Jaroslav Budínský

Jaroslav Budínský
JUDr. Jaroslav Budínský
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1906 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členství	Lid. str. pokroková Česká státopráv. dem. Čs. národní demokracie
Narození	17. září 1865 Chotoměřice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. května 1939 (ve věku 73 let) Brno Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Choť	Josefa Sedláčková
Děti	Jaroslava, Milada, Marie
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	advokát, politik, překladatel a publicista
Commons	Jaroslav Budínský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Budínský (17. září 1865 Chotoměřice^[1] – 12. května 1939 Brno) byl český a československý politik, člen Lidové strany pokrokové (moravská odnož mladočeské strany) a poslanec Moravského zemského sněmu, po vzniku ČSR poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.

Narodil se v Chotoměřicích v rodině mlynáře Františka Budínského a jeho ženy Kateřiny, roz. Kábové. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, maturitu složil v roce 1884, a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1897 titul doktora práv. Od 90. let 19. století působil jako právník v Brně a v Olomouci. Působil také jako praktikant u Krajského soudu v Olomouci, Zemského soudu v Praze a Krajského soudu v Táboře. V letech 1898–1901 pracoval v advokátní kanceláři zemského poslance Josefa Koudely. V roce 1898 složil advokátní zkoušku. Proslul obhajobou chudých klientů a žalobami na brněnskou radnici vedenou Němci z důvodu jejího přístupu k českému školství.^[2]

Angažoval se také v otázce českého školství, v letech 1907–1911 byl předsedou Matice školské v Brně.^[3] Byl také předsedou Sokola v Králově Poli.^[2]

Do politiky vstoupil koncem 19. století jako součást hnutí Mladá Morava, tvořeného pokrokovými studenty, majícími blízko k mladočechům. Vzešel z okruhu sdružení Politický spolek pro severní Moravu. V roce 1911 patřil do mladší generace Lidové strany pokrokové na Moravě. Během tehdejšího pnutí ve straně souvisejícího s tlakem mladočechů z Čech na větší integraci a programové sblížení byl nakloněn tomuto tlaku vyhovět, ale nakonec byl přesvědčen Adolfem Stránským, aby zůstal loajální vůči stávajícímu brněnskému vedení strany a nepodpořil uvažovanou výstavbu zcela nové mladočeské strany na Moravě. Patřil do okruhu brněnských Lidových novin a ve straně reprezentoval skupinu, která byla nacionálně radikálnější a více nakloněná kooperaci s mladočeskými politiky z Čech.^[4]

V moravských zemských volbách 1906 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za českou kurii měst, obvod Brno, III. a IV. okres. Při zemských volbách 1913 změnil volební obvod a byl nyní zvolen za českou kurii měst, obvod Moravské Budějovice, Třešť, Telč, Dačice, Slavonice, Jemnice a Jaroměřice nad Rokytnou.^[2] V prvním období byl členem školského a zdravotního výboru a během dvou zasedání místopředsedou živnostenského výboru, byl členem zemské školní rady a stálého vyrovnávacího výboru. Ve sněmu se vyslovoval pro podporu školství a živnostníků. Díky podpoře živností se stal čestným členem Zemské jednoty živnostenských společenstev, Okresních jednot a Odborových svazů na Moravě. Ve druhém volebním období se stal přísedícím Moravského zemského výboru, kde byl pro ozdravení zemských financí. Jinak nebyl členem žádného výboru.^[3]

Kontakty s českými mladočechy udržoval i za první světové války, kdy byl členem domácího odboje (Maffie). V létě roku 1917 byl vyslán do Národního výboru a roku 1918 se podílel na vytvoření České státoprávní demokracie, v jejímž pražském vedení zasedl jako jeden ze čtyř místopředsedů. Udržel si své místo i v Národním výboru po jeho personální rekonstrukci onoho roku.^[4]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.^[5] V tomto zákonodárném sboru zasedal za Českou státoprávní demokracii, později přetvořenou v národní demokracii.^[6] Ve shromáždění se zasloužil o vznik brněnské univerzity a dalších školských institucí ve městě. V parlamentu se rozešel s vedením strany, a tak v roce 1921 opustil i celou národní demokracii. Pak ještě působil v moravském zemském výboru a ve školské radě.^[3]

Po odchodu z parlamentu se stal předsedou správní rady Moravsko-slezské banky a v roce 1925 byl spolu s dalšími představiteli banky obžalován ze zavinění jejího pádu kvůli lehkomyslnému poskytování úvěrů, neuváženým obchodům a falšování obchodních knih. Je autorem vzpomínkové knihy Morava za války. Ze vzpomínek na domácí odboj.^[2]

V roce 1899 se oženil s Josefou Sedláčkovou, s níž měl 3 dcery – Jaroslavu (nar. 1899), Miladu (nar. 1901) a Marii (nar. 1903).^[2] Zemřel na srdeční slabost v nemocnici Milosrdných bratří v Brně v roce 1939.^[3] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. ^[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Budínský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Budínský
• Jaroslav Budínský v Encyklopedii dějin města Brna
• Jaroslav Budínský v Revolučním národním shromáždění roku 1919