Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara
Jaroslav Čvančara (2011)
Jaroslav Čvančara (2011)
Narození20. listopadu 1948 (75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbanjista, spisovatel, historik, hudebník a učitel
Oceněnímedaile Za zásluhy (2022)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Čvančara (* 20. listopadu 1948 Praha) je český spisovatel, publicista, autor literatury faktu, pedagog a hudebník – hráč na banjo, kapelník countryové hudební skupiny Taxmeni.

Jaroslav Čvančara se nejprve vyučil lakýrníkem a písmomalířem, později vystudoval pedagogickou školu a střední školu technickou. Během svého života vystřídal řadu povolání – lodník Pražské paroplavební společnosti, kotelník, lakýrník autokarosérií, propagační pracovník, pedagog a badatel-historik.

Jde o předního českého badatele, který se dlouhodobě věnuje problematice atentátu na Reinharda Heydricha a souvisejícím otázkám (český protinacistický odboj, heydrichiáda, vyhlazení Lidic, operace Anthropoid apod.). Na toto téma vydal mimo jiné unikátní obrazovou publikaci o Heydrichovi, obrazovou trilogii na téma čs. odboje a některé další publikace. Působí jako odborný poradce, je spoluautorem při tvorbě několika dokumentárních televizních, rozhlasových pořadů, filmů a výstav.

Několik let působil jako badatel v odboru zkoumání totalitních režimů ÚSTR, kde spolupracoval na výzkumném projektu Československý domácí a zahraniční odboj a nacistická okupační moc.

Stručný životopis

Rod Jaroslava Čvančary pochází původně ze středního Polabí. Čvančarovi rodiče a blízcí příbuzní patřili k průkopníkům české kinematografie. V letech 1939 až 1940 vlastnili unikátní filmový archiv, který jim byl nacisty zabaven.[1][p 1] V době heydrichiády byli někteří členové rodiny popraveni. Někteří byli perzekvováni. I přes nepříznivé společenské ovzduší protektorátu ukrývali jeho rodiče a strýc větší množství historicky cenných filmových dokumentů. V padesátých letech dvacátého století byla rodina opět vystavena nepřízni a tlaku totalitního režimu.[1]

Jaroslav se již od mládí zajímal o historii a to především o moderní evropské a československé dějiny především v době druhé světové války. Jako badatel-historik shromáždil značné množství dokumentárních materiálů, unikátních fotografií jakož i filmů. Po sametové revoluci, kdy byly zpřístupněny některé archivy (do té doby nepřístupné) pokračoval ve skládání a doplňování faktografické mozaiky, jejíž kostru již měl hotovu z předešlých terénních průzkumů. V desítkách článků v odborných časopisech pak publikoval průběžně svoje badatelské výstupy. V tuzemsku i zahraničí vzbudila pozornost především v roce 1991 vydaná fotograficko-dokumentární publikace "Akce atentát". Neméně zajímavá je i jeho knižní trilogie "Někomu život, někomu smrt" (1997 - 2008), která patří mezi stále žádané (a těžko dostupné) reprezentativní (křídový papír, velký formát tisku) publikace.[1]

Ocenění

Prezident republiky udělil roku 2022 Medaili Za zásluhy I. stupně panu Jaroslavu Čvančarovi za zásluhy o stát v oblasti školství a kultury.[3] Jako bývalý člen skautského oddílu Foglarovy Dvojky s přezdívkou Jáček, spoluorganizoval velkou výstavu u příležitosti devadesátin Jaroslava Foglara a Jana Fischera. Od skautské organizace Junák byl vyznamenán Medailí skautské vděčnosti.[4] Je nositelem ceny Asociace nositelů legionářských tradic Český patriot.[5] V roce 2017 obdržel cenu Miroslava Ivanova Klubu autorů literatury faktu za knihu Pravomil Raichl, život na hranici smrti.[6] Za trvalý přínos v oblasti literatury faktu získal na Slovensku cenu Vojtěcha Zamarovského.[7]

