Jaromíra Hüttlová

PhDr. Jaromíra Hüttlová
Česká spisovatelka,překladatelka a pedagožka PhDr.Jaromíra Hüttlová
Česká spisovatelka,překladatelka a pedagožka PhDr.Jaromíra Hüttlová
Rodné jménoJaromíra Eliášová
Narození11. listopadu 1893
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. října 1964 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymJaromíra Rybková
Povoláníspisovatelka, pedagožka, učitelka, překladatelka a středoškolská učitelka
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze
Témataškolství, literatura a překlad
RodičeT. E. Tisovský a Rosalie Eliášová
PříbuzníOldřich Eliáš, Mojmír Eliáš a Miloslava Eliášová (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromíra Hüttlová, rozená Jaromíra Eliášová (11. listopadu 1893 Tábor[1]21. října 1964 Praha) byla česká středoškolská pedagožka, spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih a románů převážně pro mládež, dcera spisovatele T. E. Tisovského.

Mládí a studia

Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie (roz.Janovské, 1868–1943). Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou Miloslavou. V roce 1899 se Eliášovi přestěhovali do Prahy, kde začala chodit do pětitřídní školy v Praze na Karlově, pak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva a středoškolské vzdělání zakončila maturitou na Akademickém gymnáziu v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce 1917 získala doktorát– PhDr. (prací Untersuchungen zum Leben der Kaiserin Julia Domna - Studie o životě císařovny Julie Domny) a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti (latiny a němčiny na středních školách) získala 18.12.1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu (klasickém) Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila do škol – nejprve Klasické gymnázium Žižkov-Kubelíkova, pak Reálné gymnázium Lobkovicovo náměstí. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol (př.Na Zelené lišce), ale jiné předměty než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní Strašnic, Vinohrad a Žižkova – v Okrajní ulici. Tato lokalita je často zachycována v jejích románech z té doby. Jaromíra Hüttlová zemřela v 70 letech a je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské u Nymburka.

Spisovatelka

autorka řady románů pro mládež i dospělé Jaromíra Hüttlová ve své pracovně

PhDr. Jaromíra Hüttlová je známá především jako spisovatelka - autorka povídek a románů pro mládež; napsala více než 40 knih a 8 povídek,[2] některé také pod pseudonymy Anna Štětková, B.Dubská, Jarmila Svobodová a Dr.J.H.. V třicátých a čtyřicátých letech 20. století byly její knihy neobyčejně populární. Patřily sice do kategorie umělecky nenáročné a zábavné konzumní četby, ale obsahovaly také výchovné a morální poslání. Ve svých románech se snažila vyhnout podbízivé kýčovité sentimentalitě, která se objevila [3] např. v knihách ze studentského prostředí Viléma Neubauera (př. Sextánka – kniha 1927, film 1936; Filosofka Mája – 1928). Jako pedagožka zachycovala reálnou atmosféru gymnaziálního světa, kde učila, popisovala studentský život v kolektivu i zdravou morálku studentů. Její dílo bylo adresováno především dospívajícím dívkám a dětem (např.edice Dívčí knihovna - Pod vlajkou mládí). Psala však i pro dospělejší čtenáře (více než 11 titulů) – některé její romány vyšly ve známé Červené knihovně. Obsahem většiny románů i povídek byla milostná témata, ale i příběhy s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. Romány byly většinou ilustrovány, v 30. letech např. A. L. Salačem, Artušem Scheinerem, F. J. Peškem, H. Jakobem, E. Posledníkem. Po roce 1941 napsala pro mládež už jen dvě knihy a čtyři povídky; v důchodu (po roce 1951) napsala ještě jednu knížku pro děti, ale rukopis nebyl nikdy vydán, protože jako „buržoasní“ spisovatelka byla na "seznamu režimem nežádoucích" autorů. Několik knih Jaromíry Hüttlové vyšlo v dalších upravených vydání v letech 1992-1994 a 2000, např.: v nakladatelství Ivo Železný-Praha: Dáša, pražská studentka (l. vyd. 1929); Jarčina píseň (1931 ); Táňa z naší oktávy (1930); Věrka, hvězda stadionu (1934); Rok dovolené (1934) a Ženy bez domova; Čajovna U dvou růží, Vánoční píseň; Zpověď ženy svého věku; Tragická léta (první vydání rukopisu z autorčiny pozůstalosti).

