Jaromír Uždil

Jaromír Uždil
Narození22. února 1915
Náchod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 2006 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materČeské vysoké učení technické
Povoláníučitel, básník, malíř, historik umění, teoretik umění a publicista
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Uždil, křtěný Jaromír Václav (22. února 1915 Náchod[1] – 9. srpna 2006 Praha) byl český pedagog, básník a malíř. Patřil k předním osobnostem české výtvarné výchovy a České sekce INSEA (Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním).

Životopis

Prof. PhDr. Jaromír Uždil, DrSc., se narodil v roce 1915 v Náchodě v rodině učitele Františka Uždila a jeho ženy Anny roz. Řezníčkové[1]. Na Českém vysokém učení technickém v Praze vystudoval architekturu a později získal profesuru kreslení, jež byla dobovou obdobou dnešní vysokoškolské přípravy výtvarných pedagogů. Byl posluchačem filozofické fakulty v Praze a v Brně a během studia se specializoval na dějiny umění, pedagogiku a estetiku. V letech 1945–1947 studoval jako stipendista na pařížské Sorbonně a na École Nationale Superieure des Arts Décoratifs u François Desnoyera. Po válce spolupracoval pod přímým vedením Otokara Chlupa na zakládání pedagogických fakult (1947) v Československu.[2]

Odborné působení profesora Uždila bylo spojeno s pražskými vysokoškolskými pracovišti, kde byl po čtyři desetiletí významnou akademickou osobností. Působil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, na Akademii výtvarného umění a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přednášel převážně dějiny umění, teorii výtvarné výchovy a nauku o barvě.

K odkazu Jaromíra Uždila se hlásí rovněž Česká sekce INSEA, národní sekce mezinárodní organizace, již Jaromír Uždil založil a vedl. Předsedou Československého komitétu INSEA, který uvedl v život, byl od počátku po tři volební období, tedy v letech 1967 až 1984. Založení tehdejšího Československého komitétu INSEA předcházela celosvětová výstava výtvarného projevu dětí v Praze (U Hybernů), již v roce 1964 Uždil připravil a jež měla velký mezinárodní ohlas.[3] Po tomto úspěchu Uždil v Praze zorganizoval světový kongres INSEA (1966), akci, jež je svým významem pro obor výtvarná výchova dosud nepřekonaná.[4] V roce 1990 byl Jaromír Uždil vyznamenán světovou cenou The Edwin Zieglfeld Award za zásluhy o výtvarnou výchovu, kterou uděluje americká USSEA. In memoriam byl Jaromír Uždil oceněn Cenou Herberta Reada, již uděluje světová InSEA těm nejvýznamnějším osobnostem.[5][6]

Dílo

Za dobu svého odborného působení napsal Jaromír Uždil na 300 větších prací, z toho 12 knižních. Mezi jeho hlavní díla patří tyto tituly: Estetická výchova (1960); Výtvarný projev a výchova (1975); Čáry, klikyháky, paňáci a auta (1984); Mezi uměním a výchovou (1988). Ve spolupráci s Igorem Zhořem vznikly publikace Výtvarné umění ve výchově mládeže (1964), metodické sešity pro výtvarnou výchovu na mateřských a národních školách (60. léta) a Pracovní sešity z výtvarné výchovy (90. léta).

  • UŽDIL, Jaromír & Emilie ŠAŠINKOVÁ. 1980. Výtvarná výchova v předškolním věku: Učebnice. Praha: SPN. 191 s.
  • UŽDIL, Jaromír & Igor ZHOŘ. 1964. Výtvarné umění ve výchově mládeže. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 194 s.
  • UŽDIL, Jaromír. 1956. Z mezinárodní konference výtvarných pedagogů v Basileji. Výtvarná výchova: Časopis pro kreslení a technicko-estetickou výchovu. 11(5) 216–220.
  • UŽDIL, Jaromír. 1965. Tvořivost ve výtvarné výchově. In: ZHOŘ, Igor & Václav PÍŠA, eds. Výtvarná výchova a tvořivost: [Sborník z] 2. celost. konference učitelů výtvarné výchovy, [kterou poř.] min. školství a kultury 6. – 9. října 1964 v Praze. Praha: SPN, s. 13–28.
  • UŽDIL, Jaromír. 1965–66. Připravuje se světový kongres INSEA v ČSSR. In: UŽDIL, Jaromír. Mezi uměním a výchovou: sborník textů a statí. Praha: SPN, 1988, s. 271–279. (Editor publikace a autor doslovu DAVID, Jiří – pod pseudonymem Věra Davidová.) Původně publikováno v časopise Estetická výchova 1965–66, č. 1.
  • UŽDIL, Jaromír, ed. 1966. Dítě a svět: kresby dětí z celého světa. Praha: SNDK. 68 s.
  • UŽDIL, Jaromír. 1968. Úvodní projev při zahájení kongresových jednání. In: BROŽEK, Jaroslav & Bohuslav MALEČEK, eds. Umění a výchova: Výtvarná výchova – výchova pro budoucnost: Zpráva z 18. světového kongr. INSEA (International Society for Education through Art – Mezinárodní organizace pro výchovu uměním), Praha 1966. Praha: SPN, s. 21–26.
  • UŽDIL, Jaromír. 1974. Výtvarný projev a výchova. Praha: SPN. 314 s.
  • UŽDIL, Jaromír. 1974. Čáry, klikyháky, paňáci a auta: Výtvarný projev a psychický život dítěte. Praha: SPN. 121 s.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1909-1915 v Náchodě , sign.106-7290, ukn 6441, str. 395. Dostupné online.
  2. ↑ ŠOBÁŇOVÁ, Petra; JIROUTOVÁ, Jana. Česká sekce INSEA 1967–2017. Olomouc: Česká sekce INSEA, 2017. 218 s. ISBN 978-80-904268-2-5. S. 106. 
  3. ↑ BROŽEK, Jaroslav; MALEČEK, Bohuslav. Umění a výchova: Výtvarná výchova – výchova pro budoucnost: Zpráva z 18. světového kongr. INSEA (International Society for Education through Art – Mezinárodní organizace pro výchovu uměním), Praha 1966. In: Praha: SPN, 1968.
  4. ↑ ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Podhoubí vzniku Československého komitétu INSEA – historickosrovnávací pedagogická analýza. Kultura, umění a výchova [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, 30. 11. 2017 [cit. 2019-06-03]. Roč. 5, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-01. ISSN 2336-1824. 
  5. ↑ ČESKÁ SEKCE INSEA. Z naší historie: Lidé v INSEA [online]. 2017. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠOBÁŇOVÁ, Petra. Vznik Československého komitétu INSEA a jeho fungování do roku 1989 – historickosrovnávací pedagogická analýza. Kultura, umění a výchova [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, 27. 4. 2018 [cit. 2019-06-03]. Roč. 6, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-01. ISSN 2336-1824. 

Externí data

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“