Jaromír Korčák

Prof. RNDr. Jaromír Korčák, DrSc.
Narození12. července 1895
Vrážné
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. října 1989 (ve věku 94 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípolitolog, pedagog, demograf, statistik a geograf
Alma materUniverzita Karlova
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
OceněníŘád práce řp
PříbuzníJiřina Korčáková praneteř
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Korčák (12. července 1895 Vrážné u Jevíčka – 6. října 1989 Praha) byl představitel české geografie, demografie a statistiky. Sám o sobě ovšem uváděl, že pracuje v oboru mesologie (anthropogeografie) a vědy populační.[1]

Byl synem venkovského učitele. Po absolvování gymnázia vystudoval přírodopis a zeměpis na pražské univerzitě a poté pracoval ve Státním úřadu statistickém jako vrchní ministerský komisař a působil jako expert Státní statistické rady a člen Sboru pro výzkum Slovenska při Slovanském ústavě. Po druhé světové válce přednášel na vysokých školách (Vysoká škola obchodní ČVUT, Vysoká škola politická a sociální, Univerzita Karlova).

Vědecká kariéra

V roce 1946 byl na Vysoké škole sociální a politické jmenován profesorem. V roce 1948 se habilitoval na docenta demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1951 byl jmenován profesorem geografie. Po rozdělení katedry geografie v roce 1953 na katedru kartografie a fyzické geografie a na katedru ekonomické a regionální geografie byl Jaromír Korčák až do roku 1960 vedoucím nové katedry ekonomické a regionální geografie. Založil tu výzkum a výuku sociálněekonomické geografie (dle jeho pojetí geografických pravidelností vznikla tzv. albertovská škola geografie, jejímž nejvýznamnějším představitelem je Martin Hampl) a vychoval mnoho současných českých i slovenských humánních geografů a demografů (např. Martina Hampla, Zdeňka Pavlíka, Václava Gardavského, Zdeňka Čermáka, Kolomana Ivaničku, Jana Müllera, Olivera Bašovského), z nichž mnozí působí jako učitelé a vědci nejen Přírodovědecké fakultě UK, ale i na jiných geografických pracovištích v Česku. Mnozí další působili a působí v oblasti aplikované geografie, zejména na úseku regionálního rozvoje a územního plánování. Do penze odešel v roce 1966, avšak i nadále publikoval. Vytvořil na 250 vědeckých prací.[2]

Byl členem několika vědeckých společností, např. Československé statistické společnosti, Společnosti pro studium národnostních otázek, Československé společnosti zeměpisné. V letech 1961–1962 byl úřadujícím místopředsedou Československé společnosti zeměpisné a v letech 1962–1969 byl jejím předsedou.[3] Působil i jako předseda redakční rady Sborníku ČSZ. Byl též členem Komise pro český demografický slovník při Ekonomickém ústavu ČSAV.

V demografii je pokračovatelem Antonína Boháče, ve statistice navázal na matematika Václava Lásku a ekonomy Ladislause Bortkiewicze a Vilfreda Pareta, z geografů byli jeho učiteli Viktor Dvorský, Jiří V. Daneš, Jovan Cvijić, v oborech příbuzných anropolog Jindřich Matiegka a archeolog a antropolog Lubor Niederle. Již před druhou světovou válkou propagoval užití matematických metod a aplikace matematických modelů v geografické analýze. Zabýval se mj. demografickou analýzou a syntézou, vymezením urbanizovaných území v podobě areálů maximálního zalidnění nebo ekonomickogeografickou regionalizací Československa a také přispěl k teorii etnogeneze. Zdůrazňoval vliv geografického prostředí na populaci a „usedlost“ považoval za základní znak národa jako regionálního typu lidské pospolitosti. Svým statistickým přístupem k realitě zobecnil význam statistické struktury rozlišením souborů podle jejich vnitřní struktury na homogenní struktury (výsledkem bývá pravidelný útvar, Gaussova křivka) a na heterogenní struktury (studuje se různorodá oblast, dominují vnější faktory diferencující dané soubory pozorování krajně asymetrické rozložení, pravidlo „velikost – pořadí“ (angl. rank–size rule), Zipfovo pravidlo[4], mocninná křivka jako základ fraktálů[5][6]). Obohatil teorii regionální geografie např. grafickým znázorněním, že kausální vztahy v geografii nejsou jen lineární, ale současně plošné. Jedná se o autora pojmu kmenová oblast. Přednášel na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem mnoha učebnic a vědeckých prací. Publikoval například v časopisech Sociální problémy, Statististický obzor, Národnostní obzor, Česká mysl, Sborník ČSZ, Acta Universitatis Carolinae – Geographica aj.

