Jaroslav Cuhra

Ing. arch. Jaroslav Cuhra
Narození	13. dubna 1904 Čestice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. července 1974 (ve věku 70 let) Karlovy Vary Československo Československo
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′8″ s. š., 14°21′10″ v. d.)
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt, politik a vědec
Politická strana	KDU-ČSL
Děti	Jaroslav Cuhra mladší syn
Funkce	zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1990–1993)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Cuhra (13. dubna 1904 Čestice – 10. července 1974 Karlovy Vary) byl český architekt, křesťanský politik, odbojář a politický vězeň.

Narodil se v selské rodině, která se brzy přestěhovala do Plzně. Vystudoval architekturu na České technice v Praze a pracoval jako samostatný architekt. Roku 1934 se zúčastnil soutěže na stavbu kostela na Spořilově a projektoval kostel v Plzni - Skvrňanech, který však nebyl dostavěn. Za války pracoval pro odbojové vedení ÚVOD, jeho bratr Josef byl umučen v Osvětimi. Jaroslav zajišťoval spojení mezi Plzní a Prahou a 10. června 1942 jednal s farářem V. Petřekem o ubytování parašutisty Valčíka v Plzni; Valčík se však rozhodl, že zůstane s ostatními.

Po válce byl Cuhra poslancem Zemského národního výboru za ČSL a náměstkem ministra techniky. V této funkci měl na starosti obnovu československého průmyslu a zejména výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy. Jako známý odpůrce komunismu byl už v dubnu a pak v listopadu 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl roku 1960 amnestován, ale už v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky o své politické filosofii, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován roku 1966, roku 1968 působil v K 231 a snažil se o obnovu ČSL. Zemřel u dcery v Karlových Varech a je pochován na břevnovském hřbitově.^[1]

Jeho synem byl Jaroslav Cuhra mladší (1936–2024), projektant, za normalizace disident a signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.^[2]

• Jaroslav Cuhra mladší, Svědomí paměti: Kniha o životě a díle architekta, filosofa, křesťanského politika, vlastence a dlouholetého vězně cesty svědomí. Olomouc: Poznání 2009. 216 s. ISBN 978-80-86606-88-0.
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 24. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 472–473. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014. 280 s. ISBN 978-80-7432-441-3. Kapitola Amnestant 6, s. 7–39. 

• Klub 231

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Cuhra na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Cuhra
• J. Cuhra ve vyprávění svého syna^{[nedostupný zdroj]}
• Stručný životopis J. Cuhry
• Jaroslav Cuhra na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Jaroslav Cuhra v informačním systému abART