Jaroslav Brabec (režisér)

prof. Jaroslav Brabec
Narození14. června 1954 (69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVeronika Freimanová (–2008)
Český lev
Nejlepší kamera
1993 – Krvavý román
1999 – Kuře melancholik
2002 – Andělská tvář
Umělecké ceny
FFM Trutnov – čestné uznání za kameru
1984 – Poklad hraběte Chamaré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Brabec (* 14. červen 1954, Praha) je český filmový a televizní kameraman, režisér, scenárista a vysokoškolský pedagog.

Biografie

V roce 1979 dokončil studium kamery na FAMU. Následně nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde od roku 1983 pracoval i jako režisér. Mezi jeho první kameramanské počiny patřil snímek Fera Feniče Džusový román, se kterým spolupracoval i na filmu Zvláštní bytosti. Se Zdeňkem Troškou natočil Poklad hraběte Chamaré, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Zkouškové období, Andělská tvář nebo Z pekla štěstí 2, s Věrou Chytilovou Kopytem sem, kopytem tam a Mí Pražané mi rozumějí, s Dušanem Kleinem Kdo se bojí, utíká, s Karlem Smyczkem Proč? a Sedm hladových.

Režijně se podílel na vzniku seriálu GEN – Galerie elity národa. V 90. letech režíroval a natočil hororový snímek Krvavý román, thriller Holčičky na život a na smrt (v obou hrála jeho manželka Veronika Freimanová) a drama Kuře melancholik, na kterých se podílel i z výtvarné a scenáristické stránky. Ve filmu PF 77 podle Vlasty Chramostové zpracoval počátky Charty 77. Většinu další produkce vytvořil pro televizi, z této doby lze jmenovat filmy Samota, Zlatá brána, seriál Hraběnky nebo Americké dopisy o životě Antonína Dvořáka. Původně se měl ujmout i filmu na motivy hry Václava Havla Odcházení, který ale nakonec exprezident natočil sám.[1]

Jako divadelní režisér uvedl v roce 2004 v Divadle Pod Palmovkou představení Pravý západ a ve vinohradském divadle Mezi úterým a pátkem (2005).

Je držitelem tří ocenění Český lev za nejlepší kameru za filmy Krvavý román (1993), Kuře melancholik (1999) a Andělská tvář (2002).

Od roku 1987 působí na katedře kamery na FAMU, 2006 se habilitoval a v současné době je profesorem.

Do roku 2008 byl ženatý s herečkou Veronikou Freimanovou, se kterou má dcery Terezu a Markétu.[2] Je biologickým otcem dcery Olgy Menzelové Anny Karolíny.[3]

Kameramanská filmografie (výběr)

1984Poklad hraběte Chamaré
Džusový román
1986Kdo se bojí, utíká
1987O princezně Jasněnce a létajícím ševci
Proč?
1988Kopytem sem, kopytem tam
Sedm hladových
1990Zvláštní bytosti
Zkouškové období
1991Mí Pražané mi rozumějí
1993Krvavý román
1995Holčičky na život a na smrt
1999Kuře melancholik
2001Andělská tvář
Z pekla štěstí 2

Režijní filmografie (výběr)

1993Krvavý román
GEN – Galerie elity národa (TV seriál)
1995Holčičky na život a na smrt
GENUS (TV seriál)
1999Kuře melancholik
2001Samota (TV film)
2003PF 77 (TV film)
2004Zlatá brána (TV film)
2006Kočky (TV film)
2007Hraběnky (TV seriál)
2015Americké dopisy (TV film)
2020Zločiny Velké Prahy (TV seriál)

Odkazy

Reference

  1. Odcházení (2011), zajímavosti [online]. CSFD.cz [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  2. Veronika Freimanová: Můj život se od rozvodu úžasně změnil a je čím dál hezčí. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-03-04 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 
  3. Přiznání Jaroslava Brabce: Dítě Menzelové je moje! Další nečekáme! [online]. Ahaonlince.cz, 2010-01-27 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“