Jaromír Nohavica
Jaromír Nohavica | |
---|---|
Jaromír Nohavica (2019) | |
Základní informace | |
Narození | 7. června 1953 (71 let) Ostrava Československo |
Původ | Československo |
Žánry | folk, folk rock |
Povolání | muzikant |
Nástroje | kytara, heligonka a hlas |
Aktivní roky | písničkář od 1982 |
Ocenění | Premio Tenco (2011) medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017) Puškinova medaile (2018) |
Manžel(ka) | Martina Nohavicová |
Děti | Lenka a Jakub |
Sídlo | Ostrava |
Podpis | |
Web | www.nohavica.cz |
Významný nástroj | |
kytara, heligonka | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý[2] zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.
Život
Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.
Veřejně začal vystupovat v roce 1982. V osmdesátých letech se o něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984+, 1987+ a 2022.[9][10]
Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.
Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.
Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Populární jsou jeho živá vystoupení[12] („Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete“). V dubnu 2009 třikrát vyprodal pražskou Lucernu.[13] Byl prvním českým interpretem, který O2 arenu, jednu z největších multifunkčních hal v Evropě, vyprodal dvakrát za sebou (2013).[14] V roce 2017 vystoupil v pražské O2 areně (Hanba sláva,[15] 2017).[16]
Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[17][18] Ostravian Pie, 2008),[19] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Dokud se zpívá, 1984,[20] Těšínská, 1994).[21] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, 1985)[22] – dceru Lenku (Pro malou Lenku, 1984)[23] a syna Jakuba (O Jakubovi, 1982).[24] Podle Nohavici je pro každého důležité najít své indiánské jméno. Když ho člověk najde, tak ví, kdo je, proč tady je a kam jde. Jeho jméno není moc, ale není to ani málo: Ten, který skládá a zpívá písně.[25][26][27][28][29][30]
Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[31][32] (Fotbal, 1984,[33] Mám jizvu na rtu, 2008,[34] Bazaly, 2011),[35] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[36] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[37] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[38][39] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[40] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[41] Věnuje se sběratelství dětských her[42] nebo starých zpěvníků z celého světa;[43] část sbírky zpěvníků byla v roce 2007 vystavena v Ostravském muzeu,[44] od začátku února[45] do 10. dubna.
Jeho literárním oblíbencem je například Bohumil Hrabal či Jiří Suchý.[46]
Spolupráce s fanoušky po internetu
Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[47] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[48] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[49] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[50] Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[51][52] sedmnáct „popěvků jen tak."[53]
Dílo
Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[54] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[55]
Diskografie
- Alba
- Výběry (výběr)
- Folk & country hity 1998[90] (Až To Se Mnu Sekne)[91]
- Nejhezčí folkové písničky, 1998[92] (Kometa,[93] Až To Se Mnu Sekne)[91]
- Barvy českého folku, 1999[94] (Petěrburg,[95] Těšínská,[96] Až To Se Mnu Sekne,[91] Zatanči,[97] Mikymauz)[98]
- Nejhezčí folkové písničky 2, 1999[99] (Cukrářská bossanova,[100] Ženy)[101]
- Hitparáda 90. let, 2005[102] (Jdou po mě, jdou)[103]
- Písně sametové revoluce, 2015[104] (Když mě brali za vojáka, 1982)[105]
Ke konci roku 2023 uváděl digitální servis Supraphonu celkem 143 alb, z toho 23 stěžejních.[106]
Filmy
- Hrané filmy
- Všední ráno, všední den (televizní film), 1988 nebo 1989[107][108] (píseň Husita)[109]
- Zvláštní bytosti, 1990[110] (píseň Mávátka)[111]
- Rok ďábla, 2002[112][113] (Nohavica)
- Isabel, 2013[114][115] (štamgast)
- Muzzikanti, 2017[116][117][118] (Nohavica, píseň Sedni a pevně se chyť,[119][120][121] duet s Peterem Cmorikem Kříž svůj neseme)[122][123]
- Moje wspaniale zycie, 2021[124] (barman; úryvek z písně Přítel, 1985)[125]
- Dokumentární filmy
- Koncert Jaromíra Nohavici, 1990
- Darmoděj, 1991
- Šťastné a veselé, 1992
- Bílá místa, 1993
- Kdo je kdo - Jarek Nohavica, 1994
- Sešli se, 1994
- Vzpomínka na Karla Kryla, 1995[126] — záznam koncertu na nádvoří hradu Helfštýna[127] 2. září 1995[127] obsahuje tucet písní[126] Karla Kryla,[128] ČT[129][130][131]
- Jak se žije zpěvnému svědomí národa, 1996
- Divné století, 1996
- Jaromir Nohavica i Karel Plihal, 2000 – Polsko
- Bulat Okudžava - Věčná píseň, 2004
- Ahoj, Ostravo!, 2004 – záznam koncertu
- Básníci Live, 2005
- Poprvé, aneb střípky ze života J. N., 2005
- Jarek a Amadeus, 2006
- Strážce plamene v obrazech, 2007
- ČT Live,[132] 2008 – sestřih z ostravských koncertů 28. a 29. června 2006 pro CD+DVD Doma, úvodní slovo Jiří Černý, vysíláno 29. 3. 2009 na ČT2 (Kometa,[133] Babylon,[134] Ostravo,[135] …)
- 20ers - Making Of…, 2008[136] (Já tam byl s Pio Squad)
- Zašlapané projekty, 2009 – Nohavica jako jeden z řečníků v díle o Folkovém kolotoči (10. září 2009)
- Ahoj, Marie! (2011)[137][138] a Díky, Marie! (2012);[139] hudebně dokumentární film[140] z koncertu 5. prosince 2011 v ostravské ČEZ Aréně[141] k sedmdesátinám Marie Rottrové a k ukončení její aktivní pěvecké kariéry.[142]
- Šedá zóna, 2013 – Generační zpověď režiséra a muzikanta Vladimíra Merty; dokumentární minisérie, tři epizody.[143][144][145][146][147]
- Jarek v Moskvě, 2014 – Hudební dokument o moskevských koncertech (říjen 2013) a toulkách Jaromíra Nohavici po stopách jeho učitelů – Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého.[54][154][155] (1. dubna 2014)
- Písně českých básníků (seriál),[156] 2001 – Pro čtvrtou epizodu[157][158] o Petru Bezručovi byly využity dvě z básní, které Nohavica zhudebnil (Kdo na moje místo?,[159][160] Pyšný Janek[161][162]); obě jsou záznamem z filmu Rok ďábla).
Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).
- Televizní a rozhlasové pořady
- Divadélko pod věží, 1982[163][164] (Láska je jak kafemlýnek, 1978)[165]
- Divadélko pod věží, 1983[163][166] (Dialog u televizoru, Vysockij+Dvořák;[167] Píseň o ženách, 1982);[168] Z Divadélka pod věží, 1997 (17.11.2022 ČT3)[169]
- Studio B,[170] 1990[171] – koncert v televizním studiu (Na jedné lodi plujem,[172] Hrdina nebo dezertér,[173] Dopisy bez podpisu,[174] …)
- Studio B–live, 1993[175][176] – koncert v televizním studiu (Panoptikum lásek a hrůz,[177] Never more,[178] Zajíci,[179] …)
- Svou káru táhnem dál, 1997[180][181] (Jaromír Nohavica a Kapela)
- Na plovárně, 2000[182] (41. díl,[183] jehož záznam na webu ČT nedostupný,[184] byl vydán na kompilačním CD Na plovárně III, 2001)[185][186]
- Minišou Karla Šípa, 2021[187]
- Tváře folku, 2021[188]
- Kupředu do minulosti, 2022[189]
- Všechnopárty, 2023[190]
Knihy
- Poslední mejdan: Kecy, Kroměříž : K.B.K.P., 1992, 163 s., rozhovory Zdeňka Zapletala s Jarkem Nohavicou, ISBN 80-901209-1-1.
- Zpěvníky
- Komplet. Cheb : G + W, 2006, 264 s., ISBN 979-07-0650-959-4.
- Chtěl jsem jí zazpívat. Praha : Torst, 2010. 248 s., ISBN 978-80-7215-399-2.
- Komplet 2. Cheb : G + W, 2013, 132 s., ISBN 979-07-0650-985-3.
Divadlo
Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[191]
- Přebásnění operních libret[192]
- Vampýr (Heinrich Marschner — Wilhelm August Wohlbrück)[193]
- Cosi fan tutte (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[194]
- Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[194]
- Figarova svatba (Wolfgang Amadeus Mozart — Lorenzo da Ponte)[195][196]
- Lazebník sevillský (Gioacchino Rossini — Cesare Sterbini)[197]
- Služka paní (Giovanni Pergolesi — Gennaro Antonio Federico)[190]
- Bastien a Bastienka (Wolfgang Amadeus Mozart — Friedrich Wilhelm Weiskern)[198][199][200]
- Rozbitý džbán (Viktor Ullmann – Viktor Ullmann)[201]
- Císař Atlantidy (Viktor Ullmann – Peter Kien)[202]
- Muzikály[192]
Ohlasy
Ankety, ocenění, nominace
Jako první český umělec obdržel roku 2011 italskou hudební cenu Premio Tenco.[205] Ocitl se tím v sousedství osobností, které mu byly dříve či později inspirací, například Okudžava; Vysockij – Píseň pro V.V. (1987),[206] Cohen – Danse macabre (1996).[207] Cena se předává v San Remu – Pohlednice ze San Rema (13.11.2011)[208] na albu Virtuálky 3.
