Jaroslav Alois z Lobkowicz

JUDr. Jaroslav Alois Lobkowicz
Erb rodu Lobkoviců
11. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 5. vévoda roudnický
Ve funkci: 22. prosince 1938 – 24. října 1953 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Předchůdce	Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz
Nástupce	Bedřich František z Lobkowicz
5. hlava křimické linie roudnické primogenitury Lobkowiczů
Ve funkci: 9. srpna 1931 – 24. října 1953
Předchůdce	Bedřich Filip Lobkowicz
Nástupce	Bedřich František z Lobkowicz
C. k. komoří
Ve funkci: 1906 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Narození	26. března 1877 Konopiště Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1953 (ve věku 76 let) Křimice Československo Československo
Místo pohřbení	Kostel Narození Panny Marie
Choť	(1905) Marie Terezie z Beaufort-Spontinu (1885–1942)
Rodiče	František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) a Kunhuta ze Sternbergu (1847–1916)
Děti	Bedřich (1907–1954) Jaroslav (1910–1985) Ladislav (1925–1985)
Příbuzní	vnučka: Polyxena, provd. Czerninová (* 1941) vnuk: Jaroslav Lobkowicz (* 1942) vnučka: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová (1943–2017) vnuk: František Lobkowicz (1948–2022) vnuk: Filip (Zdeněk) Lobkowicz (* 1954) děd: Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878) babička: Karolína Marie Bruntálská z Vrbna (1815–1843) děd: Zdeněk ze Sternbergu (1813–1873) babička: Marie Žofie Terezie ze Stadion-Thannhausenu (1819–1873)
Sídlo	Křimice
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	důstojník řádu Františka Josefa (1916)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Alois z Lobkowicz, též z Lobkovic (26. března 1877 Konopiště – 24. října 1953 Křimice, dnes Plzeň 5-Křimice),^[1] celým jménem Jaroslav Alois František Kunigund Emanuel Maria kníže z Lobkowicz byl český šlechtic z (konopišťsko-)křimické linie šlechtického rodu Lobkowiczů a majitel statku Křimice. Od roku 1938 byl 11. knížetem z Lobkowicz a vladařem domu lobkowiczkého, 5. vévodou z Roudnice a okněžněným hrabětem ze Sternsteinu. Byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty ze 7. září 1939.

Původ a kariéra

Narodil se jako čtvrtý syn a páté dítě Františka Evžena z Lobkowicz (1839–1898) a Kunhuty ze Sternbergu (1847–1916).

Vystudoval práva.^[2] V roce 1906 se stal c. k. komořím. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1916 se stal důstojníkem řádu Františka Josefa s válečnou dekorací.^[1] Kromě toho byl také papežským tajným komorníkem a velkokomturem bavorského Řádu sv. Jiří.^[3]

Po smrti Ferdinanda Zdeňka z Lobkowicz (1858–1938) z roudnické primogenitury přešel na Jaroslava titul panujícího knížete z Lobkowicz, protože Ferdinandův první syn Ferdinand Josef (1885–1953) se kvůli nerovnému sňatku musel vzdát nástupnických práv a druhý syn, dědic Maxmilián Ervín (1888–1967) se oženil s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak oba porušili rodinná pravidla.

V roce 1918 podporoval akci T. G. Masaryka a 20. prosince jej doprovázel v jeho vlaku při triumfálním návratu do vlasti. ^[4]

Majetek

Po otci zdědil zámek a velkostatek Křimice. Za první republiky ho pozemková reforma připravila o téměř 30 % jeho rozlohy. Ve 30. letech 20. století tvořilo křimický velkostatek 451 hektarů polí, luk a zahrad a 499 hektarů pastvin, lesů, rybníků a stavební (neplodné) půdy.^[2] Zisk dále generoval parní pivovar, dvě cihelny v Křimicích a Vochově, elektrárna a krouhárna zelí.^[2] Za německé okupace fungovala na statcích nucená správa, v roce 1945 mu byl však majetek navrácen. Po komunistickém puči v roce 1948 mu byla vyvlastněna půda nad 50 hektarů. Dne 2. ledna 1950 byla uvalena národní správa i na ostatní majetek.^[5] Na zámku směl dožít, ale už v roce 1951 byl zámek přidělen Leninovým závodům v Plzni (Škoda Plzeň) a rodina se musela přestěhovat do budovy zámeckého pivovaru.^[6]

