Jaroslav Bořita z Martinic

Jaroslav II. Bořita z Martinic
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 25. září 1638 – 21. listopad 1649
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Adam z Valdštejna
Nástupce	Oldřich František Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 12. červenec 1628 – 25. září 1638
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce	Bedřich z Talenberka
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci: 4. duben 1625 – 1628
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce	Bedřich z Talenberka
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 1624 – 1625
Panovník	Ferdinand II.
Nástupce	Bedřich z Talenberka
Karlštejnský purkrabí za panský stav Královský místodržící od roku 1617
Ve funkci: 1621 – 1622
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce	Bedřich z Talmberka
Ve funkci: 1617 – 1619
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce	Jindřich Matyáš Thurn
Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci: 1623 – 1623
Panovník	Ferdinand II.
Ve funkci: 1609 – 1618
Panovník	Rudolf II., Matyáš
Stranická příslušnost
Členství	Španělská strana
Narození	6. ledna 1582 Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	21. listopadu 1649 (ve věku 67 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Národnost	česká
Choť	1. Marie Eusebie ze Šternberka 2. Eliška Marie z Vrtby 3. Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic 4. Adéla Barbora Kostomlatská z Vřesovic
Rodiče	Jaroslav I. Bořita z Martinic († 1582) Johanka Dašická z Barchovy Běrunice a Veltrub († 1592)
Děti	Jiří Adam z Martinic Bernard Ignác Jan z Martinic Maxmilián Valentin z Martinic
Příbuzní	zeť: Oldřich František Libštejnský z Kolovrat (1607–1650) zeť: Sezima z Vrtby (1578–1648) vnuk: Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 nebo 1650–1714) vnuk: Maxmilián Quido z Martinic (1664–1733)
Sídlo	Smečno, Praha
Profese	místodržící Království českého
Náboženství	římskokatolické
Commons	Jaroslav Borsita von Martinic
1621 říšský hraběcí stav 1625 Vladař domu Smečenského
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Bořita z Martinic (také Jaroslav II. – jeho otec byl Jaroslav I., 6. ledna 1582 Koruna česká – 21. listopadu 1649, Praha, Koruna česká) byl královský místodržící v Čechách. V mládí studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Stal se stoupencem protireformace.

23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během třetí pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a sekretářem německé expedice Filipem Fabriciem.

Narodil se Jaroslavu (I.) Bořitovi a jeho ženě Johance Dašické z Barchovy Běrunice^[1] a Veltrub. Narodil roku 1582 jako pohrobek, protože jeho otec zemřel v témže roce před jeho narozením, nicméně se stal nejznámějším členem rodiny Bořitů z Martinic. Jako dítě zdědil obce Smečno a Okoř s příslušnými statky a k tomu poručníci koupili Malíkovice a asi roku 1611 Bílý Újezdec, který se v současnosti nazývá Šternberk. Šternberk byly dříve vyhlášené lázně, do kterých dojížděli zejména Pražané. Svůj název Šternberk si lázně vysloužily díky manželce Marii Eusebii.

Vzdělání získal u jezuitů, kde byl základ jeho nesmiřitelného postoje vůči nekatolíkům, kterým se vyznačovalo jen málo katolických rodin. Mnozí katolíci jej velebili a stoupenci podobojí naopak tupili. Jaroslav byl vzdělaný a měl mnohé dobré vlastnosti, ale nevyrovnal se svému vrstevníkovi Vilému Slavatovi.

V roce 1601 se oženil s Marií Eusebií ze Šternberka. Roku 1603 byl jmenován královským radou, v letech 1609–1618 dvorským maršálkem, v letech 1617–1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím.

Již od roku 1603 se aktivně stavěl proti reformaci, ale do roku 1617 jeho nesnášenlivost pocítili hlavně jeho vlastní poddaní. Od roku 1617 dostával vojenské posily z Vídně a stal se útočným a krutým vůči svým oponentům.

Byl jedním ze tří svržených z okna místodržitelské kanceláře při defenestraci 23. května 1618. Všichni tři incident přežili a Jaroslav Bořita následně uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Jeho statky v Čechách zabrali stavové a on sám byl vyhlášen za nepřítele vlasti.

Vrátil se roku 1621 a ujal se opět karlštejnského purkrabství, roku 1623 se stal dvorským maršálkem, roku 1624 nejvyšším sudím, roku 1625 nejvyšším komorníkem, roku 1628 nejvyšším hofmistrem a roku 1638 nejvyšším purkrabím.

Majestáty z 10. dubna 1621 a ze 6. ledna 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařů, kterým sloužil. Majestáty ze 7. srpna 1625 a ze 6. ledna 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu smečenského a místo po nejvyšších úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, na jehož základě později udělil erb několika osobám.