- 1983 – divácká anketa Porty '83 o nejvýraznější osobnost[5][1]
- 1983 – 41. místo v anketě Zlatý slavík[5]
- 1984 – Osobnost Porty 84 (finále festivalu Porta 1984, Plzeň, za „nepřítomnost“)[209]
- 1987 – 7. místo v anketě Zlatý slavík[210]
- 1991 – Zlatá Porta (finále festivalu Porta 1991, Plzeň)[209]
- 1996 – Česká Gramy (album roku) za Divné století[211][212]
- 1997 – mistr republiky ve hře scrabble[213]
- 1997 – cena Hudební akademie (žánr folk)[214]
- 1998 – cena Akademie populární hudby (žánr folk)[214]
- 2000 – dvojitá platinová deska (Moje smutné srdce)[215][216]
- 2002 – Český lev (Čechomor, Jaromír Nohavica, Karel Holas; za nejlepší hudbu), Rok ďábla[113][112]
- 2003 – vítěz čtenářské ankety "Uši Rock&Popu" časopisu Rock & Pop[217]
- 2003 – cena Anděl (síň slávy)[218]
- 2003 – cena Anděl (deska roku dle prodejců, zpěvák) za album Babylon[218]
- 2005 – nominace v anketě „Největší Čech“ (49. místo)[219][220]
- 2006 – cena Divadelních novin (za překlad libreta Mozartovy opery Cosi fan tutte)[194][221]
- 2006 – 6. místo v anketě Český slavík[5]
- 2008 – Deska roku 2008 (zpěvák i vůbec) za album Ikarus[222][223][224]
- 2008 – Cena Boženy Němcové[225][226] od Akademie literatury české (za „vysokou básnickou úroveň alb Pražská pálená a Ikarus“)[227][226][228]
- 2009 – zlatá deska v Polsku: Świat według Nohavicy (2CD, 2008, polské překlady Nohavicových písní, řada polských interpretů)[229]
- 2009 – cena Anděl (nejprodávanější deska roku) za album V Lucerně[230][231]
- 2009 – 6. místo v anketě Český slavík[5]
- 2010 – cena Anděl (zpěvák dvacetiletí)[213]
- 2011 – italská hudební cena Premio Tenco („za autorské písně“)[205]
- 2012 – cena Anděl (nejprodávanější deska roku) za album Tak mě tu máš[232]
- 2013 – cena Ruské písničkářské asociace Zlatý odznak k 75. výročí narození Vladimíra Vysockého[233][234][235]
- 2013 – Diamant Trojky (polské radio) („za nádherné texty o kráse i útrapách života a lásky, které dojímají milující polské publikum“)[236][237][238]
- 2013 – platinová deska v Polsku: Kometa – The Best of Nohavica[239]
- 2017 – Krameriova cena („za nezávislou publicistiku ve verších“)[240][241]
- 2017 – medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017) („za zásluhy o stát v oblasti umění“)[242][243][244]
- 2017 – Stříbrný lukostřelec („za rozvoj česko–ruských vztahů“)[243]
- 2018 – Puškinova medaile (za „zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy“ a „sbližování a vzájemné obohacování národních kultur“)[245][246][247][248][249]
- 2019 – medaile J. Jungmanna (cena České asociace rusistů)[250]
- 2020 – nominace na cenu Anděl ve třech kategoriích: album, skladba a sólový interpret (Máma mi na krk dala klíč)[251]
- 2023 – anketa stanice Expres FM, album Divné století (1996) na 23. místě[252]
Odraz v kultuře
Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[253][254]
V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[255][256]
Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[257][258]
Nohavicovy písně v polských překladech v podání různých umělců na dvojalbu Świat według Nohavicy byly vydány koncem listopadu 2008.[259][260][261] O rok později získalo v Polsku toto album cover verzí status zlaté desky.[262]
Kanaďan Mark Landry postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Vznikla tak kniha (+ 2 CD) Jarek Nohavica – Songbook (2009), která obsahuje 64 písní s melodiemi a akordovými značkami.[263] O rok později vyšel druhý díl s dětskými písněmi, Jarek Nohavica – Songbook 2 for Kids.[264][265]
Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[266] Sebeironicky[267] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[268][269]
V divadelní hře KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít[270][271] (Divadélko D21,[272] od 16. června 2014[273] do 12. června 2023)[274] použil Jiří Ondra zlomky Krylových a Nohavicových textů pro inscenovaný dialog mezi těmito bardy.
Marian Opania sestavil z polských překladů písní Leonarda Cohena a Jarka Nohavici dvojalbum Opania: Cohen/Nohavica (2015).[275][276][1][277]
Kapela NaDen hrávala Nohavicovy písně.[278][279] Například v Kraslicích s nimi podpořila prezentaci organizací Člověk v tísni o.p.s. a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Aktiv Kraslice.[280]
Choreograf Petr Zuska se rozloučil s pozicí uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze dílem Sólo pro nás dva.[281][282][283] Taneční inscenace, volně navazující na předchozí Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři z roku 2007,[284][285] je postavena na hudbě a textech Beaty Bocek a Jaromíra Nohavici.[285][286] Balet měl premiéru 15. a 16. června 2017 na Nové scéně Národního Divadla v Praze.[287][288][289]
V březnu 2018 uvedlo brněnské Divadlo Radost inscenaci Kabaret Nohavica: Barevné korálky na šňůrce v režii Vlastimila Pešky.[290]
V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[291][292][293]
Polské divadlo Teatr Rozrywki ve slezském Chořově uvedlo v roce 2021 hudební představení Piekło i Raj (Peklo a ráj).[294] Scenárista a režisér Krzysztof Prus vybral a propojil jednadvacet[295] Nohavicovych písní do uceleného příběhu. Představení mělo premiéru 29. května;[296] osmá repríza se konala 7. listopadu 2021.[297] Marta Odziomek citovala v recenzi pro Gazeta Wyborcza Nohavicovo vyjádření vděčnosti: „Tvůrci postavili nádherný dům z cihliček mých písní.“[296]
V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[298] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[299]
Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[300] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[301]
K autorovým 70. narozeninám aktualizoval biolog Richard Nádvorník text songu Halelujá.[302]
Nedoporučení, zákazy a rušení
Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[303] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po (tehdy nezbytném, později nepředstavitelném) schválení programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.
- Osmdesátá léta
- V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku.[304] Zmíněny byly písně Halelujá,[305] „Metro“ (Písnička o moskevském metru Bulata Okudžavy)[306] a „Jak se tak zmenšujou byty a pokoje“ (Blues o malých bytech).[307] Veřejné vystupování mohl nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[304] Začal připravovat písně pro schvalování nového programu. Koncem léta, na festivalu Folková Lipnice 1984, s úsměvem na rtech uvedl v rozhovoru, že kvalifikaci má pořád, ale nemá schválený program, což znamená, že sice může dostat za vystoupení honorář, ale nemůže vystupovat.[308]
V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila.[304] Zde byla zmínka o dvou nových „závadných“ písních Cukrářská bossanova[309] a Píseň zhrzeného trampa;[310] píseň Krajina po bitvě[311] měla „nesprávný pacifistický přístup.“[304] V tutéž dobu, kdy byl Nohavica „deportován“ z Plzně[312] (Porta, červenec 1985, za závadnou označena i Bláznivá Markéta),[313] byl na portovním stánku nakladatelství Panton v prodeji jeho první „singl“ Cesty (5).[314][315]
Koncem roku se Nohavicovo jméno poprvé objevilo v jednom z exilových časopisů (Svědectví XIX/76).[316][317][318][319] Kromě zmínky v Tigridově úvodníku[320] a v článku Folkové rozjímaní[321] („brněnský“ autor podepsaný –gfm–, tedy „pražský“ Vladimír Hanzel)[322][323] bylo otištěno pět písní.[324] A výsledek se brzy dostavil, začátkem roku 1986 byl Nohavica předvolán k výslechu.