Dne 20. září 2022 obdržel Jaroslav Čvančara čestné občanství Prahy 8.[8][9]

Bibliografie

Monografie

  • Akce atentát. Magnet-Press, Praha 1991, 126 s. (ISBN 80-85110-77-6).
  • Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc. 3 díly (1939–1941; 1941–1943; 1943–1945), Laguna, Praha 1997 (2. díl.), Laguna, Praha 2003 (1. díl.), Laguna, Praha 2008 (3. díl.), 351 s.; 253 s., 415 s.
  • Ráje a pekla Otakara Batličky. Příběhy statečných. Lepres, 2003, s. 217–229.
  • Heydrich. Gallery, Praha 2004, 326 s. (ISBN 80-86010-87-2).
  • JELÍNEK, Zdeněk: Operace Silver A. Úvod a obrazová příloha Jaroslav Čvančara. Galacie Scriptorium, 2010.
  • KOTYK, Jiří: Hana a Václav Krupkovi pod koly dějin. Doslov – ČVANČARA, Jaroslav: Jak jsem je poznal. Evropské vydavatelství, 2011.
  • Heydrich. Gallery, Praha 2011, doplněné vydání.
  • ČVANČARA, Miroslav a ČVANČARA, Jaroslav: Zaniklý svět stříbrných pláten. Po stopách pražských biografů. Academia, Praha 2011, 650 s. (ISBN 978-80-200-1969-1).
  • ČVANČARA, Jaroslav a MAREK, Jindřich: Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938, Toužimský a Moravec, Praha, 2018, (ISBN 978-80-7264-189-5)
  • ČVANČARA, Jaroslav a ČVANČARA, Miroslav: Městská část Praha 3 v proměnách času, Praha 2019

Studie v odborných periodikách a sbornících

  • BAUER, Zdeněk; ČVANČARA, Jaroslav. „Bylo to tam tak čarovně krásné“. Paměť a dějiny. 2022, čís. 01, s. 16–26. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  • Prezident Edvard Beneš okem kamery. In: Paměť a dějiny, 3/2011, s. 31–41.
  • My sloužíme svému národu. Anabáze Ctirada a Josefa Mašínových a Milana Paumera v US Army. In: Paměť a dějiny, 1/2011, s. 100–117.
  • Jaroslav Čvančara, Jaroslav Hazdra, Zdeněk Vajskebr, Jan: Naší ctí je věrnost. Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. In: Paměť a dějiny, 2/2010, s. 4–22.
  • Z jeviště na popraviště. Příběh herečky Anny Čalounové-Letenské. In: Paměť a dějiny, 2/2009, s. 101–115.
  • Jaroslav Čvančara, Uhlíř, Jan Boris: Chlebíčková aféra. Poslední odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše. In: Historie a vojenství, r. 55/2006, č. 4, s. 37–48.

Popularizační články, rozhovory

  • ČVANČARA, Jaroslav: Kněz, který po atentátu ukrýval parašutisty. Lidové noviny, ročník 15, číslo 120, strana 6, 24. 5. 2002
  • DOBIÁŠ, Jan: Jaroslav Čvančara. Čert na koze, 9. 12. 2008
  • TAUSSIG, Pavel: Vzkaz Jaroslava Čvančary. Česká televize (ČT), 2010.[10]
  • POŠÍVAL, Zdeněk: Dvě řádky stop, Pozitivní noviny, 29. 11. 2010.[11]
  • BENEŠOVÁ, Hana: Nacisty zaskočila odvaha. Reflex, číslo 21, strany 28 – 39, 26. 5. 2011.
  • ŘEBOUN, Ota: Atentát na Heydricha – Konečně vyjde úřední zpráva. Literární noviny, ročník XXII, strany 14 – 15, 26. 5. 2011.
  • KNOTEK, Jiří: Selhala zbraň ... nebo člověk? Zbraně & náboje, číslo 9/2011, strany 47 – 51.