Rodina

Jeho bratr Rostislav Korčák (1894–1984) byl český novinář a publicista, redaktor ilegálního antinacistického časopisu Český kurýr (1939–1941). Synem je architekt Pavel Korčák (1929–2016) a dcerou jeho je architektka Olga Bašeová (* 1934)[7][8][9]. Prasynovcem a praneteří Jaromíra Korčáka byl Vladimír Korčák (1949–2012) básník a překladatel[10], a jeho sestra Jiřina Korčáková (* 1955), česká herečka[11] a spisovatelka[12], oba vnuci Rostislava Korčáka.

Ocenění a uznání

Po Jaromíru Korčákovi byl pojmenován Korčákův zákon (anglicky Korcak's law).[13][14] V ekologii se používá Korčákův index mozaikovitosti a fragmentace krajiny[15][16][17] (angl. Korcak exponent of patchiness)[18][19][20][21] a Korčákova dimenze (angl. Korcak dimension)[22]. Později se ukázalo, že vztah ustavený B. Madelbrotem mezi Korčákovým exponentem a fraktální (Hausdorffovou) dimenzí není platný [23]

V roce 1965 byl vyznamenán Řádem práce.

Dne 6. října 2009 byla v Praze 2 na Albertově pojmenována jedna z ulic (do 5. října 2009 bezejmenná, mezi ulicemi Horská a Hlavova) na počest Jaromíra Korčáka Korčákova ulice[24][25][26].

V budově děkanátu Přírodovědecké fakulty UK v Praze na Albertově 6 byla po Jaromíru Korčákovi pojmenována posluchárna Levá rýsovna[27] na Korčákova posluchárna (Levá rýsovna)[28].

Vybrané monografie

  • 1929 Vylidňování jižních Čech: studie demografická. Praha, Spolek péče o blaho venkova, 97 s.
  • 1930 Bytové poměry ve větších městech republiky československé na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921. Praha, Státní úřad statistický, 78 s.
  • 1931 Příspěvek k teorii národnosti, zvl. otisk z Sociální problémy 1, č. 3. Praha, V. a A. Janda 1931, 24 s.
  • 1932 Etnický vývoj československého Potisí, zvl. otisk z Národnostního obzoru 3, 1932, č. 3 a 4, 16 s.
  • 1932 Otázka karpatoruská. Nepublikováno, 15 s.
  • 1933 Přírodní prostředí Československa.
  • 1934 Volkszählung in der Čechoslovakischen Republik vom 1. Dezember 1930 (Teil 1., Zunahme, Konzentration u. Dichte d. Bevölkerg, Geschlecht, Altersgliederg, Familienstand, Staatsangehörigk., Nationalität u. Religionsbekenntnis). Praha, Bursik & Kohout, 205 s.
  • 1934 Variabilita jevů sociálních.
  • 1934 Regionální členění Československa. Statistický obzor 15, s. 416–434
  • 1938 Geopolitické základy Československa, jeho kmenové oblasti. Praha, Orbis, 170 s.
  • 1938 Deux types fondamentaux de distribution statistique. Prague, Comité d’organisation, Bull. de l'Institute Int'l de Statistique, vol. 3, pp. 295–299.
  • 1940 Etnický profil našeho národa. Praha, Václav Petr, 34 s. (I, II)
  • 1941 Přírodní dualita statistického rozložení. Praha, Statistický obzor, r. 22, str. 171–222.
  • 1947 Současný vzestup plodnosti v českých zemích. Praha, Státní úřad statistický, 206 s.
  • 1951 Hospodářský zeměpis ČSR. Praha, Státní nakladatelství Učebnic a Vysoká škola politických a hospodářských věd, 85 s.
  • 1964 Úvod do všeobecné geografie obyvatelstva. 2. vyd., Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 150 s.
  • 1966 Vymezení oblastí maximálního zalidnění. Acta Universitatis Carolinae–Geographica 1, s. 65–72
  • 1973 Geografie obyvatelstva ve statistické syntéze. Praha, Univerzita Karlova, 147 s.

