Jaroslav Claude z Lobkowicz
| Jaroslav Claude z Lobkowicz | |
|---|---|
| 13. kníže z Lobkovic, vladař domu lobkovického a 7. vévoda roudnický | |
| Ve funkci: 25. prosince 1954 – 7. května 1985 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
| Předchůdce | Bedřich z Lobkowicz |
| Nástupce | Jaroslav Lobkowicz |
| Narození | 18. června 1910  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. května 1985 (ve věku 74 let) Plzeň 3-Křimice, dnes Plzeň 5-Křimice  Československo |
| Choť | (1940) Gabriela z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1917–2008) |
| Rodiče | Jaroslav Alois z Lobkowicz (1877–1953) a Marie Terezie, roz. z Beaufort-Spontinu (1885–1942) |
| Děti | 1. Polyxena, provdaná Czerninová (* 1941) 2. Jaroslav (* 1942) 3. Marie Leopoldina, provdaná Sternbergová (1943–2017) 4. František (1948–2022) 5. Filip (Zdeněk) (* 1954) |
| Příbuzní | děd: František Evžen z Lobkowicz (1839–1898) bratr: Bedřich z Lobkowicz (1907–1954) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Claude Bedřich Alois kníže z Lobkowicz (18. června 1910 Zámeček[1], Plzeň – 7. května 1985 Plzeň 3-Křimice, dnes Plzeň 5-Křimice) byl český šlechtic, pocházel z konopišťsko-křimické linie šlechtického rodu Lobkoviců. Byl 13. knížetem z Lobkovic a vladařem domu lobkovického, 7. vévodou z Roudnice a okněžněným hrabětem ze Sternsteinu (1954).
Život
Jeho otec Jaroslav Alois z Lobkowicz byl c. k. komořím císaře Františka Josefa I., matka Marie Terezie byla dcerou Fridricha Jiřího, 4. vévody z Beaufort-Spontinu, vlastníka Bečova nad Teplou.
Absolvoval vysokou školu zemědělskou ČVUT. V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty. Za války byla na majetek jeho rodiny uvalena vnucená správa. Po válce byl v roce 1945 majetek vrácen a v roce 1948 vyvlastněna půda nad 50 ha. V roce 1950 byla na majetek uvalena národní správa a zámek převzala Národní kulturní komise. Po znárodnění pracoval jako správce na zámku a po propuštění z funkce správce nastoupil jako cestář ke Správě silnic.[2] Po léčení v Tatrách v roce 1958 začal pracovat jako skladník v podniku Kniha v Plzni.[2]
Rodina
Dne 11. července 1940 se v Praze oženil s Gabrielou z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (29. listopad 1917 Klatovy – 30. červenec 2008 Dymokury),[3] dcerou Klementa z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1883–1960) a Marianny z Waldstein-Wartenbergu (1886–1946).[4] Gabriela pocházela ze staré původně vestfálské rodiny, do svatby bydlela v Klatovech.[5] Byla dámou Řádu hvězdového kříže a Maltézského řádu.[4] Narodilo se jim 5 dětí:
- 1. Polyxena (* 28. 4. 1941 Praha)[6]
- ∞ (22. 4. 1961 Vejprnice) Theobald Czernin (7. 7. 1936 Dymokury – 12. 7. 2015 Praha)
- 2. Jaroslav (* 16. 8. 1942 Plzeň), 14. kníže z Lobkovic
- ∞ (29. 7. 1971 Chevry-en-Sereine) Elisabeth de Vienne (* 25. 8. 1947 Paříž)
- 3. Marie Leopoldina (8. 12. 1943 Plzeň – 2. 10. 2017 Klatovy)
- ∞ (4. 7. 1964 Vejprnice) Jan Bosco Sternberg (25. 11. 1936 Praha – 14. 9. 2012)
- 4. František Václav (5. 1. 1948 Plzeň – 17. 2. 2022 Ostrava), první biskup ostravsko-opavský (od 1996)
- 5. Zdeněk Vojtěch (* 8. 4. 1954 Plzeň), řádové jméno Filip, opat Kanonie premonstrátů v Teplé (od 2011)
Vývod z předků
| Josef František Maxmilián z Lobkowicz | ||||||||||||
| Jan Karel Filip z Lobkowicz | ||||||||||||
| Marie Karolína ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| František Evžen z Lobkowicz | ||||||||||||
| Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna | ||||||||||||
| Karolína Bruntálská z Vrbna | ||||||||||||
| Marie Barbora Erdödyová z Monyorókerék a Monoszló | ||||||||||||
| Jaroslav Alois z Lobkowicz | ||||||||||||
| Josef Leopold ze Šternberka | ||||||||||||
| Zdeněk ze Šternberka | ||||||||||||
| Karolína z Walseggu | ||||||||||||
| Kunigunda ze Sternbergu | ||||||||||||
| Johann Philipp, Graf von Stadion zu Thannhausen | ||||||||||||
| Terezie Stadionová z Thannhausenu | ||||||||||||
| Kunigunde, Gräfin von Kesselstatt | ||||||||||||
| Jaroslav Claude z Lobkowicz | ||||||||||||
| Bedřich August z Beaufort-Spontinu | ||||||||||||
| Karel Alfréd z Beaufort-Spontinu | ||||||||||||
| Marie Ernestina ze Starhembergu | ||||||||||||
| Friedrich z Beaufort-Spontinu | ||||||||||||
| Charles-Théodore de Forbin Janson | ||||||||||||
| Caroline de Forbin Janson | ||||||||||||
| Antoinette de Rochechouart | ||||||||||||
| Marie Terezie z Beaufort-Spontinu | ||||||||||||
| Evžen I. z Ligne | ||||||||||||
| Jindřich Maxmilián z Ligne | ||||||||||||
| Mélanie de Conflans | ||||||||||||
| Marie Melanie z Ligne | ||||||||||||
| Ernest de Talleyrand-Périgord | ||||||||||||
| Marguerite de Talleyrand-Périgord | ||||||||||||
| Marie Louise Aglae Suzanne Le Peletier de Mortefontaine | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ Plzeň 131 | Porta fontium. www.portafontium.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 51
- ↑ Lobkowicz 4. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír, MAŠEK Petr, MENSDORFF-POUILLY Hugo, POKORNÝ Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 237.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 39. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ Czernin z Chudenic. www.historickaslechta.cz [online]. Dostupné online.
Literatura
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 193, 221.
- Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Zámek Křimice, adresa: Zámecké náměstí 1/1, Plzeň 5-Křimice, Česko