Konfiskace po Bílé hoře dovedl lépe využitkovat než Slavata. V roce 1622 koupil Ahníkov a Prunéřov a jeho manželka Hořovice a Komárov. V roce 1623 koupil mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, téhož roku mu bylo zastaveno město Slaný, jež mu roku 1638 bylo dědičně ponecháno. Také získal část panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní.

Jaroslav Bořita se dožil konce třicetileté války, až roku 1648 při vzetí Hradčan byl poraněn a zajat Švédy. Zemřel dne 21. listopadu 1649 a byl pohřben v katedrále sv. Víta do nově adaptované Martinické kaple.

Jaroslav Bořita byl čtyřikrát ženatý. První svatba se konala 28. února 1601 v Praze. Nevěsta Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634) se narodila z manželství nejvyššího purkrabí Českého království („předsedy“ zemské vlády) Adama ze Šternberka s Evou z Lobkovic a během 33 let manželství přivedla na svět deset dětí:

• 1. Barbora Eusebie († 1656)
  • 1. ∞ 1630 hrabě Sezima Jan z Vrtby († 1648)
  • 2. ∞ 1650 markrabě Kristián Vilém Braniborský (1587–1665), syn braniborského kurfiřta Jáchyma Fridricha
• 2. Alžběta Korona (1603/1604–1649)
  • ∞ 1620 hrabě Florian Jetřich ze Žďáru (1598–1653)
• 3. Voršila Polyxena († 1681)
  • ∞ 1637 hrabě Václav Jiří Holický ze Šternberka (1600–1681)
• 4. Jiří Adam (1602–1651)
  • 1. ∞ Marie Alžběta z Vrtby († 1643)
  • 2. ∞ princezna Giovanna Gonzaga di Castiglione († 1688)
• 5. Bernard Ignác Jan (1603–1685)
  • 1. ∞ Veronika Polyxena ze Šternberka (1625–1659)
  • 2. ∞ hraběnka Zuzana Polyxena Dietrichsteinová († 1706)
• 6. Lucie Otilie (1609–1651)
  • ∞ 1631 hrabě Oldřich František Libštejnský z Kolovrat (1607–1650)
• 7. Ferdinand Leopold (1611–1691), probošt vyšehradský a kanovník 6 kostelů. Panství cerekvické, jež koupil od bratra, odkázal do rodu hraběte z Khuenburka († 12. října 1691).
• 8. Václav František († 1611)
• 9. Maxmilián Valentin (1612–1677)
  • ∞ 1645 Anna Kateřina Bukůvková z Bukůvky († 1681/1685)
• 10. Jaroslav (1618–1636)

Druhou manželkou se stala dcera hraběte Sezimy z Vrtby a Dorotky z Říčan, Eliška Marie z Vrtby († 1643). Třetí chotí pak byla Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic, po jejíž smrti v roce 1649 se Bořita oženil s Alénou Barborou Kostomlatskou z Vřesovic († 1682).

• 
  Portrét Jaroslava Bořity z Martinic.
• 
  Zámek Smečno, sídlo Jaroslava Bořity.
• 
  Martinický znak nad vjezdem do smečenského zámku.
• 
  Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze.

• Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „z Martinic“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je August Sedláček.

• Grubhoffer, Václav – Kadeřábek, Josef: Od teatrality k intimitě? Emoce a smrt u Martiniců a Schwarzenbergů v období baroka a romantismu; in: Cornova 4/2, Praha 2014, s. 25–37.
• Malý, Jakub B.: Příběhy Jaroslawa z Martinic a Wiléma Slawaty po jich wyhození z okna; in: Časopis Českého musea XXIV, 1850, s. 49–80
• Ottův slovník naučný, díl XVI, Praha 1900, heslo „z Martinic“, s. 919–921
• Vytlačil, Lukáš: Bavorský exil Jaroslava Bořity z Martinic; in: Posel z Budče 26, Sládečkovo vlastivědné muzeum, Kladno 2009, s. 27–29
• Vytlačil, Lukáš: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Heraldická společnost, Praha 2009, s. 7–23. (dostupné on-line)
• KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
• DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, s. 279–286) ISBN 978-80-270-2586-2

• Martinicové
• Pražská defenestrace (1618)
• Žďárští ze Žďáru
• Kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Bořita z Martinic na Wikimedia Commons
• Rodokmen – předkové
• Rodokmen – potomci
• Jaroslav Bořita z Martinic Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
• (německy) Jaroslav Bořita z Martinic v Deutsche Biographie