Jaroslav Beneš (kněz)

Reverendus Dominus PhDr. ThDr. Jaroslav Beneš
kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském
ThDr. Jaroslav Beneš
Církev	římskokatolická
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Svěcení
Kněžské svěcení	1916
Osobní údaje
Datum narození	6. dubna 1892
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	24. června 1963 (ve věku 71 let)
Místo úmrtí	Praha
Místo pohřbení	Praha, Vinohradský hřbitov
Národnost	česká
Povolání	římskokatolický duchovní, filozof a vysokoškolský pedagog
Alma mater	Pontificio Collegio Urbano de Propaganda Fide Angelicum Gregoriana KTF UK
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Beneš (6. dubna 1892 Praha^[1] – 24. června 1963 Praha) byl český římskokatolický teolog, duchovní, filozof a vysokoškolský pedagog.

Středoškolské vzdělání získal na státním gymnáziu v Praze, kde v roce 1911 maturoval. Ke kněžství studoval na české teologické fakultě c.k. Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v letech 1911–1912, dále v Římě na Pontificium Collegium Urbanum De Propaganda Fide v letech 1911–1912. Po vstupu Itálie do první světové války musel opustit Řím a dokončil studia v Praze jako řádný posluchač německé bohoslovecké fakulty c.k. Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a jako mimořádný posluchač české bohoslovecké fakulty na téže univerzitě. Studium zakončil v roce 1916, a v témže roce byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil v pastoraci. Se studiem však pokračoval, získal v Římě na Pontificium Collegium Angelicum doktorát filosofie a 27. února 1924 byl promován. Doktorát teologie získal poté Pontificium Collegium Urbanum De Propaganda Fide v Římě, a 26. června 1924 byl promován. Tento doktorát teologie byl posléze nostrifikován na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze dne 15. listopadu 1926, na základě disertační práce, kterou předložil již v roce 1923, s názvem Messias promissus – Messias missus. Další jeho studia se odbývala na Cursus Magisterii na Pontificia Universitas Gregoriana v Římě. Jeho práce vědecká práce nesla název Vývoj pojmu věčných pravd u některých scholastiků 14. století, a dne 15. dubna 1925 obdržel titul Magister aggregatus facultatis philosophicae Pontificiae Universitatis Gregorianae.

Dne 18. listopadu 1925 byl jmenován adjunktem teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze na dobu od 1. září 1925 do 31. srpna 1925. Dne 29. října 1925 byl jmenován suplentem křesťanské filosofie na akademický rok 1925–1926. V roce 1926–1927 měl studijní dovolenou. 29. března 1927 habilitoval pro obor křesťanské filosofie. Jeho habilitace byla schválena 14. července 1927 na základě spisu Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbo. 30. srpna 1927 byl jmenován adjunktem teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze na dobu od 1. září 1927 do 31. srpna 1929. Dne 31. ledna 1928 byl jmenován asistentem pro dobu od 1. ledna 1928 do 31. srpna 1929. Dne 3. července 1929 byl jmenován na teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze asistentem pro dobu od 1. září 1929 do 31. srpna 1931. Dne 23. října, respektive 20. listopadu 1929 byl jmenován tamtéž mimořádným profesorem pro obor křesťanské filosofie s účinností od 1. listopadu 1929, na základě spisu Psychoanalyse. Freudova psychoanalyse a poměr křesťanské filosofie k ní (1. díl již vydán tiskem, 2. díl v rukopise). 13. března respektive 30. března 1936 byl jmenován na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze řádným profesorem pro obor křesťanské filosofie s účinností od 1. ledna 1936, na základě spisu René Descartes či Tomáš Akvinský?. V letech 1933–1936 byl též suplentem dogmatiky. V akademickém roce 1936–1937 se stal děkanem teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze, v akademickém roce 1937–1938 byl proděkanem. Od 31. července 1940 do 31. května 1945 byl dán na dovolenou (nacisté uzavřeli české vysoké školy).

