Jaroslav Durych

plk. MUDr. Jaroslav Durych
Narození	2. prosince 1886 Hradec Králové Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. dubna 1962 (ve věku 75 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Bubenečský hřbitov
Pseudonym	Jaroslav Žabka
Povolání	překladatel, básník, novinář, lékař, dramatik, spisovatel, kritik, publicista a literární teoretik
Alma mater	1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Děti	Václav Durych
Rodiče	Václav Durych (otec) Božena Durychová (matka) Bohuslav Durych (nevlastní bratr)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové – 7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v první polovině 20. století.

Život

Jaroslav Durych velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium v Hradci Králové jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání.^[1]

Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce.^[2] Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.^[3] Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938.^[4]

Zejména v počátcích své tvorby byl Jaroslav Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem (1873–1941) a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni.^[5] Od roku 1937 byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla téměř nebyla vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Knihy jeho povídek vycházely během 60. let v nakladatelství Vyšehrad. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.

Názory

Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami a byl proto v ustavičných sporech s velkou částí tehdejších kulturních i politických elit.

Především na počátku své tvorby působil v českém kulturním prostředí se svým otevřeným a bojovným katolicismem dosti osaměle, teprve později se vynořili další velcí autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace.^[1]

Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.

Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku a ve své komentátorské tvorbě z tohoto období vyzdvihoval stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímal jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze o reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali republikány.

Dílo

Durych se ve své literární tvorbě soustřeďuje především na dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko, v jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (která je u něj často ukazována na ženských postavách) nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou pojímáni z hlediska romantické výjimečnosti. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení, lze hovořit o „barokním naturalismu“.

Eseje

• Pláč Karla Čapka – 1937, proti Čapkovi, kritizuje zde jeho názory, hlavně nedostatečné vlastenectví, nejednoznačnost. Dále jako voják kritizuje, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu, což Durych považoval za nemorální.

Poezie

• Cikánčina smrt
• Panenky
• Žebrácké písně
• Píseň milostná
• Eva
• Básně (1930) – soubor výše jmenovaných básní
• Beskydy

Próza

• Jarmark života (1916)
• Tři dukáty (1919)
• Nejvyšší naděje
• Tři trojníčky (1923)
• Smích věrnosti (1924)
• Kouzelná lampa (1926)

Romány

• Na horách (1919)
• Paní Anežka Berková (1931)
• Sedmikráska (1925)
• Píseň o růži (1934)
• Duše a hvězda
• Boží duha (posmrtně 1969) – novela
• Děti – novela

Historické

Historické romány jsou nejvýznamnější částí Durychovy tvorby.

• Bloudění (1929) – tzv. Velká valdštejnská trilogie
• Rekviem (1930) – tzv. Malá valdštejnská trilogie
• Masopust (1938)
• Služebníci neužiteční (1940–1961, v úplnosti poprvé vyd. 1969) – román o jezuitské misii v Japonsku v 17. století, skončí roku 1622 zmasakrováním misionářů, které je popsáno nesmírně drasticky a detailně. Hlavním hrdinou je jezuitský misionář a světec Karel Spinola.

Drama

Ve svých několika dramatech se Durych soustřeďuje na náboženské příběhy.

• Svatý Jiří (1915)
• Svatý Vojtěch (1921)
• Svatý Václav (1924)
• Štědrý večer (1926)

Odkazy

Reference

Literatura

• Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 101–104. 
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 614. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 622–625. 
• DURYCH, Jaroslav. Dopisy z Užhorodu. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 22–24.
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 33–34. 
• KÁŠ, Svatopluk. O českých lékařích – dramaticích v meziválečném období. Interní medicína pro praxi. 2002, čís. 7, s. 358–359. Dostupné online. ISSN 1212-7299. 
• KOMÁREK, Karel. Básnický jazyk Jaroslava Durycha. Praha: H+H, 2011. 231 s. ISBN 978-80-7319-095-8. 
• KOMÁREK, Karel. Jaroslav Durych jako manžel a otec v dopisech a vzpomínkách. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 18–21. ISSN 1802-3142. 
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 155–159. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 136. 
• PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 269. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 438–439. 
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související články

• Česká literatura v letech 1900–1945
• Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Durych na Wikimedia Commons
• Osoba Jaroslav Durych ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Durych
• Jaroslav Durych v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jaroslav Durych v databázi Archivu Národního divadla
• Jaroslav Durych v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jaroslav Durych ve Filmové databázi
• Jaroslav Durych na Kinoboxu
• Jaroslav Durych v Internet Movie Database (anglicky)
• Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 1. 5. 2005 na Wayback Machine.
• Osm básní ze sbírky Žebrácké písně
• Řada přetištěných článků a životopisný esej^{[nedostupný zdroj]}
• Jaroslav Durych ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Jaroslav Durych na portálu Obce překladatelů
• Jaroslav Durych na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Tři krátké úryvky z próz Archivováno 18. 2. 2005 na Wayback Machine. v internetové antologii Vrh křídel
• Článek Když se do sebe pustili Čapek s Durychem... v Katolickém týdeníku
• "Proč nejsem komunistou" – příspěvek, který K. Čapek a F. Peroutka zamítli