Období od jara 1984 do podzimu 1986 lemují dva dobové rozhovory v týdeníku Mladý svět.[325][326] - Po schválení nového scénáře koncertů obnovila agentura KKS zprostředkování v říjnu 1986.[327] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[328] 2. dubna 1987, tedy po necelém půlroce, byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[329] Na Folkové Lipnici 1987 zazpíval píseň To nechte být[330] věnovanou Václavu Havlovi,[331] který se tam ukázal o rok později.[332][333] Akce „Harta'89“ (folkový koncert ve Vrchlabí), která se měla konat 18. listopadu 1989, povolená na začátku října, byla začátkem listopadu „z úřední moci městského národního výboru zrušena.“[334]
- 2022
- V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[249] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[335]
- První jarní týden roku 2022 měl Nohavica na programu pět koncertů na východě republiky (21.–25. března); v Hodoníně, Uherském Brodě, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí a Ostravě–Porubě (DK Akord, Tady to přes 40 lety začalo,[336] benefice pro Ukrajinu).[337] Namísto vyprodaného vystoupení v Uherském Brodě (542 vstupenek) se konal happening Nohavica – hlas pro demokracii.[338][339][340] Tentýž týden, v neděli 27. března, byl na pořadu Kulturního domu v Uherském Brodě komponovaný program písničkářů z Polska a Nizozemska nazvaný VIVAT KOMENSKÝ, KRYL, NOHAVICA;[341] Antoni Muracki (PL), alba Muracki zpívá Jaromíra Nohavicu (2015) a Muracki zpívá Kryla (2020); Johan Meijer (NL), album Komeet (2021) s písněmi Jarka Nohavici.[342][343] Nohavica pak přijel zahrát na Uherskobrodskou pouť[344] (Růžencovou pouť),[345] v sobotu 1. října 2022[346][347] (tamní setkání s Pokáčem bylo impulsem k duetu Vzpomínáš, co zpíval John).[348][349][350][351][352]
- Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[353] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[354] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[354][355] (8. 3. 2022) je uvedeno:
- „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[356]
- „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[356]
- „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[304] píseň Rakety z listopadu 1983);[356]
- „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!) – Pozdější prosbu o vysvětlení škola oslyšela.[357]
Mediální kauzy
„ | …nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny… | “ |
— Jaromír Nohavica, Halelujá (1983)[358][359][302] |
- Archivy Státní bezpečnosti
Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[305][360] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[361] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[362][363]
Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56;[364] v téže době měl „náhodně vybraný vzorek“ tria Pode Bal stejnou interpretaci.[365][366][367][368] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[369] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[370][369][371] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[369] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[372] na svých stránkách.[371] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „prověřeného“ „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[373] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[373][371] „Záznam“[374] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[375] je datován 21. 8. 1989.[374] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[363] vložil v článku v Respektu (2006)[376][377] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[378] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[374] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[371] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[379][380] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[377][360] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[379][381] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[382] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75091 (1. 3. 1989),[383][384] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[383][385] přičemž autor (Liberda) zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[386][387] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[370] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[382] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[388][389][390][391][374][360] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[392] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[393][394] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více jak 66 rozhovorů.[395] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[396] a to publikováním různých klišé[397] či historek[398] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[398] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[398][397][399][400][401] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[402] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[403] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[404][397][405] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[406] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[52] Johana Hovorková poukázala na míru jeho údajného udávání (rovněž listopad 2022).[407] Podobné fámy kolovaly již od osmdesátých let.[408]
- Fotografie
Při náhodném setkání v ostravském Globusu udělal Tomio Okamura společnou fotku (25. července 2017).[409][410][411]
- Puškinova medaile
Prezidentem Ruské federace, který uděluje Puškinovu medaili, byl 4. listopadu 2018 Vladimír Putin.[245][412][249][413][414][415][416]
- Uherský Brod
Zastupitelé v Uherském Brodě přesunuli v prosinci roku 2021 jedenadvacet milionů korun do Sberbank (14.12.2021, 532/Z20/21);[417][418] v souvislosti s uzavřením banky 25. února 2022[417] chtěli radní města učinit politické gesto: po utopení peněz v bance Ruské federace mělo gesto směřovat k prezidentovi Ruské federace (14.3.2022, kontroverzní doporučení na zrušení Nohavicova koncertu).[419] Na základě tohoto doporučení radních Uherského Brodu[420][421] rozhodl ředitel Domu kultury Radek Srnec o zrušení vyprodaného koncertu[421][422] se slovy: „Kdybych koncert nezrušil, už bych nebyl ředitelem;“[422] po tomto zrušení (v České republice a v roce 2022 jediném) čelil ředitel ostré a rozsáhlé kritice.[422][423]
- Čtyřicet let na scéně
V Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě, ke čtyřicátému výročí od prvního vystoupení (25. března 1982), se uskutečnil Nohavicův koncert (25. března 2022).[424] Současně se jednalo o benefici, jejíž výtěžek zaslal pořadatel na pomoc Ukrajině.[424] Nohavica přispěl již dříve (2. března 2022 prostřednictvím sbírky Člověka v tísni,[424] dva dny poté zajistil ubytování),[425] i později (například 5. května 2022 v Bílovci).[426] Šimon Pánek se svěřil Veronice Sedláčkové v pořadu „Ptám se já“ pro Seznam Zprávy, že sbírka „SOS Ukrajina Člověk v tísni“ je otevřená, takže odmítnutí daru (by) bylo nezákonné.[427] Média, v čele s Četkou, takové anonymní nezákonné „odmítnutí“ zaujalo.[428][429][430][431][432]
S pozdější hypotézou moderátora Jana Bumby „Když se do titulku napíše ’Nohavica,‘ tak je to clickbait“ vyjádřil souhlas redaktor Jiří Peňás.[433][434]
„ | Všecko je bulvár. I prodavačka v samošce, i vysvědčení na základní škole, i heslo v encyklopedii. Život plyne úplně jinými cestami. | “ |
— Jaromír Nohavica (2002)[25] |
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Jaromír Nohavica, Slovnik ceske literatury po roce 1945, 29. 9. 2015 [cit. 2023-11-14]
- ↑ a b c Nohavica, Jaromír, Český hudební slovník osob a institucí [aktualizace. 2003-11-12] [cit. 2023-11-25].
- ↑ Biografie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
- ↑ Vladimír Vlasák: Vzácný i lidový Nohavica, iDnes.cz, 16. 3. 2003
- ↑ a b c d e HRDINKA, Martin. Ankety Zlatý slavík a Český slavík 60 let – Jaromír Nohavica 70. Rozhlas.cz [online]. 10. červen 2023 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Houda (2023), str. 273.
- ↑ Houda (2023), str. 251.
- ↑ Houda (2023), str. 66–67.
- ↑ Houda (2023), str. 208–213.
- ↑ Narozen v komunismu, umřu v komunismu, Nohavica.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-16].
- ↑ Akademie populární hudby – historie. www.aph.cz [online]. [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-01.
- ↑ HOLOUBEK, Jan. Nohavicovy pražské koncerty skončily fiaskem. Pro překupníky. Prahain.cz [online]. 24. srpna 2023 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
- ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Nohavica bleskově vyprodal tři koncerty v Lucerně. Denik.cz [online]. 24. března 2009 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Nohavica před lety dvakrát vyprodal O2 arenu v Praze, teď chystá další koncert. hn.cz [online]. 4. května 2017 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Hanba sláva, Youtube.com, 20. října 2017, [cit. 2024-04-01].
- ↑ IREPORT.CZ. LIVE: Jaromír Nohavica v O2 areně přesvědčil o své výjimečnosti. iREPORT – music&style magazine. Dostupné online [cit. 2017-10-31].
- ↑ Ostravo, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Archiv pod lupou, Ostravo (2003), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Ostravian Pie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Dokud se zpívá, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Ukolébavka pro Kubu a Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Pro malou Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ O Jakubovi, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ a b SPÁČILOVÁ, Mirka. Jarek Nohavica: Jsme košťaty Zelenkových čarodějnic. iDNES.cz [online]. 5. března 2002 [cit. 2024-01-31]. (V souvislosti s filmem „Rok ďábla“, na otázku „Ve filmu je také motiv zneužití bulvárem. Máte s tím zkušenosti?“). Dostupné online.
- ↑ PLEVA, Martin. Nohavica: Nebýt mé ženy, tak bych to všechno nepřežil. Denik.cz [online]. 7. června 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
- ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina. Jaromír Nohavica: Když člověk začne zmiňovat příliš úspěchů, čeká za rohem ďábel. Rozhlas.cz [online]. 18. prosince 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
- ↑ HARTMAN, Ivan. Recenze: Jaromír Nohavica udržuje věčný oheň i na novém albu, je slastné a zároveň bolí. HN.cz [online]. 24. listopadu 2017 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
- ↑ PLISKOVÁ, Sabrina. Snažím se nefňukat a dělat své – skládat a zpívat písně. Mosty. 4. října 2021, roč. 22, čís. 4, s. 18–19. Dostupné online [cit. 2024-01-31]. ISSN 1805-9562.
- ↑ MAZURA, Ondřej; ZEMANOVÁ, Kateřina. Tváře folku: Jaromír Nohavica. Ceskatelevize.cz [online]. 4. listopadu 2021 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
- ↑ CHACHARSKI & PRETORIAN & EL BAJTO - 100 LET NA SLEZSKÉ feat. JAROMÍR NOHAVICA /OFFICIAL MUSIC VIDEO, Youtube.com, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
- ↑ Jarek Nohavica v roli rapera: Chuligáni z Bazalů představili další videoklip, Denik.cz, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
- ↑ Fotbal, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Mám jizvu na rtu, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Bazaly, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ http://www.banikbaniku.cz/honorarni-clenove/jaromir-nohavica/ Jaromír Nohavica honorární člen
- ↑ Tři rohy penalta, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Ragby, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Archiv pod lupou, Ragby (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Mistrovství ČR ve hře scrabble
- ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16].
- ↑ ČVANČAROVÁ, Naďa. Mozaika : Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. Rozhlas.cz [online]. 12. února 2007 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. O výstavě v Ostravském muzeu hovoří J. Nohavica, MujRozhlas.cz [cit. 2023-03-09].
- ↑ ČTK. Nohavica vystaví svou sbírku zpěvníků. HN.cz [online]. 10. srpna 2012 (datum archivace HN) [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Sbírka zpěvníků Jarka Nohavici, Ostrava.cz [cit. 2023-03-09]. (Kam v centru, 2007/3, str. 3)
- ↑ HORÁČEK, František. Darmoděj není na prodej aneb Změnil se Jaromír Nohavica? Melodie, ISSN 0025-8997 Roč. 27, 1989, č. 4, duben, s. 106-107.
- ↑ FOLKtime: Pražská pálená Jarka Nohavici
- ↑ Nohavica je Ježíšek a zas rozdává desku. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2006-12-14 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]
- ↑ JAVŮREK, Karel. Jaromír Nohavica zdarma šíří své DVD pomocí torrentu. Živě.cz [online]. 2011-01-04 [cit. 2011-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Virtuálky 2022, Youtube.com, 2022 [cit. 2023-11-19].
- ↑ a b SIMKANIČ, Ján. Fenomén Nohavica: svědomí, co zvrací v národě. Deník N. 2022-11-25. Dostupné online [cit. 2022-11-29].