Dne 6. srpna 1945 byl aktivován s účinností k 1. červnu 1945. Dne 11. června 1945 byl na teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze pověřen suplováním dogmatiky v akademickém roce 1945–1946. V akademickém roce 1948–1949 byl na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze děkanem; v akademickém roce 1949–1950 proděkanem a po internaci děkana Jana Kapistrána Vyskočila OFM dne 13. dubna 1950, vedl fakultu. Dne 11. října 1950 obdržel kanonickou misi pro působení na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze. Od července 1950 byl nemocen, v říjnu 1950 krátce na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze vyučoval, a děkan Vojtěch Šanda proto dne 21. října 1950 požádal SÚC o jeho jmenování řádným profesorem pro obor křesťanské filosofie, avšak Beneš opět onemocněl. Jmenován byl dne 30. ledna 1951 s platností od 1. ledna 1951, a současně byl pověřen vedením katedry křesťanské filosofie a základního bohosloví. Dekret převzal 21. dubna 1951, ale fakticky již ze zdravotních důvodů vůbec nevyučoval. Působení ukončeno odchodem do invalidního důchodu v srpnu nebo v září 1952, kdy mu byla přiznána invalidní renta k 15. říjnu 1951. Ve svých přednáškách i akademickém zkoumání se soustředil se studium díla sv. Tomáše Akvinského a Reného Descarta. Stal se kanovníkem kapituly Všech svatých, po druhé světové válce byl jedním z kandidátů na úřad pražského arcibiskupa. Na sklonku života žil a působil ve farnosti Božského srdce Páně na Vinohradech. Zemřel 24. června 1963 v Praze. Je pochován na vinohradském hřbitově.

• Poměr scholastické filosofie k filosofii moderní a k vědám exaktním, Praha 1926
• Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbio, Piacenza 1927 (předtím in Divus Thomas 1926 a 1927)
• Psychoanalyse. Freudova psychoanalyse a poměr křesťanské filosofie k ní, Praha 1929
• Lidská duše a její mohutnosti, Praha 1930
• René Descartes či Tomáš Akvinský? Problém poznání u Descarta s hlediska křesťanské filosofie, Praha 1935 (Praha 1991)
• Quomodo Cartesius problema criticum posuerit et solverit, Roma 1936 (Piacenza 1937)
• Rozumem ke zdroji pravdy. Filosofické úvahy, Praha 1939 (Praha 1996)
• Důkaz jsoucnosti Boží, Praha 1941 (Praha 1942)
• Duch a hmota v theorii poznání, Praha 1946

Časopisecké studie, zejména: Filosofická revue, Časopis katolického duchovenstva, Život, Hlídka, Divus Thomas.

• Bohemikální autoři. Křesťanství (1901–2000), Praha: Centrální katolická knihovna 2001 [cit. 2005-07-31].
• GŁOMBIK Czesław: Český novotomismus třicátých let. Iniciativy, kulturní kontext, polemiky, Olomouc 1995, s. 167–174
• „Jaroslav Beneš“, in Jiří GABRIEL (ed.), Slovník českých filosofů, Brno 1998, s. 34
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 78–79. 
• HANUŠ Jiří: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2, s. 13.
• NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.
• SOUSEDÍK Stanislav: „Český tomista“, in Via. Časopis pro teologii 2 (1970) 32; Jiří HANUŠ, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, Brno 2005, s. 13.
• VAŇÁČ Martin: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v letech 1891–1939. Příspěvek k dějinám vztahu mezi státem, církví a univerzitou na přelomu 19. a 20. století (diplomová práce obhájená na FF UK), Praha 1999, s. 127–130.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 389. 

• Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta
• Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Beneš na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Beneš (kněz)
• Fotografie Jaroslava Beneše na společném listu kanovníků kapituly Všech svatých Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Jaroslav Beneš na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 23. 10. 2013 na Wayback Machine.
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Josefa Beneše *1856