Výstavy

  • Po stopách Rychlých šípů (u příležitosti 90. narozenin Jaroslava Foglara a Jana Fischera, společně s Jiřím Stegbauerem. Archiv hlavního města Prahy, Muzeum hlavního města Prahy, 1997.
  • Česká společnost od Mnichova k válce (výstava k 70. výročí nacistické okupace) Společně se Zdeňkem Hazdrou, Lukášem Vlčkem, Ladislavem Kudrnou, Stanislavou Vodičkovou a Jaroslavem Rokovským. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2009.
  • 2009 Spolupráce při budování Památníku Operaci Anthropoid v Praze-Libni
  • 2011 Spolupráce na instalaci památníku 294 obětí heydrichiády na nádvoří chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici

Odborná spolupráce na audiovizuálních dílech

Hrané filmy – poradce

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V domě na adrese Kubelíkova 1150/48 v Praze 3 sídlila za protektorátu půjčovna filmů bratrů Františka Čvančary a Ferdinanda Čvančary. Půjčovna měla ve svém depozitáři sbírku vzácných historických filmů. Jen čtrnáct dnů uplynulo od obsazení republiky Němci a dne 28. března 1939 tuto filmovou půjčovnu obsadili příslušníci gestapa a úředníci Říšského ministerstva lidové osvěty a propagandy. Společně zabavili velké množství historicky cenných filmů. Zabavené předměty skončily dílem v Říšském filmovém archivu a dílem v Reichsfilmarchivu v Berlíně. V rámci dobývání Berlína Rudou armádou se předměty z berlínského Reichsfilmarchivu staly pravděpodobně kořistí této vítězné armády.[2]

Reference

  1. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941–1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 251. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941; 1941–1943; 1943–1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003–2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 3, s. 433. 
  3. ↑ a b WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Prezident republiky udělil státní vyznamenání. Pražský hrad [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b BOHOUŠEK.CZ, Foglar a Rychlé šípy =. Bohoušek. www.bohousek.cz [online]. 2001 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Evě Střížovské byla udělena cena Český patriot 2010 - Český dialog. www.cesky-dialog.net [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-18. 
  6. ↑ a b Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Literární ceny. service.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Ceny Vojtecha Zamarovského. Literárne informačné centrum [online]. 2017-12-30 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ a b Praha 8 má další čestné občany [online]. web: Městská část Praha 8 cz [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Čestní občané Prahy 8 [online]. web: Praha 8 cz [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vzkaz Jaroslava Čvančary - Vzkaz | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. ↑ LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Jaroslav Čvančara - Zdeněk Pošíval: Dvě řádky stop. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Čvančara na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Čvančara
  • Jaroslav Čvančara ve Filmové databázi
  • DIVÍŠEK, Martin. Spisovatel Jaroslav Čvančara o lidech, kteří zabili Heydricha a zaplatili za to. Deník CZ [online]. 2012-05-25 [cit. 2018-09-02]. Rozhovor pro Deník CZ. Dostupné online. 
  • Jaroslav Čvančara - životopis. Databáze knih CZ [online]. [cit. 2018-09-02]. Upraveno podle původního zdroje: www.certnakoze.cz. Dostupné online. 
  • ČVANČARA, Jaroslav. Otevřený dopis Jaroslava Čvančary redakci časopisu Národní osvobození.. Červenobílí CZ [online]. 2011-12-13 [cit. 2018-09-02]. Dostupné online. 
  • Jaroslav Čvančara (1948) - Životopis. Paměť národa (Post Bellum, Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR)) [online]. [cit. 2018-09-02]. (Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-02. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Cvancara 2011 10 24 1191v.jpg
Autor: Krokodyl, Licence: CC BY-SA 4.0
Jaroslav Čvančara jako průvodce při prohlídce KT Mauthausen v říjnu 2011.
Stužka medaile skautské vděčnosti.jpg
Autor: Jan Steinbauer, Licence: CC BY-SA 4.0
Stužka Medaile skautské vděčnosti