- ↑ VIRTUÁLKY POKRAČUJÍ, Nohavica.cz, 31. července 2022 [cit. 2023-12-16].
- ↑ a b Jarek v Moskvě, Ceskatelevize.cz, 1. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
- ↑ Po našymu: Karviňocy, fajně se tu žyje, ni?. E15 [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Boris Urbánek, Jaromír Nohavica – Romeo A Julie (Romantický Muzikál Na Ledě), Doscogs.com [cit. 2023-12-25]. (CD, Soundtrack)
- ↑ Romeo a Julie na ledě, Musicserver.cz, 22. června 2003 [cit. 2023-12-25].
- ↑ MP3 ALBUM – Pražská pálená, Nohavica.cz, 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
- ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
- ↑ SUPRAPHON, a.s. Strazce plamene – Petr Hapka, Michal Horáček – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (duet s Janou Kirschner #1 První noc v novém bytě; sólově #6 Neodolatelná).
- ↑ První noc v novém bytě, Youtube.com, 18. srpna 2012 [cit. 2024-01-30].
- ↑ Padesát miniatur v půli cesty, Idnes.cz, 20. června 2007 [cit. 2023-12-14].
- ↑ Vlaštovko leť (1990), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]. (Mikymauzoleum, 1993)
- ↑ DVD – Z pódia – On The Road 2008, Nohavica.cz, 24. prosince 2008 [cit. 2023-12-16]. (Jarek Nohavica album vytvořil jako dar svým fanouškům k Vánocům 2008. Album je zdarma ke stažení jako torrent.)
- ↑ Various - 20Ers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Skladba Já tam byl se skupinou Pio Squad.
- ↑ 20ers: Urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole, Aktualne.cz, 21. listopadu 2008 [cit. 2023-12-25]. (slovensky)
- ↑ Já tam byl, Pisnicky-akordy.cz [cit. 2023-12-25].
- ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 1, Nohavica.cz, 15. 5. – 28. 9. 2009 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
- ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 2, Nohavica.cz, 1. 2. – 6. 6. 2010 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
- ↑ VLASÁK, Vladimír. Hana Hegerová vydá novou desku. Po třiadvaceti letech. iDnes.cz [online]. 17. června 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ STRAKOVÁ, Katarína. Mrazivě hřejivá derniéra Hany Hegerové. MusicServer.cz [online]. 18. října 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Mlýnské kolo v srdci mém, Supraphonline.cz, 11. října 2010 [cit. 2024-02-22].
- ↑ Stará píseň / La dame brune, Nohavica.cz [cit. 2024-02-22].
- ↑ Stará píseň, Youtube.com [cit. 2024-02-22].
- ↑ DVD — Adventní koncert, Nohavica.cz, 1. ledna 2011 [cit. 2023-12-16]. (z benefičního koncertu na podporu kostela sv. Ducha v Ostravě–Zábřehu 12.12.2010, vydáno jako novoroční dárek, volně ke stažení jako torrent)
- ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 3, Nohavica.cz, 5. 9. 2011 – 2. 1. 2012 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
- ↑ DVD – Půlnoční trolejbus, Nohavica.cz, 24. prosince 2012 [cit. 2023-12-16]. (Album je volně ke stažení jako torrent)
- ↑ CD – Tenkrát, Nohavica.cz, 24. května 2013 [cit. 2023-12-16]. (k 60. narozeninám, kompilace Jiřího Černého)
- ↑ CD – Kometa – The best of Nohavica, Nohavica.cz, 2013 [cit. 2023-12-16].
- ↑ WABI A ĎÁBLOVO STÁDO VYPRÁVÍ PŘÍBĚHY PÍSNÍ : PŘIDALI SE K NIM JAROMÍR NOHAVICA A RADŮZA, Supraphon.cz, 30. září 2014 [cit. 2023-12-24].
- ↑ PARTYZÁN / Partisan, Nohavica.cz [cit. 2023-12-24].
- ↑ Miláček žen a vetešníků, Supraphonline.cz, 26. listopadu 2015 [cit. 2024-02-01].
- ↑ Jaromír Nohavica a Lenka Nová – Miláček žen a vetešníků, Youtube.com, 29. září 2015 [cit. 2024-02-01].
- ↑ Muzzikanti, Supraphonline.cz, 11. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29].
- ↑ B–Side Band: Folk Swings CD (2020), Bsideband.cz [cit. 2023-12-22]. (3. Zatímco se koupeš, 8. Ježíšek, 13. Plebs blues)
- ↑ KASAL, Jiří. Jaromír Nohavica swingující a příběh velkého propagátora jazzu, ale také sporného textaře Ellingtonových skladeb. Rozhlas.cz [online]. 12. ledna 2024 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček, Stastnyzacek.cz [cit. 2023-12-22]. (2. Toaletář)
- ↑ ŠŤASTNÝ ŽÁČEK, vyjde pozoruhodné album, Supraphon.cz, 16. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
- ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček | Šťastný Žáček, Rockandpop.eu, 30. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
- ↑ Various – Folk & Country Hity 1998, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
- ↑ a b c Až to se mnu sekne, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Nejhezčí folkové písničky, Kvkli.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Kometa, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Various – Barvy Českého Folku, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
- ↑ Petěrburg, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Zatanči, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Mikymauz, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Nejhezčí folkové písničky 2, Mlp.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ a b Cukrářská bossanova, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Ženy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Různí interpreti – Hitparáda 90. let, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Jdou po mě, jdou, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Písně sametové revoluce, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-31].
- ↑ a b Když mě brali za vojáka, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Jaromír Nohavica, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
- ↑ Všední ráno, všední den, Upol.cz [cit. 2024-02-17].
- ↑ Husita, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
- ↑ Husita (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
- ↑ Zvláštní bytosti, FDB.cz [cit. 2024-01-29].
- ↑ Mávátka (1982), Nohavica.cz [cit. 2024-01-29].
- ↑ a b Rok ďábla, Ceskylev.cz [cit. 2023-11-19].
- ↑ a b Rok ďábla, CSFD.cz [cit. 2023-11-19].
- ↑ Isabel, Kinobox.cz [cit. 2023-01-29].
- ↑ JIROUŠEK, Martin. Nohavica a Ruda z Ostravy v upírském hororu, který beznadějně propadl. PatriotMagazin.cz [online]. 26. září 2020 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Muzzikanti (2017), CSFD.cz [cit. 2024-02-29].
- ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Všichni jsme Muzzikanti. Zato filmaři bohužel nepřišli. iDNES.cz [online]. 3. března 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ BEZR, Ondřej. HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Směřuje opravdu Jaromír Nohavica do TV Šlágr?. Lidovky.cz [online]. 10. ledna 2017 [cit. 2024-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Sedni a pevně se mě chyť, Nohavica.cz [cit. 2024-02-29].
- ↑ HONUS, Aleš. Nohavica, Jandová, Dejdar, Kollárovci a Doga. Muzzikanti hrají páté přes deváté, ale mají i pár dobrých písní. Ostravan.cz [online]. 5. prosince 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ KOŠAŘOVÁ, Karolína. Soundtrack k filmu Muzzikanti: Od pražských hipsterů po letní táboráky. HudebniKnihovna.cz [online]. 20. února 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Zpěvák Peter Cmorik: Z Jarka Nohavici jsem nadšený. Novinky.cz [online]. 16. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. (český)
- ↑ Kříž svůj neseme (Jaromír Nohavica a Peter Cmorik), Youtube.com [cit. 2024-02-29]. (hudba Peter Cmorik, text Petr Šiška a Jarek Nohavica)
- ↑ Moje wspaniałe życie, CSFD.cz [cit. 2024-01-29]. (CZ: Můj báječný život, 2022)
- ↑ Přítel, Nohavica.cz [cit. 2024-01-30]
- ↑ a b Vzpomínka na Karla Kryla (koncert), CSFD.cz [cit. 2024-03-01]. (44 minut)
- ↑ a b Kateřina (Karel Kryl), JosefStepanek.cz, 15. července 2010 [cit. 2024-03-01].
- ↑ Zpívám cizí písně: Karel Kryl, Nohavica.cz [cit. 2024-03-01].
- ↑ Vzpomínka na Karla Kryla, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-03-01].
- ↑ Vzpomínka na Karla Kryla 1995, Youtube.com [cit. 2024-03-01]. (Nehažte kamení, Jeřabiny, Zbytečná láska, Kateřina, Lásko (polsky), Ukolébavka, Lilie, Morituri te salutant, Prsten z kamejí, Veličenstvo kat, Vánoční, Martina)
- ↑ Jeřabiny, Youtube.com [cit. 2024-03-01].
- ↑ ČT LIVE : Jarek Nohavica, Ceskatelevize.cz [cit. 2024-02-08]. (52 minut)
- ↑ Kometa (1986) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
- ↑ Babylon (2000) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
- ↑ Ostravo (2003) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
- ↑ 20ERS Making of (Hip Hop Dokument) CZ/SK Hip Hop, Youtube.com [cit. 2024-01-30]. (stopáž 37:37–45:32)
- ↑ Ahoj, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2011 [cit. 2023-12-29].
- ↑ Ahoj, Marie! (koncert) - Hudební (Česko, 2011), Youtube.com [cit. 2023-12-29].
- ↑ Díky, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2012 [cit. 2023-12-29].
- ↑ Ahoj, Marie! (TV koncert), Fdb.cz [cit. 2023-12-29].
- ↑ Koncert Marie Rottrové se kvůli její nemoci přesouvá, Ostrava.cz, 22. listopadu 2011 [cit. 2023-12-29].
