Jaroslav Cuhra mladší

Ing. Jaroslav Cuhra
poslanec Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci: 1990 – 1990
Ve funkci: 1990 – 1992
poslanec Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci: 1992 – 1992
Stranická příslušnost
Členství	KDU-ČSL
Narození	3. července 1936 Praha Československo Československo
Alma mater	ČVUT Praha
Profese	politik
Ocenění	Pečeť města Plzně (2006) účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Cuhra (* 3. července 1936 Praha^[1]) je český a československý bývalý disident, signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Biografie

Jeho otcem byl architekt, člen 2. odboje a významný lidovecký politik Jaroslav Cuhra (1904–1974), po roce 1948 pronásledovaný a vězněný komunistickým režimem.^[2]

Jaroslav Cuhra mladší se narodil v Praze na Malé Straně. V letech 1948–1950 krátce studoval na jezuitské koleji v Bohosudově. Pak po provedení Akce K byla škola zrušena a kvůli perzekuci rodiny se vyučil zedníkem. Později vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Plzni. Zde poznal svou manželku. V roce 1955 byl poprvé vyslýchán Státní bezpečností a přemlouván ke spolupráci. Díky kontaktům svého otce se dostal na ČVUT Praha. Byl ovšem nucen z denního studia přejít na večerní. Po skončení školy se oženil a přestěhoval do Plzně. Pracoval v podnicích Agroprojekt, Stavoprojekt, Škoda a Sudop jako projektant. Pro politickou minulost své rodiny ale nemohl aspirovat na vyšší funkce. V roce 1968 se angažoval v skupině Mladí lidovci, která se během pražského jara snažila o aktivizaci strany. Za normalizace byl disidentem a signatářem Charty 77 a podepsal petici Několik vět. 28. října 1988 byl v rámci zátahu StB proti plzeňskému disentu zatčen a držen v Ostrově-Vykmanově po několik dní.^[2]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako vedoucí projektant, bytem Plzeň.^[3]

Po roce 1989 se podílel na obnově ČSL v demokratických poměrech.^[2] V září 1990 kandidoval na sjezdu ČSL na jejího předsedu. V rámci své kandidatury nastínil koncepci ČSL jako strany inspirované západoevropskými vzory, schopné oslovit širokou vrstvu populace. Nakonec byl ovšem zvolen Josef Lux.^[4]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 23 – Plzeň, Západočeský kraj) jako poslanec za ČSL. Mandát obhájil za KDU-ČSL ve volbách roku 1990. Ve volbách roku 1992 přešel za KDU-ČSL do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.^[5][6][7] V parlamentních volbách v roce 1996 neúspěšně kandidoval za ODA.

Po vzniku samostatné České republiky působil v 90. letech po cca tři roky jako prezidiální šéf na ministerstvu obrany. Kvůli nesouhlasu se směřováním politiky se ale z veřejného života stáhl. Je členem Konfederace politických vězňů České republiky a předseda její pobočky v Plzni.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 112. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha – Litomyšl: Paseka, 2014. 280 s. ISBN 978-80-7432-441-3. Kapitola Amnestant 6, s. 7–39. 

Externí odkazy

• (česky) Jaroslav Cuhra v parlamentu