Z díla J.Huttlové

  • Z románů pro mládež:
  • Svéhlavička ze zámoří -1925
  • Markova děvčata – 1932
  • Hanka z hor – 1933
  • Alenčina láska - 1933
  • Hoši a děvčata - 1933
  • Jožka hledá samostatnost - 1933
  • Maryna Horynová - 1933
  • Lída a Pavel,kamarádi z páté obecné - 1933
  • Jaryna – 1934
  • Jenda, slavný sportovec - 1934
  • Jirka, děvče bez talentu – 1934
  • Sestřička Petra Zemana – 1934
  • Olga poznává život – 1935
  • Dana - 1935
  • Honza a Manka,dvojčata ze sekundy - 1935
  • Jarka a Věrka a kamarád Ivan - 1935
  • Soňa hraje za oktávu - 1935
  • Irča vede jedenáctku – 1936
  • Jindra,děvče ze Šumavy - 1936
  • Z primy do sekundy - 1936
  • Tři děvčata ze sekundy (2.vyd) - 1936
  • Děvčata vedou – 1937
  • Cesta do ráje – 1937
  • Prázdniny naší sekundy - 1937
  • Studenti a profesoři - 1937
  • Trojlístek z Doubravic - 1937
  • Diplomatka Karla - 1937
  • Božka jde do primy – 1938
  • Majka cvičí čtvrthodinku - 1938
  • Maryna – 1938
  • Z usnesení konference - 1938
  • Anka se rozhodla – 1939
  • Evka jede z Indie – 1939
  • Tonča z páté třídy - 1939
  • Milča z naší primy - 1940
  • My se nebojíme – 1940
  • Spolužačky z páté třídy – 1940
  • Ančiny veselé kamarádky - 1940
  • Nebojácné oktavánky - 1941
  • Mluví se o Monice – 1947
  • Z ostatních románů:
  • Jediná noc – 1930
  • Filmové nebe – 1933
  • Muž a dvě ženy – 1934
  • Muž dvou sester - 1934
  • Rok dovolené - 1934
  • Zaslíbená země – 1935
  • Děvče mých snů - 1936
  • Trest za manželství – 1938
  • Čajová panenka – 1943
  • Marie – 1944
  • Pohádka o černé růži – 1944
  • Poslední noc – 1947

Překladatelka

Jaromíra Hüttlová se věnovala také překladům z němčiny a francouzštiny, přeložila více než 20 knih. Byla „dvorní‘ překladatelkou populárního rakouského spisovatele především dobrodružné, krimi a sci-fi literatury Josepha Delmonta [1] – přeložila 9 z 10 jeho knih u nás vydaných: Divoká zvířata ve filmu (1927), Miliardář vagabund (1929), Ostrov popravených (1928), Fantóm rádia (knižně vydané roku 1929, vycházelo na pokračování již v roce 1927 v časopise Radio-Journal.), Tulákovo srdce (1928), V okovech (1928), Darebácké kousky Tima Shea (1930), Zemětřesení (1932), Casanova z Budišína (1931). Jako překladatelka cizích románů pro dívky upravovala texty převáděním děje do českého prostředí a také počešťovala jména hrdinů. Z jejích překladů jsou známy např.: Brehmův ilustrovaný život zvířat 1-6 (1925-1927); A. Machard: Cvrček detektiv (1928); T. Etzel: Brehmovy povídky o zvířatech 1,2 (1928); L. Steveanhagen: Požár atomů (1930); L. Rogeveen: Tajemná vysílačka (1934); F. Norfolk: Zářící plamen (1942); H. E. Bates: Poslední přistání (1946).

Publicistka

Kromě spisovatelské práce se také věnovala psaní populárně naučných prací. Uváděny jsou např.: Poklady egyptských hrobů. Z dějin papyru a papyrových nálezů (1919); První pomoc při úrazech (1931). Věnovala se též úpravám textů: Francouzsky v 1000 slovech (1927), Mytologie Řeků a Římanů (1948) a jiné. Pod jménem J. Rybková, nebo také Rybková-Hüttlová-po svém druhém sňatku-vydala po roce 1936 několik jazykových příruček a učebnic němčiny, např.: Učte s česky /pro německé děti/ (1919); Německy rychle, správně a vesele (1939); Německy rychle v praktických rozhovorech (1940) a jiné. Pod různými jmény (A.Štětková, B.Dubská, J. Svobodová a Dr.J.H.) publikovala (často fejetony) v tisku: Národní politika (v letech 1930-1938), Úhor (1933,1939) a Zora (1936), tento časopis v roce 1936 také redigovala.