- ↑ Ohlédnutí za koncertem Marie Rottrové v Ostravě, Denik.cz, 8. prosince 2011 [cit. 2023-12-29].
- ↑ Šedá zóna, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14]
- ↑ PETRŽELKOVÁ, Hedvika. Nenosil jsem žádnou uniformu vzdoru, říká Merta. V seriálu mapuje normalizační šedou zónu. Lidovky.cz [online]. 11. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online.
- ↑ -JH-. Vladimír Merta oslavil sedmdesát let a vstoupil do Šedé zóny. CeskaTelevize.cz [online]. 1. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Šedá zóna, TV minisérie, Fdb.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Šedá zóna (seriál), Csfd.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Šedá zóna 1/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Šedá zóna 2/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Já si to pamatuju, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Já chci poezii, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Šedá zóna 3/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Osmá barva duhy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
- ↑ Václav Souček: Jarek v Moskvě, Rozhlas.cz, 6. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
- ↑ Jarek v Moskvě (TV film), CSFD.cz [cit. 2023-11-25].
- ↑ Písně českých básníků (seriál), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
- ↑ Písně českých básníků – Petr Bezruč (E04) (epizoda), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
- ↑ 4/10 Petr Bezruč, CeskaTelevize.cz, 29. září 2021 [cit. 2024-03-05].
- ↑ Kdo na moje místo? II, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
- ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Kdo na moje místo?, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
- ↑ Pyšný Janek, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
- ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Pyšný Janek, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
- ↑ a b Jarek Nohavica: Když mi někde nedovolí hrát, lidi si mne najdou, Iportal24.cz, 20. září 2023 [cit. 2023-12-18].
- ↑ Divadélko pod věží ❖ J. Nohavica, J. Fikejzová, V. Figar, Plameňáci a další (1982), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
- ↑ Láska je jak kafemlýnek (1978), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
- ↑ Divadélko pod věží ❖ Hosty Marie Rottrové jsou J. Nohavica, cimbálová muzika Čarda, Plameňáci (1983), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
- ↑ Dialog u televizoru, Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
- ↑ Píseň o ženách (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
- ↑ Z Divadélka pod věží (1997), Ceskatelevize.cz [cit. 2023-12-18].
- ↑ Studio B (pořad), CSFD.cz [cit. 2024-02-05].
- ↑ Studio B Nohavica, Youtube.com [cit. 2024-02-05].
- ↑ Na jedné lodi plujem (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
- ↑ Hrdina nebo dezertér (1985), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
- ↑ Dopisy bez podpisu (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
- ↑ Studio B-Live – Recitál populárního písničkáře Jaromíra Nohavici (1993), Youtube.com [cit. 2024-02-05].
- ↑ Studio B.Zábavný cyklus vystoupení nejzajímavějších folkových zpěváků Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Panoptikum lásek a hrůz (1982), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Never more (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Zajíci (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Svou káru táhnem dál, Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Svou káru táhnem dál (koncert), CSFD.cz [cit. 20324-02-05].
- ↑ Na plovárně s Jarkem Nohavicou, Seznam.cz, 18. červenec 2000 [cit. 2024-02-03].
- ↑ Na plovárně (pořad), CSFD.cz, [cit. 2024-02-03]. (recenze "sator": …41. díl: Jarek Nohavica…)
- ↑ Na plovárně: Jarek Nohavica, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-03].
- ↑ Marek Eben – Na Plovárně III. (2001), Tony.cz [cit. 2024-02-03].
- ↑ NA PLOVÁRNĚ 3. / M. Eben a jeho hosté K. Gott, M. Kubišová, J. Nohavica, CDmusic.cz [cit. 2024-02-03].
- ↑ Minišou Karla Šípa: Epizoda 4, Ceskatelevize.cz, 1. května 2021 [cit. 2023-11-21].
- ↑ Tváře folku: Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 4. listopadu 2021 [cit. 2023-11-21].
- ↑ Kupředu do minulosti, Radiouniversum.cz, 19. února 2022, vysíláno 19.3., 26.3., 2.4. a 9.4.2022 [cit. 2023-11-21].
- ↑ a b Všechnopárty, Ceskatelevize.cz, 10. listopadu 2023 [cit. 2023-11-16].
- ↑ Josef Herman: Don Giovanni v Ostravě Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine., Hudební rozhledy 02/08 Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine. ISSN 0018-6996
- ↑ a b Libretista, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
- ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-16].
- ↑ a b c ČTK, iDNES.cz, kot. Divadelní ceny získal Nohavica i Trojan. iDNES.cz [online]. 2. 10. 2006 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Jaromír Nohavica přebásnil Figarovu svatbu, Denik.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Autoři: Mozart a Nohavica, Lidovky.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Bastien a Bastienka v podání Luďka Golata, EnsembleDamian.com, 12. listopadu 2013 [cit. 2024-02-02]
- ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
- ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
- ↑ V. Ullmann: Rozbitý džbán, Nohavica.cz [cit. 2024-02-02]
- ↑ Na všechny hříchy jsou vždycky dva: Opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy jsou inspirativní díla, Ostravan.cz 17. února 2023 [cit. 2024-02-02]
- ↑ Malované na skle 2016/2018, Divadlobodlak.cz, 2019 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Světová premiéra muzikálu Romeo a Julie ostravského týmu Urbánek - Nohavica, Novinky.cz, 7. prosince 2017 [cit. 2023-11-17].
- ↑ a b Nohavica získal v Itálii cenu za autorské písně. Jako první Čech. iDNES.cz [online]. 2011-11-13 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online.
- ↑ PÍSEŇ PRO V.V. (1987), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
- ↑ DANSE MACABRE (1996), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
- ↑ POHLEDNICE ZE SAN REMA / DO RÁJE CHODÍ HOLKY PEKLEM, Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
- ↑ a b Historie Porty [online]. Porta [cit. 2018-10-08]. Dostupné online.
- ↑ História československej ankety Zlatý slávik, rok 1987, Teraz.sk, 6. července 2021 [cit. 2023-12-07]. (slovensky)
- ↑ databazeknih.cz, [cit. 2023-11-12]
- ↑ clarina.cz, [cit. 2023-11-12]
- ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Jarek Nohavica: Poslechněte si moje písně, pak o mně víte úplně všechno. Radio Prague International [online]. 2017-11-05 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
- ↑ a b aph.cz, dostupné v archivu, [arch. 2004-04-01], [cit. 2023-11-12]
- ↑ Nohavica je slavnější než dřív, Idnes.cz, 23. srpna 2001 [cit. 2023-11-29].
- ↑ Narodil se písničkář Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 7. června 2008 [cit. 2023-11-29].
- ↑ V ankete čitateľov časopisu Rock & Pop zvíťazil Jaromír Nohavica, Sme.sk, 6. března 2004 [cit. 2023-11-22]. (slovenština)
- ↑ a b ŠPULÁK, Jaroslav. Žánrové ceny zahájily udílení sošek Anděl 2003. Novinky.cz [online]. Borgis, 2004-03-20 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online.
- ↑ ceskatelevize.cz, 2005-05-05, [cit. 2023-11-12]
- ↑ satcentrum.cz, 2005-05-06, [cit. 2023-11-12]
- ↑ HERMAN, Josef. Don Giovanni v Ostravě. Hudební rozhledy [online]. 2007 [cit. 2023-11-15]. Roč. 9, čís. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-15.
- ↑ Deska roku 2008 zná své vítěze, Denik.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-04].
- ↑ Jarek Nohavica na Deskách roku 2008: Chceme vám zvednout náladu, Denik.cz, 17. února 2009 [cit. 2023-12-04].
- ↑ Desku roku vyhrál Nohavica, Lidovky.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-08].
- ↑ Cena Boženy Němcové, Cas.cz [cit. 2023-12-08].
- ↑ a b Dar Jaromíra Nohavici, Celeceskoctedetem.cz [cit. 2023-12-08]. „Cenu Boženy Němcové udělovanou za dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury a společnosti v posledních třech letech …“
- ↑ Nohavica má literární cenu, Lidovky.cz, 5. dubna 2008 [cit. 2023-12-08].
- ↑ Běžné rozkoše fízlů, Lidové noviny, 18. března 2010. In: Poslední slovo má Jan Rejžek. Galén (2016). ISBN 978-80-7492-340-1 (PDF).
- ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia - Złote płyty CD - Archiwum, Zpav.pl 4. listopadu 2009 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
- ↑ ČTK. Na hudebních Andělech zabodovali Ewa Farna a Tomáš Klus. Novinky.cz [online]. 17. dubna 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ VANČOVÁ, Anna. OBRAZEM: Ceny Anděl 2009. Denik.cz [online]. Vltava Labe media, 18. 4. 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Ceny Anděl 2012: Dvakrát Kryštof, Dyk a Langerová. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-03-16 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Jarek Nohavica vystoupil v Moskvě. Odvezl si odtud i prestižní ocenění, Denik.cz, 11. října 2013 [cit. 2023-12-02]
- ↑ Glosa: Až Nohavicu v Česku ke zdi postaví aneb proč ho Rusové mají rádi, Expres.cz, 27. října 2018 [cit. 2023-12-02].
- ↑ Okudžava, Vysockij, Kryl, Nohavica; pokora a úcta k písničkářům, Blog.idnes.cz, 14. dubna 2014 [cit. 2023-12-02].