Reference

  1. ↑ Ant. Dolenský (ed.): Kulturní adresář ČSR: Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, II. ročník. J. Zeibrdlich, Praha, 1936, 672 s.
  2. ↑ Medailon Jaromíra Korčáka k žádosti o pojmenování ulice v Praze 2 po Jaromíru Korčákovi. URL: http://geography.cz/wp-content/uploads/2009/09/korcak-medailon.pdf Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.
  3. ↑ Leoš Jeleček, Jiří Martínek: Nástin dějin České geografické společnosti, URL: http://www.klaudyan.cz/dwnl/200702/01_jelecek.pdf
  4. ↑ Richard Perline: Strong, Weak and False Inverse Power Laws, URL: http://projecteuclid.org/DPubS?service=UI&version=1.0&verb=Display&handle=euclid.ss/1118065043
  5. ↑ Yo Sasaki, Naoki Kobayashi, Shunji Ouchi, Mitsugu Matsushita: Fractal Structure and Statistics of Computer-simulated and Real Landforms, URL: http://jpsj.ipap.jp/link?JPSJ/75/074804 Archivováno 24. 11. 2006 na Wayback Machine.
  6. ↑ Ron Lewis: Fractals In Your Future: A Primer on the Theory and Applications of Fractals and Chaos, URL: http://www.livinggraphs.com/enu/resources/fiyf/ Archivováno 31. 5. 2009 na Wayback Machine.
  7. ↑ Radim Perlín: Slavnostní odhalení uliční tabule, URL: http://geography.cz/2009/10/slavnostni-odhaleni-ulicni-tabule/ Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine.
  8. ↑ Radim Perlín: Korčákova ulice – fotogalerie, URL: http://geography.cz/2009/10/korcakova-ulice-fotogalerie/ Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine.
  9. ↑ Nadace OF: Ing. Arch. Olga Bašeová, URL: http://archiv.radio.cz/nadace-of/rada.htm Archivováno 26. 2. 2009 na Wayback Machine.
  10. ↑ Bez názvu, URL: http://jkorcak.blog.cz/1207/bez-nazvu[nedostupný zdroj]
  11. ↑ http://www.fdb.cz/lidi/155092-jirina-korcakova.html
  12. ↑ blog Vytržené stránky z knihy, URL: http://jkorcak.blog.cz Archivováno 3. 6. 2012 na Wayback Machine.
  13. ↑ Josef Novotný: Korčákův zákon aneb zajímavá historie Přírodní duality statistického rozložení, Informace České Geografické Společnosti, 2010, 29/1, 1-10. URL: http://web.natur.cuni.cz/~pepino/icgs012010_novotny.pdf
  14. ↑ URL: http://www.informedia.cs.cmu.edu/dli2/talks/vt/sld056.htm Archivováno 18. 6. 2010 na Wayback Machine.)
  15. ↑ Tomáš Kučera: Krajinná ekologie, URL: http://www.sci.muni.cz/botany/studium/krajekol.htm
  16. ↑ Martin Balej: Krajinné metriky jako indikátory udržitelné krajiny, URL: https://web.archive.org/web/20070115161154/http://gacr.geograf.cz/projekt_s/pdf/budejovice_balej.pdf
  17. ↑ Pavel Klapka: Základní principy a metody krajinné ekologie, URL: http://geography.upol.cz/soubory/lide/klapka/KRAJ/KE4.ppt Archivováno 4. 9. 2014 na Wayback Machine.
  18. ↑ Mercedes Pascual, Manojit Roy, Frédéric Guichard, Glenn Flierl: Cluster size distributions: signatures of self-organization in spatial ecologies, URL: http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1692977
  19. ↑ Vladimir I. Nikora, Charles P. Pearson, Ude Shankar: Scaling properties in landscape patterns: New Zealand experience, URL: http://www.springerlink.com/content/p6r2216858134237/[nedostupný zdroj]
  20. ↑ Christian Kampichler: Fractal concepts in studies of soil fauna, URL: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0166248100800136
  21. ↑ Allan R. Johnson: Fractals: A User's Guide for the Natural Sciences, URL: https://archive.today/20120529164710/www.accessmylibrary.com/coms2/summary_0286-6335140_ITM
  22. ↑ Attila R. Imre, Dániel Cseh, Markus Neteler, Duccio Rocchini: Korcak dimension as a novel indicator of landscape fragmentation and re-forestation. URL: http://gis.cri.fmach.it/uploads/imre2011_korcak.pdf Archivováno 24. 4. 2012 na Wayback Machine.
  23. ↑ Attila R. Imre, Josef Novotný, Duccio Rocchini: The Korcak-exponent: A non-fractal descriptor for landscape patchiness. URL: http://gis.cri.fmach.it/uploads/ECOCOM_2012_Korcak.pdf Archivováno 26. 8. 2014 na Wayback Machine.
  24. ↑ Radim Perlín: Korčákova ulice, URL: http://geography.cz/2009/09/korcakova-ulice/[nedostupný zdroj]
  25. ↑ MČ Praha 2: Na Albertově byla pojmenována nová ulice, URL: http://www.praha2.cz/default.aspx?id=14027&ido=110&sh=1273868376 Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  26. ↑ Dana Fialová: Ulice prof. Korčáka, URL: http://danafi.rajce.idnes.cz/Ulice_prof._Korcaka/
  27. ↑ Jakub Langhammer: Posluchárna Levá rýsovna prošla v roce 2011 rekonstrukcí a má nyní vyšší kapacitu a moderní tvář. URL: http://www.natur.cuni.cz/geografie/aktuality/prava-rysovna-v-novem-1?student_welcome=1
  28. ↑ Zápis ze zasedání VRGS dne 8. 10. 2009, URL: http://www.natur.cuni.cz/geografie/zapisy/zapis-ze-zasedani-vrgs-dne-8.10.2009/view

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)