Jaroslav Durych

plk. MUDr. Jaroslav Durych
Narození2. prosince 1886
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 1962 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
PseudonymJaroslav Žabka
Povolánípřekladatel, básník, novinář, lékař, dramatik, spisovatel, kritik, publicista a literární teoretik
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Děti
Rodiče
  • Václav Durych (otec)
  • Božena Durychová (matka)
  • Bohuslav Durych (nevlastní bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Jaroslava Durycha (matrika N 1877-1897 Hradec Králové (SOA Zámrsk))
Hrob Jaroslava Durycha (1886–1962), českého vojenského lékaře a katolického prozaika, básníka, dramatika a publicisty na hřbitově Bubeneč (51)

Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v první polovině 20. století.

Život

Jaroslav Durych velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium v Hradci Králové jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání.[1]

Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 19231930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce.[2] Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.[3] Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938.[4]

Zejména v počátcích své tvorby byl Jaroslav Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem (1873–1941) a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni.[5] Od roku 1937 byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla téměř nebyla vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Knihy jeho povídek vycházely během 60. let v nakladatelství Vyšehrad. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.

Názory

Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami a byl proto v ustavičných sporech s velkou částí tehdejších kulturních i politických elit.

Především na počátku své tvorby působil v českém kulturním prostředí se svým otevřeným a bojovným katolicismem dosti osaměle, teprve později se vynořili další velcí autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace.[1]

Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.

Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku a ve své komentátorské tvorbě z tohoto období vyzdvihoval stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímal jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze o reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali republikány.

Dílo

Durych se ve své literární tvorbě soustřeďuje především na dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko, v jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (která je u něj často ukazována na ženských postavách) nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou pojímáni z hlediska romantické výjimečnosti. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení, lze hovořit o „barokním naturalismu“.

Eseje

  • Pláč Karla Čapka1937, proti Čapkovi, kritizuje zde jeho názory, hlavně nedostatečné vlastenectví, nejednoznačnost. Dále jako voják kritizuje, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu, což Durych považoval za nemorální.

Poezie

  • Cikánčina smrt
  • Panenky
  • Žebrácké písně
  • Píseň milostná
  • Eva
  • Básně (1930) – soubor výše jmenovaných básní
  • Beskydy

Próza

  • Jarmark života (1916)
  • Tři dukáty (1919)
  • Nejvyšší naděje
  • Tři trojníčky (1923)
  • Smích věrnosti (1924)
  • Kouzelná lampa (1926)

Romány

  • Na horách (1919)
  • Paní Anežka Berková (1931)
  • Sedmikráska (1925)
  • Píseň o růži (1934)
  • Duše a hvězda
  • Boží duha (posmrtně 1969) – novela
  • Děti – novela

Historické

Historické romány jsou nejvýznamnější částí Durychovy tvorby.

  • Bloudění (1929) – tzv. Velká valdštejnská trilogie
  • Rekviem (1930) – tzv. Malá valdštejnská trilogie
  • Masopust (1938)
  • Služebníci neužiteční (1940–1961, v úplnosti poprvé vyd. 1969) – román o jezuitské misii v Japonsku v 17. století, skončí roku 1622 zmasakrováním misionářů, které je popsáno nesmírně drasticky a detailně. Hlavním hrdinou je jezuitský misionář a světec Karel Spinola.

Drama

Ve svých několika dramatech se Durych soustřeďuje na náboženské příběhy.

  • Svatý Jiří (1915)
  • Svatý Vojtěch (1921)
  • Svatý Václav (1924)
  • Štědrý večer (1926)

Odkazy

Reference

  1. a b Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 339)
  2. POTMĚŠIL, Jaroslav. Klášter Hradisko : populární průvodce po současném Hradisku u Olomouce. Praha: SSŘ FMO, 1992. 48 s. ISBN 80-85469-24-3. S. 9. Dále jen Klášter Hradisko. 
  3. Klášter Hradisko, s. 40.
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 63. 
  5. Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 339-340)

Literatura

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 101–104. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 614. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 622–625. 
  • DURYCH, Jaroslav. Dopisy z Užhorodu. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 22–24.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 33–34. 
  • KÁŠ, Svatopluk. O českých lékařích – dramaticích v meziválečném období. Interní medicína pro praxi. 2002, čís. 7, s. 358–359. Dostupné online. ISSN 1212-7299. 
  • KOMÁREK, Karel. Básnický jazyk Jaroslava Durycha. Praha: H+H, 2011. 231 s. ISBN 978-80-7319-095-8. 
  • KOMÁREK, Karel. Jaroslav Durych jako manžel a otec v dopisech a vzpomínkách. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 18–21. ISSN 1802-3142. 
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 155–159. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 136. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 269. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 438–439. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav Durych 1930.jpg
Jaroslav Durych (1886-1962) byl český prozaik, básník, dramatik, publicista, římskokatolický teolog a vojenský lékař.
Jaroslav Durych-hrob, Hřbitov Bubeneč 51.jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Jaroslav Durych (1886 - 1962), český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista.
Zápis narození Jaroslava Durycha.jpg
matriční zápis o narození a křtu Jaroslava Durycha (matrika N 1877-1897 Hradec Králové (SOA Zámrsk))