- ↑ Jaromír Nohavica i Artur Andrus z „Diamentami Trójki“, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky, „za wzruszanie i rozkochanie polskiej publiczności wspaniałymi tekstami o pięknie oraz trudzie życia i miłości“)
- ↑ Niezwykły koncert Jaromíra Nohavicy i Artura Andrusa!, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
- ↑ Jaromir Nohavica w Warszawie. Dwa koncerty w Stodole (bilety), NaszeMiasto.pl, 19. května 2014 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
- ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia – Wyróżnienia – Platynowe płyty CD – Archiwum, Zpav.pl, 27. listopadu 2013 [cit. 2023-12-28]. (polsky)
- ↑ 2. ročník Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku 2017, Citarny.com, 17. listopadu 2017 [cit. 2023-12-22].
- ↑ Asociace nezávislých médií a Krameriova cena ještě jednou, Manipulatori.cz, 17. září 2018 [cit. 2023-12-22].
- ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2017-10-28]. Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b Nohavica a Treťjak dostali cenu za rozvoj česko-ruských vztahů. iDNES.cz [online]. 2017-11-02 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online.
- ↑ KLUSÁK, Pavel. Paradoxy Jaromíra Nohavici: Písničkářova cesta od protestsongů k řádu od Zemana. Rozhlas.cz [online]. 6. listopad 2017 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Putin vyznamená Nohavicu. Podle Kremlu upevnil přátelství mezi národy. Idnes.cz [online]. 24. října 2018 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Nohavica dostane ocenění od Putina. Za zásluhy o upevnění přátelství mezi národy. Lidovky.cz [online]. 2018-10-24 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online.
- ↑ hop. „Všichni ruští básníci jsou zde se mnou.“ Nohavica převzal od Putina Puškinovu medaili. ČT24 [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK; iDNES.cz. Vyznamenaný Nohavica Rusku poslouží jako užitečný idiot, píší v Polsku. iDNES.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Katovice nechtějí koncert Nohavici kvůli jeho vztahům s Putinem, ČTK, 1. března 2022 [cit. 2024-01-04].
- ↑ Známý český písničkář Jaromír Nohavica vystoupil v RSVK v Praze, Rsvk.cz, 5. června 2019 [cit. 2023-12-17]. („RSVK“ je Ruské středisko vědy a kultury v Praze.)
- ↑ NOMINACE NA CENY ANDĚL, Supraphon, 1. 3. 2021 [cit. 2023-11-11].
- ↑ 50 nejlepších českých alb: Na Divném století se Jaromír Nohavica díky spolupracovníkům přiblížil Leonardu Cohenovi, Expresfm.cz, 12. července 2023 [cit. 2023-11-22].
- ↑ Planetka Nohavica, Astro.cz [cit. 2023-12-02].
- ↑ Katalog jmen planetek objevených na Kleti, Klet.org [cit. 2023-12-02].
- ↑ KONÁŠ, Miloš. Kronika malého světa aneb Jak jsme žili v komunismu. 1. vyd. Pelhřimov: NTP, 2004. 300 s. ISBN 80-86559-29-7. Kapitola 25, s. 214–217.
- ↑ Kronika malého světa, Romanyzdarma.cz [cit. 2023-12-02].
- ↑ Udavač z Těšína, Hutka.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
- ↑ Levné knihy 2007, Vladimir-Veit.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
- ↑ Nohavica po polsku, Wyborcza.pl, 4. května2009 [cit. 2023-12-30]. (polsky)
- ↑ ČERNÝ, Jiří. Jiří Černý: Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků. iHned.cz [online]. 23. prosince 2008 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
- ↑ VAVROUŠKA, Petr. Zápisník zahraničních zpravodajů : V Polsku vyšla deska cover verzí písní Jarka Nohavici. Český rozhlas : Varšava [online]. 19. prosince 2009 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Jarek Nohavica má zlato z Polska i nové zpěvníky. Novinky.cz [online]. 9. prosince 2009 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
- ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Poetický zpěvníček v překladu Marka Landryho. Denik.cz [online]. 23. října 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Recenze: The Jarek Nohavica songbook 2 for kids/dětem. Jazyky.com [online]. 24. listopadu 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. ISSN 1801-688X.
- ↑ Cover doma, Žamboši, Nohavica.cz, únor 2012 [cit. 2023-12-17]
- ↑ Žamboši: Demo 2012 (recenze), Proglas.cz, 9. září 2012 [cit. 2023-11-20].
- ↑ Žamboch: Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Roberta Fulghuma, Denik.cz, 8. ledna 2013 [cit. 2023-11-20].
- ↑ Držitelé dvou Andělů Žamboši v nahrávce Koncertu Studia Noc!, Rozhlas.cz, 2. března 2015 [cit. 2023-11-20].
- ↑ Jaké to letos bylo na Přehlídce ke Světovému dni divadla pro děti a mládež?, Idu.cz, 27. dubna 2016 [cit. 2024-03-05].
- ↑ KOULA, Jiří. Kryl versus Kryl, i-divadlo.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2024-03-05].
- ↑ Kryl–Zmrdtvýchvstání zažít–D 21, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
- ↑ KRYL – Zmrdtvýchvstání zažít, i-divadlo.cz [cit. 2024-03-05].
- ↑ KRYL MÁ DERNIÉRU, Instagram.com [cit. 2024-03-05].
- ↑ Opania – Cohen – Nohavica (2CD), Dalmafon.pl [cit. 2023-12-31]. (polsky)
- ↑ TRIBUTE ALBUMS AND COVER VERSIONS, Tributes To Leonard Cohen Et Al., LeonardCohenFiles.com [cit. 2023-12-31]. („Opania Cohen Nohavica“, anglicky)
- ↑ COVER V ZAHRANIČÍ – POLSKY, Opania: Cohen/Nohavica (2015), Nohavica.cz [cit. 2023-12-31].
- ↑ CICHOCKI, Roman. Sokolovský dostavník opět projede městem. Denik.cz [online]. 29. dubna 2017 [cit. 2023-01-04]. Dostupné online.
- ↑ DROZDÍK, Jiří. O víkendu do Kraslic na Festiválek na konci světa. Denik.cz [online]. 18. července 2018 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Představovali jsme náš klub ve spolupráci s kapelou NaDen. Zpravodaj města Kraslic. 1. června 2017, čís. 6, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-01-04].
- ↑ Sólo pro nás dva, Divadlo.net [cit. 2024-02-24].
- ↑ Sólo pro nás dva, PetrZuska.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ Sólo pro nás dva, OperaPlus.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ Sólo pro nás dva (balet), Narodni-divadlo.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ a b Sólo pro nás dva (divadelní záznam), CSFD.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ Sólo pro nás dva (i-vysílání), CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ DERCSÉNYIOVÁ, Lucie. RECENZE: Sólo pro nás dva. Se Zuskou skončila jedna éra baletu. www.lidovky.cz [online]. 24. června 2017 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online.
- ↑ KUNČÍKOVÁ, Alena V. S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou. OperaPlus.cz [online]. 12. ledna 2018 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online.
- ↑ S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou, Nohavica.cz [cit. 2024-02-24].
- ↑ Představení složené z písní Jaromíra Nohavici vzniklo v brněnském Divadle Radost, Divadlo.cz, 2. března 2018 [cit. 2023-12-22].
- ↑ Moravské divadlo představuje Boží mlýny. I s písničkami Jaromíra Nohavici, Denik.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-16].
- ↑ Boží mlýny - trailer (Moravské divadlo Olomouc), Youtube.cz, 25. května 2018 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Moravské divadlo Olomouc: Boží mlýny, I-divadlo.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-17].
- ↑ Krzysztof Prus, PIEKŁO I RAJ wg Jaromira Nohavicy, spektakl muzyczny, Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
- ↑ Piekło i Raj wg Jaromira Nohavicy – fragmenty spektaklu, Youtube.com, 7. července 2021 [cit, 2024-02-07]. (polsky)
- ↑ a b Piekło i Raj, Prus.art.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
- ↑ Repertuar (2021-11), Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Obklopeni knihami - Ángel Esteban | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online.
- ↑ ESTEBAN, Ángel. Obklopeni knihami : Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy. Překlad Dominika Černá. Brno: CPress, 2021. 192 s. ISBN 978-80-264-3619-5.
- ↑ Ne, báseň Pro lásku boží nenapsal Nohavica. Šlo o jeho podporu, tvrdí její autor, Denik.cz, 2. prosince 2012 [cit. 2023-11-26].
- ↑ PRO LÁSKU BOŽÍ, Youtube.cz, 11. srpna. 2023 [cit. 2023-11-26].
- ↑ a b NÁDVORNÍK, Richard. Šílenci v Bruselu, haleluja (Nohavicovi k narozeninám), Blogosvet.cz, 12. června 2023 [cit. 2024-01-28].
- ↑ Nohavica hledá diváky svého prvního vystoupení před třiceti lety, Idnes.cz, 30. března 2012 [cit. 2023-11-23]
- ↑ a b c d e Houda (2023), str. 266–267.
- ↑ a b Halelujá (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…co chtějí vědí o člověku // haleluja // mají na to kartotéku // a v ní su já // haleluja.“
- ↑ Písnička o moskevském metru, Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
- ↑ Blues o malých bytech (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
- ↑ Jarek Nohavica, rozhovor. Folková Lipnice 1984, Youtube.com [cit. 2024-01-06].
- ↑ Cukrářská bossanova (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
- ↑ Tramp / Píseň zhrzeného trampa (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
- ↑ Krajina po bitvě (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
- ↑ Vondrák (2004), str. 364–365.
- ↑ Bláznivá Markéta (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-01-06].
- ↑ Houda (2019), str. 129–131.
- ↑ Přemysl Houda – Normalizační festival: socialistické paradoxy a postsocialistická korekce, iRossler.cz, 5. ledna 2020 [cit. 2024-01-06].