V roce 1908 si nedaleko Křimic na skalním masívu Čertova kazatelna nad údolím řeky Mže nechal postavit patrovou vilu na téměř čtvercovém půdoryse s novogotickými prvky, která se označovala jako Zámeček u Plzně (dnes Pod Vinicemi 889/82, Plzeň 1 - Severní předměstí). Staviteli byli Josef a Václav Páskovi. Předlohou Zámečku s válcovými nárožními věžicemi byl zámek Konopiště, kde se Jaroslav narodil a který jeho otec v roce 1887 prodal Františku Ferdinandovi d'Este. Na pohodlném Zámečku přišlo na svět několik Jaroslavových dětí.^[7]

Rodina

Oženil se 11. května 1905 v Bečově nad Teplou s Marií Terezií z Beaufort-Spontinu (6. srpna 1885 Breuilpont – 22. února 1942 Křimice), dcerou Bedřicha z Beaufort-Spontinu (1843–1916) a jeho manželky Marie Melanie z Ligne (1855–1931). Narodilo se jim čtrnáct dětí, ze sedmi synů se jich šest dožilo dospělosti:^[1][8]

• 1. Marie Kunhuta (11. září 1906 Křimice – 11. dubna 2005 Woluwe-Saint-Lambert)
  • ∞ (13. června 1932 Křimice) Karel z Limburg-Stirum (15. září 1906 Huldenberg – 14. června 1989 Uccle)
• 2. Bedřich (28. listopadu 1907 Křimice – 25. prosince 1954 Pacy-sur-Eure), 12. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický, emigroval do Francie
• 3. Beatrice (20. ledna 1909 Zámeček u Plzně – 5. července 1999 Moravské Budějovice, pohřbena v Křimicích)
• 4. Jaroslav (18. června 1910 Zámeček u Plzně – 7. května 1985 Plzeň-Křimice), 13. kníže z Lobkowicz, vévoda roudnický
  • ∞ (11. července 1940 Praha) Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (29. listopadu 1917 Klatovy – 30. července 2008 Dymokury)
• 5. Jan (10. ledna 1912 Křimice – 10. ledna 1912 Křimice)
• 6. Markéta (4. července 1913 Zámeček u Plzně – 13. února 1946 Sünching, Německo)
  • ∞ (16. května 1934 Křimice) Zdenko z Hoenning O'Carroll (6. srpna 1906 Sünching – 8. května 1996 Sünching)
• 7. Eleonora (6. ledna 1916 Sünching – 15. listopadu 2000 Isareck)
  • ∞ (církevně 20. května 1943 Křimice, civilně 18. května 1943 Plzeň) František Xaver Basselet de la Rosée (6. října 1906 Neuburg an der Kammel – 5. března 1984 Freising)
• 8. Anna (5. května 1917 Křimice – 16. ledna 1919 Křimice)
• 9. Gabriela (8. ledna 1919 Křimice – 7. února 2010 Praha), sestra III. řádu sv. Františka, řádové jméno Beata
• 10. Jan Nepomuk (25. prosince 1920 Křimice – 10. února 2000 Breuilpont)
  • ∞ 1. (civilně Breuilpont 25. června 1949, církevně 29. června 1949 Paříž) Marie Tereza z Belcredi (23. dubna 1922 Líšeň – 3. června 1978 Breuilpont)
  • ∞ 2. (19. prosince 1981 Breuilpont) Pauline d'Ursel (7. dubna 1926 Berlin – ?)
• 11. Karel (22. září 1922 Křimice – 28. června 1990 Praha, pohřben ve Štěchovicích), katolický kněz, farář ve Štěchovicích
• 12. Kristián (12.6.1924 Křimice – 2. září 2001 Lovaň, Belgie, pohřben ve Štěchovicích), rytíř Maltézského řádu
  • ∞ (26. června 1954 Kremsmünster) Marie Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1. srpna 1922 Praha – ?)
• 13. Ladislav (24. října 1925 Křimice – 28. ledna 1985 Uccle), nabyl belgický titul Prince de Lobkowicz 31. srpna 1958
  • ∞ (28. srpna 1954 Malèves, Belgie) Therese Cornet d'Elzius du Chenoy (23. ledna 1932 Brusel)
• 14. Marie Melanie (28. ledna 1928 Křimice – ?)
  • ∞ (4. listopadu 1961 Breuilpont) Pierre Bazinet (13. prosince 1925 Angoulème – ?)

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 75. 
• KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 192. 

Externí odkazy

• Rodokmen Lobkowiczů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na stránkách www.roskildehistorie.dk
• Rodokmen Lobkowiczů jako potomků Karla IV. (Jan Drocár)