Rodina

PhDr. Jaromíra Hüttlová měla dvě děti: dceru Editu (1917) a syna Pavla (1921-1995), ten byl povoláním ekonom, ale celý život psal básně, jak pro sebe, tak do novin a časopisů. V roce 1990 bylo v Praze ve Viole uvedeno pásmo jeho poezie (recitovali Radovan Lukavský a Vladimír Ráž). Zděděné literární vlohy se zřejmě projevují i v další generaci – blízko k psaní má i jeho dcera Mgr. Jaromíra Hüttlová (např. působí v České televizi jako scenáristka a dramaturgyně).

  • Otec Jaromíry Hüttlové Tobiáš Eliáš byl znám pod jménem T. E. Tisovský (19.1. 1863 – 23.3.1939). Absolvent ČVUT v Praze byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako kontrolor, později vrchní kontrolní rada. Byl literárně činný a jeho tvorba představuje více než padesát položek. Novely; knihy pro děti; vzdělávací knihy; romány pro dospělé; překlady knih. Přítel Aloise Jiráska je čestným občanem tisovské obce a v roce 2008 mu byl u rodného domu čp.46 v Tisové odhalen pamětní kámen..
  • Sestra Jaromíry Hüttlové - PhDr. Miloslava Eliášová (9.2.1891 – 14.1.1942 ) byla profesorkou převážně na Státních reálných gymnáziích, naposledy v Nymburku (1935–1941). Také se věnovala psaní, např. Příhody Odysseovy (1911), Cid: O národním hrdinovi španělském (1913 – obě u nakl. Šimáček, Praha); knížky vyšly znovu v roce 1921 (nakladatel Šolc a Šimáček).
  • Mladší bratr Jaromíry Hüttlové – JUDr. Oldřich Eliáš (24. září 1895 - 8. listopadu 1941), úředník, vrchní rada Nejvyššího finančního kontrolního úřadu v Praze, se zajímal o kabbalu v souvislostech dějin židovského národa; navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu; jako jeden z mála českých hermetiků ovládal starou hebrejštinu. Jeho dílo - Monografie o Golemovi z roku 1924 je považována za nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch publikováno. Hodně publikoval časopisecky, redigoval časopis Stopy duše. Za německé okupace byl zatčen, po věznění v Terezíně byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 8.11.1941 zemřel.
  • Bratr JUDr. Mojmír Eliáš (1901–1945), byl gestapem zatčen v lednu 1945 a vězněn v Terezíně, po návratu domů podlehl tyfové infekci - zemřel 5.6.1945.
    • Publikace O.Eliáše: Mrtví se mstí - na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923); Magie a démonologie ve staré Babylónii (Praha 1923, reprint 1997); Golem - historická studie na podkladě okultním (Praha 1924, reprint 1996); Úvod do magie (Universalia, Praha 1935); Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938).

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Kompletní dílo J.Hüttlové je uvedeno Lexikon české literatury, H - J – str. 370
  3. Lexikon české literatury,Osobnosti, díla, instituce 2 / IH - J – str. 370

Externí odkazy

Literatura

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromíra Hüttlová
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 369–371. 
  • Ottův slovník naučný, sv. XXV, str. 469
  • PhDr.Eva Uhrová: "Život měl daleko k červené knihovně: Jaromíra Hüttlová psala a snila"; Měsíčník „Krásná“, č.10/2008;- článek
  • TRS, Čtrnáctideník pro oblast Choceň, Vysoké Mýto a Litomyšle č.9/2008
  • Tisovské okénko - Zpravodaj obce Tisová – duben 2008, str.3
  • Novodobý český hermetismus - Milan Nakonečný, naklad.VODNÁŘ, 1. vydání, 1995

Média použitá na této stránce

PhDrJaromíra Hüttlová.jpg
Spisovatelka a překladatelka PhDr.Jaromíra Hüttlová (1893-1964)
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Spisovatelka J Hüttlová v pracovně.jpg
Spisovatelka Jaromíra Hüttlová ve své pracovně