Jaroslav Šedivý

PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc.
Sedivy Jaroslav 1341.jpg
Místopředseda druhé vlády V. Klause
a vlády J. Tošovského
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998
2. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
Josef Tošovský
PředchůdceJosef Zieleniec
NástupceJan Kavan
Velvyslanec ČSFR /
1. velvyslanec ČR ve Francii
Ve funkci:
29. června 1990 – prosinec 1994
PředchůdcePeter Colotka
NástupcePetr Lom
Velvyslanec ČR v Belgii a Lucembursku
Ve funkci:
prosinec 1995 – 1997
PředchůdceKarel Lukáš
NástupceKateřina Lukešová
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci:
1999 – 2002
PředchůdceRichard Belcredi
NástupceJosef Kreuter

Narození12. listopadu 1929 (93 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarie Šedivá
DětiJiří Šedivý
dcera Hana
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2005)
CommonsJaroslav Šedivý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šedivý (* 12. listopadu 1929 Praha) je český historik a bývalý politik, ministr zahraničních věcívelvyslanec v několika zemích.

Život

Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.[1] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.

Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce, která byla součástí Státní bezpečnosti.[2] Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce v roce 1954 odmítl.[3] Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie vědPraze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.

Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.

V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.[4] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v BelgiiLucembursku. V letech 19971998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V Míčovně pražského hradu obdržel 7. března 1998 "Čestnou medaili T. G. Masaryka", kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. V letech 19992002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.[5]

Je ženatý s Marií Šedivou, mají syna Jiřího a dceru Hanu.

Publikace (výběr)

  • Pokořená revoluce. Praha : Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé : anatomie nezdařeného převratu. Praha : Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Metternich kontra Napoleon. Praha : Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha : Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Černínský palác v roce nula : (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha : Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
  • Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990-1994 : (Praha - Paříž v zahraniční politice). Praha : Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
  • Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha : Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha : Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
  • Diplomacie je uměním kompromisu : cesta do NATO, do EU a další příběhy : 1995-2002. Praha : Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
  • Jaroslav Šedivý : mé putování zmateným stoletím. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.

Odkazy

Reference

  1. Exministr přiznal, že byl u StB – článek na serveru Lidovky.cz, 2. 7. 2007
  2. Bývalý ministr Šedivý přiznal, že pracoval pro StB
  3. ŠEDIVÝ, Jaroslav. Mé putování zmateným stoletím. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. 352 s. ISBN 978-80-7422-188-0, ISBN 80-7422-188-1. OCLC 853288293 S. 72. 
  4. http://www.lidovky.cz/soveti-tu-meli-jaderne-strely-byl-to-pro-nas-sok-rika-sedivy-pq7-/ln_domov.asp?c=A110705_124632_ln_domov_hs
  5. Seznam vyznamenaných

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Sedivy Jaroslav 1341.jpg
Autor: Krokodyl, Licence: CC BY 3.0
Jaroslav Šedivý - český diplomat a bývalý ministr zahraničních věcí ČR.
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).