- ↑ Svědectví. 8. října 1985 (do tisku), roč. XIX, čís. 76, s. 769–992. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419. Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ Svědectví: Jmenný a věcný rejstřík. 1988, s. 6. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419. Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ NOHAVICA, Jaromír. Písničkáři z Čech. Paternoster. Roč. 1986, čís. 15–16, s. 61, 69–72. Přítel (1985), Myš na konci léta (1982), Dokud se zpívá (1984).. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ KRYL, Karel. Písničkářský reparát. Paternoster. (psáno 1985), roč. 1987, čís. 17, s. 98–105. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
- ↑ Necháme to koňovi? Svědectví, XIX, 76, str. 771–774.
- ↑ Folkové rozjímaní. Svědectví, XIX, 76, str. 909–928. (Úryvky z písní Halelujá, 1983; Husita, 1983.)
- ↑ Křeslo pro Fausta s panem Vladimírem Hanzelem, Cuni.cz [cit. 2024-01-09].
- ↑ LEINERT, Ondřej. Jeho důvěřivost mě odzbrojila, říká dlouholetý tajemník Václava Havla. Denik.cz [online]. 15. listopadu 2014 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Z repertoiru Jaromíra Nohavici. Svědectví, XIX, 76, str. 929–934. (Nechte to koňovi, 1983; Blues o malých bytech, 1983; Mávátka, 1982; Rakety, 1983; Bláznivá Markéta, 1982.) (Poznámka petitem: „Texty Nohavicových písní jsou přepsány z nahrávek zpěváka (na příklad Cesty vydavatelství Panton, Praha 19B5), které redakci na pár hodin zapůjčil jeden český turista. Otiskujeme je tu bez souhlasu a vědomí autora, je to pirátský text, sloužící jako ukázka k předcházejícímu článku.“)
- ↑ Touha a úzkost. S Jaromírem Nohavicou o písničkách i mnohém jiném ze života, Nohavica.cz, Mladý svět – jaro 1984 [cit. 2024-01-06].
- ↑ Kličkovat ne, Nohavica.cz, Mladý svět – 50/1986 [cit. 2024-01-06].
- ↑ Ještě jednou — proč nezpívá? Ostravský večerník, 5. srpna 1987.
- ↑ Houda (2023), str. 252.
- ↑ Proč nezpívá J. Nohavica? Ostravský večerník, 22. dubna 1987.
- ↑ To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
- ↑ Archiv pod lupou, To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
- ↑ Vondrák (2004), str. 451.
- ↑ Jarmila Poláková: Je mi líto, že vystoupení Havla si odskákal Honza Hammer, PametNaroda.cz, srpen 2022 [cit. 2024-01-09].
- ↑ Houda (2023), s. 151–154.
- ↑ S Putinem nesouhlasím, řekl Nohavica. Poláci mu však zrušili už pět koncertů, Aktuálně.cz, 3.3.2022
- ↑ Jarek Nohavica – Tady to přes 40 lety začalo, Dk-akord.cz [cit. 2023-12-19].
- ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr[nedostupný zdroj], Novinychrudim.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr, Novinky.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Zmsoft.cz, březen 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Hlas pro demokracii v Uherském Brodu, Idobryden.cz, 23. března 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Přehled kulturních a společenských akcí, Uherský Brod, od 3. 3. 2022 do 7. 4. 2022, Ub.cz 20. února 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Slavnostní zahájení projektu, Cultural-heritage.cz, 27. března 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Vivat Komenský, Nohavica, Kryl, Ub.cz [cit. 2023-12-19].
- ↑ STRÁŽNICKÝ, Jiří. NA POUŤOVýCH KONCERTECH ZAHRAJE ČECHOMOR, JAREK NOHAVICA NEBO POKÁČ. S. 16. BRODSKÝ ZPRAVODAJ [online]. město Uherský Brod, 1. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. 2022, čís. 9, s. 16. Dostupné online.
- ↑ Růžencová pouť 2022, Ub.cz 26. září 2022 [cit. 2023-12-19].
- ↑ Uherskobrodská pouť 2022, 1.10.2022, Ticketlive.cz [cit. 2023-12-19]
- ↑ PAŠKOVÁ, Iva. Pouťový víkend s Čechomorem, Pokáčem, Voxelem a Nohavicou. S. 25. Dobrý den s kurýrem [online]. DOBRÝ DEN S KURÝREM, 26. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. XXVII, čís. 39, s. 25. Dostupné online.
- ↑ VEDRAL, Honza. Pokáč: Nohavicovi sprosťárny projdou. Hádky o něj se vedou hlavně na internetu. Headliner.cz [online]. 4. ledna 2024 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
- ↑ MENČÍK, Milan. Jarek Nohavica a Pokáč v duetu „Vzpomínáš, co zpíval John“ hodnotí množství zloby na internetu. Musecserver.cz [online]. 22. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Pokáč & Jaromír Nohavica - Vzpomínáš, co zpíval John, Youtube.com, 21. října 2022 [cit. 2024-01-10].
- ↑ GÖTH, Jindřich. VIDEO: Blbinka pro radost. Pokáč nazpíval písničku s Nohavicou. iDNES.cz [online]. 21. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
- ↑ KRŠIAK, Adam. Pokáč a Jaromír Nohavica v novinke spomínajú na Johna Lennona (VIDEO). RukaHore.sk [online]. 21. októbra 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Jaromír Nohavica, Informuji.cz, 12. května 2022 [cit. 2023-11-24].
- ↑ a b Stanislav Dvořák, V našem sále ne. Olomoucká univerzita odmítá Nohavicu, Novinky.cz, 9.3.2022 [cit. 2023-11-24].
- ↑ Zrušený koncert? Univerzita si nepřeje vystoupení písničkáře Jaromíra Nohavici v hale UP!, Prostejovsky.rej.cz, 10. března 2022 [cit. 2023-11-24]. „[…] Důvodem tohoto kroku je zejména ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině, a také postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme. Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině i proti jednání prezidenta Ruské federace, pořádání této akce v našich prostorách je tedy z morálního hlediska nepřípustné. […]“
- ↑ a b c Jaromír Nohavica - On-line koncert Vlaštovko, leť, Youtube.com, 3. března 2022 [online 2022-03-02] [cit. 2023-11-24].
- ↑ Houda (2023), str. 244.
- ↑ Nohavica (2005), s. 44.
- ↑ Halelujá, Nohavica.cz [cit. 2024-01-28]. (Halelujá čili Velká zpověď aneb Andělé na kůru)
- ↑ a b c Hutka o Nohavicovi: zatloukání je zbabělství, Radio.cz, 20. listopadu 2007 [cit. 2023-12-04].
- ↑ Jmenné evidence, Abscr.cz [cit. 2023-12-01].
- ↑ Rozhovory, Kejklíř, Reflex (1993), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
- ↑ a b ČERMÁK, Miloš. Kejklíř. Reflex. 1993, roč. 4, čís. 53, s. 21–22.
- ↑ E. LITERATURA, UMĚNÍ, FILM, Cibulka.net [cit. 2023-12-01].
- ↑ MALIK URVI (GEN – Gallery of Established Nomenclature), 2000; Podebal.com [cit. 2024-01-16]. (anglicky)
- ↑ ČTK, -toy-. Malík urvi: Výstavka politicky zjizvených. iDNES.cz [online]. 28. ledna 2000. Dostupné online.
- ↑ Pode Bal znovu vystaví ty, kdo si zadali s komunisty. Aktualne.cz [online]. 18. března 2010 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Pode Bal: Malík Urvi II. DOX.cz [online]. 2010 [cit. 2024-01-16]. (Motyčka, Šiml, Kopp). Dostupné online.
- ↑ a b c Archiv pod lupou, Buď vítán (1989) – Příloha: Vídeňský řízek s ananasovým kompotem, Nohavica.cz, září 1989 [cit. 2023-12-17].
- ↑ a b UDAVAČ Z TĚŠÍNA; hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007, Hutka.cz [cit. 2023-11-18].
- ↑ a b c d Archiv pod lupou, Buď vítán (1989), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
- ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz, 2005–2009 [cit. 2023-12-17].
- ↑ a b Houda (2023), str. 253–259.
- ↑ a b c d Nohavica promluvil: StB mi vložila do úst cizí slova, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
- ↑ 1 023 358, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
- ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Tajemství Jaromíra Nohavici. Respekt. 2006, čís. 22. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0862–6634.
- ↑ a b Tajemství Jaromíra Nohavici, Respekt 22/2006, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
- ↑ ČEVELA, Miroslav. Nohavica: Keď si ti sadne na chrbát diabol, pekne si to odserieš. SME [online]. 2013-06-28 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b iDNES.cz , ob. Nohavica přiznal spolupráci s StB. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2006-05-29 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Nohavica přiznal spolupráci s StB, Hn.cz, 30. května 2006 [cit. 2023-12-04].
- ↑ zaj, ČTK, Právo. Nohavica: nikoho jsem neudal, StB už o všem věděla. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2007-02-11 [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-13.
- ↑ a b Houda (2023), s. 117.
- ↑ a b MALECKÝ, Robert. Nohavica a StB: nová fakta. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Houda (2023), s. 115, 233.
- ↑ iDNES.cz, ČTK, jan. LN: Nohavica udal StB petici za propuštění Havla. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Houda (2023), s. 81.
- ↑ Čtvrt čtverečního metru pro Jaromíra Nohavicu, Seznam.cz, 29. ledna 2024 [2024-01-30].
