Jaroslav Erik Frič

Jaroslav Erik Frič
Narození14. srpna 1949
Horní Libina
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. května 2019 (ve věku 69 let)
Brno
Příčina úmrtínemoc
Povoláníbásník, hudebník, spisovatel, redaktor a vydavatel
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Palackého v Olomouci
Tématapoezie, hudba, underground a vydávání
OceněníCena města Brna (2016)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Erik Frič (14. srpna 1949 Horní Libina u Šumperka24. května 2019 Brno) byl moravský básník, hudebník, nakladatel a organizátor festivalů undergroundové kultury.

Život

V Ostravě absolvoval gymnázium a roční kurs na jazykové škole (angličtina, ruština, francouzština, italština). Po státních zkouškách cestoval po západní Evropě, především po Anglii a Skotsku, kde se živil například jako pouliční hudebník (tzv. „busker“). Nejprve v Olomouci (Palackého univerzita), poté v Brně (Masarykova univerzita) studoval – poté co se rozhodl vrátit se do okupovaného Československa – angličtinu a filosofii. Absolvoval roku 1974. Protože nebyl ochoten dělat jakékoli ústupky svému morálnímu přesvědčení v době tuhé normalizace, vyučil se číšníkem a až do Sametové revoluce pracoval v podniku Restaurace a jídelny.

V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem[1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek[2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků.

Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je nicméně po necelých dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[3] Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a "permanentní" festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“.[4] Byl rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život (2× ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr (12× ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupoval opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž psal vlastní blog, za který byl v roce 2017 nominován na cenu Blog roku v rámci cen Magnesia Litera. Žil většinou v Brně.

Dílo

Jaroslav Erik Frič ve Vetus Vii

Knihy

  • Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie
  • Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie
  • Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004
  • JEF - Psáno na vodu palbou kulometnou I., Jaroslav Erik Frič blogové deníky I./2007 , Dauphin, 2012
  • Jsi orkneyské víno a jiné básně, Ears&Wind Records, říjen L. P. 2014
  • Kolotoče bílé hlasy / Houpací kůň šera a jiné básně, Ears&Wind Records, červen L. P. 2016

CD

  • Jsi orkneyské víno (Poéma z let 1996-2000, hudba: brněnská rocková skupina Čvachtavý lachtan), Guerilla Records & Vetus Via, 2003
  • S kým skončila noc (Poéma z let 2001-2002, hudba: část skupiny Čvachtavý lachtan a violoncellista Josef Klíč[5])
  • Poslední autobus noční linky (Poéma z roku 2003, hudba Josef Klíč), obě vydány na značce Guerilla Records, 2006
  • Na každý den napsal’s smrt (s Josefem Klíčem a dalšími), Guerilla Records, 2011

Scénáře pro rádio

Reference

  1. Petr Mikeš. www.czlit.cz [online]. [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-28. 
  2. R. Valušek a moravský samizdat
  3. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  4. Christiania. www.christiania.cz [online]. [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-13. 
  5. Pepa Klíč, rozhovor. www.sopel.freemusic.cz [online]. [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-09. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav Erik Frič 01.jpg
Jaroslav Erik Frič
Jaroslav Erik Frič, club performance 01.jpg
Jaroslav Erik Frič, club performance