- ↑ Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Hutka: Nejsem bezchybný a Nohavica není konkurent, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Nohavica je zbabělec, říká Hutka, Idnes.cz, 13. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Nahrávka: Nohavica v cizině Kryla velebil, doma donášel, Idnes.cz, 14. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Třeba píseň: Já si to pamatuju (2008), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…Na četu ČT četují si s mačetami četné čety…“
- ↑ Výsledky, Cenydeskaroku.cz [cit. 2023-12-03].
- ↑ Lidé chtějí Nohavicu. Ikarus si doletěl pro Desku roku, Aktualne.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Rozhovory, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
- ↑ Od Ikara ke dnešku: Nohavicovo nové století, denik.cz, 3. prosince 2020 [cit. 2023-12-05].
- ↑ a b c Padouch, nebo hrdina? Kniha o Nohavicovi nechce jednoduchou odpověď, Seznamzpravy.cz, 6. listopadu 2023 [cit. 2023-12-05].
- ↑ a b c Harlekýn v odstínech šedi, Advojka.cz, #24/2023 [cit. 2023-12-06].
- ↑ Houda (2023), s. 84, 108, 110.
- ↑ Festival de luxe jakožto jeden z produkt; spojené Evropy, Mladá fronta Dnes, 27. července 2013.
- ↑ Nohavica mi v kufru přivezl své deníky i zápisky z léčebny. Důstojník StB mi ho jako udavače nevylíčil, říká Houda, Dvtv.cz, říjen 2023 [cit. 2023-12-07].
- ↑ Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian, Rozhlas.cz, 30. říjen 2017 [cit. 2023-12-05]
- ↑ DVOŘÁK, Stanislav. Nohavicu kvůli StB nechtějí na megakoncert k výročí republiky - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Houda (2023), s. 89.
- ↑ Ne, to Nohavica neprovedl. Zpěvák očištěn z nařčení, Parlamentnilisty.cz, 19. října 2023 [cit. 2023-12-05].
- ↑ Nohavica jako oběť? ‚Mluvit o návratu komunismu je nehorázné,‘ říká hudební publicista, Irozhlas.cz, 25. března 2022 [cit. 2023-12-07].
- ↑ Tragédie jménem Nohavica. Udavač, který se nikdy nezměnil, Forum24.cz, 28. listopadu 2022 [cit. 2023-12-07].
- ↑ Houda (2023), (namátkou) s. 68, 95–96, 234.
- ↑ ECHO24, MK, NEL. Okamura je sympaťák, říká Nohavica. Prý mají podobné názory. Echo24.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. („Těším se na další setkání a přeji Jarkovi ať se daří!“). Dostupné online.
- ↑ KABÁTOVÁ, Šárka. ‚Je to sympaťák‘. Nohavica podpořil Okamuru, spojují je prý názory na palčivé problémy. Lidovky.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. (Když se jej redaktorka zeptala, v čem si je s Okamurou názorově blízký, odpověděl: „Vy jste kapitánka Kabátová od StB?“). Dostupné online.
- ↑ MALÁT, Štěpán. Okamura: Komu se nelíbí medaile pro Nohavicu, ten připravuje válku s Ruskem. Forum24.cz [online]. 6. listopadu 2018 [cit. 2024-01-02]. („Puškin byl velký básník a Jarek Nohavica je velký básník.“). Dostupné online.
- ↑ ČTK. Putin předal Nohavicovi Puškinovu medaili. Písničkář zazpíval v ruštině. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-04 [cit. 2018-11-23]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Po Polácích odmítla Nohavicu česká univerzita, Člověk v tísni nechce jeho peníze. Aktualne.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Mám přátele mezi Ukrajinci i Rusy, řekl Nohavica. Plánuje koncert z podkroví. iDNES.cz [online]. 28. února 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Jaromír Nohavica si ponechá Puškinovu medaili, kterou dostal od Putina. CeskeNoviny.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. („Ruský prezident Vladimir Putin (vlevo) 4. listopadu 2018 v Moskvě na slavnostní recepci u příležitosti Dne národní jednoty udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi (vpravo). [...] ČTK/kremlin.ru“). Dostupné online.
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica. iDNES.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. (Šťástka: „Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica“ // Nohavica: „Nechávám si ji. Puškinovu cenu jsem dostal za zpívání písní Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy a ne za válčení“ – napsal Šťástka.). Dostupné online.
- ↑ a b Uherský Brod má ve Sberbank zablokovaných 21 milionů korun, Denik.cz, 3. března 2022 [cit. 2023-12-20].
- ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Broďan – nezávislé zpravodajství, Zmsoft.cz [cit. 2023-12-20].
- ↑ Houda (2023), s. 210–213, 245–246.
- ↑ 112. řádná schůze rady města, bod 41. Různé (2832/R112/22), Ub.cz, 14. března 2022 [cit. 2023-12-20]. (41. Různé (2832/R112/22) // Rada města // d o p o r u č u j e // řediteli Domu kultury Uherský Brod zrušit koncert Jaromíra Nohavici z důvodu nedostatečné distance zpěváka vůči prezidentovi Ruské federace.)
- ↑ a b Zrušili vyprodaný koncert Jaromíra Nohavici v Brodě, Denik.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-20].
- ↑ a b c Brod zrušil koncert Nohavici, málo se distancoval vůči Putinovi, Idobryden.cz, 21. března 2022 [cit. 2023-12-20].
- ↑ Putinovci z Brodu. Zákaz Nohavicova koncertu ukazuje slabost a hloupost, Lidovky.cz, 17. března 2022 [cit. 2023-12-20].
- ↑ a b c –RED–. Nohavica připravuje benefiční koncert, jehož výtěžek půjde na pomoc Ukrajině. YouRadio.cz [online]. 8. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Nohavicovi ruší v Polsku koncerty. Sehnal jsem bydlení uprchlíkům, oznámil. iDNES.cz [online]. 4. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Nohavica zazpívá v Bílovci na koncertě pro uprchlíky. Bude se také dražit obraz. SeznamZpravy.cz [online]. 12. dubna 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Češi už na Ukrajinu vybrali přes miliardu. Kde peníze pomůžou?. SeznamZpravy.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. („… pokud pan Nohavica chce sám o sobě výtěžek ze svého konzertu věnovat na sbírku SOS Ukrajina, tak my mu v tom bránit nebudeme, a navíc tedy ani ze zákona nemůžeme …“). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10.
- ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z Nohavicova koncertu v Ostravě. CeskeNoviny.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ECHO24, KAP, ČTK. Nohavicův koncert pro Ukrajinu byl vyprodán za čtvrt hodiny. Člověk v tísni ale peníze nechce. Echo24.cz [online]. 13. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ RUDINSKÁ SUPÍKOVÁ, Bronislava. Peníze od Jarka Nohavici? Člověk v tísni odmítl výtěžek z koncertu pro Ukrajinu. Denik.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z chystané Nohavicovy benefice. Peníze měly putovat na pomoc Ukrajině. iRozhlas.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ HEJDOVÁ, Kateřina. Člověk v tísni odmítl přijmout dar Ukrajině od Jaromíra Nohavici. NasePraha.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Peňás: Nohavica ze svého azylu jenom formuluje nějakou nižší formu lidového brblání, Youtube.com, 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. (Český rozhlas Plus, Interview Plus, čas 02:10)
- ↑ BUMBA, Jan. Je možná lepší, když lidově brblá Nohavica než nějaký příšerný svůdce davu, soudí publicista Peňás. iRozhlas.cz [online]. 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
Literatura
- VONDRÁK, Jiří. Legendy folku a country. Brno: Jota, 2004. 544 s. ISBN 80-7217-300-6.
- RAUVOLF, Josef. Hledání Jaromíra Nohavici. Řitka: Daranus, 2007. 351 s. ISBN 978-80-86983-25-7.
- ČERMÁKOVÁ, Dana. Jaromír Nohavica. 3. vyd. Praha: Imagination of People, 2016. 199 s. ISBN 978-80-87685-37-2.
- HOUDA, Přemysl. Normalizační festival : socialistické paradoxy a postsocialistické korekce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 182 s. ISBN 978-80-246-4387-8.
- HOUDA, Přemysl. Nohavica a (jeho) naše malá válka. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2023. 296 + 56 (přílohy) s. ISBN 978-80-88630-06-7.
Externí odkazy
- Galerie Jaromír Nohavica na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír Nohavica na Wikimedia Commons
- Osoba Jaromír Nohavica ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Nohavica
- Nohavica.cz, oficiální stránky
- Jaromír Nohavica na T-music.cz Archivováno 1. 3. 2009 na Wayback Machine.
- Jaromír Nohavica na Kinoboxu
- Jaromír Nohavica v talkshow Kupé V lese Divadla VOSTO5
- Seznam písní a ostatní tvorby
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Krteq, Licence: CC BY-SA 3.0
Podpis Jaromíra Nohavici, průhledné provedení ve formátu .png
Autor: Kateřina_Czerná, Licence: CC BY 3.0
Renata Putzlacher-Buchtová
Autor: Jacek Proszyk, Licence: CC BY-SA 4.0
Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Planka, koncert Poruba
Autor: Jacek Proszyk, Licence: CC0
Jaromír Nohavica concert Bielsko-Biala
Autor: Petr Štefek, Licence: CC BY 3.0
Graffiti na oplocení areálu bývalého Hotelového domu Jindřich, Moravská Ostrava
Ribbon bar of medal of Pushkin
Autor: Mohylek, Licence: CC BY-SA 3.0
Original handwriting of Jaromír Nohavica, a list of (potential) songs to play before his concert in Poznań, Poland. Also known as a playlist...