Jaroslav František Urban

Jaroslav František Urban
Narození2. dubna 1889
Vřeskovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. července 1960 (ve věku 71 let)
Nepomuk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymJaroslav Vřeskovický
Povoláníučitel, spisovatel
Národnostčeská
Témataliteratura, regionální literatura, pedagogika a vlastivěda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav František Urban (2. dubna 1889, Vřeskovice21. července 1960, Nepomuk) byl český učitel a spisovatel.[1][2] Publikoval pod pseudonymem Jaroslav Vřeskovický.[3]

Život

Narodil se do rodiny Františka Urbana, učitele na obecné škole ve Vřeskovicích a Marie rozené Beránkové. Jeho otec udržoval styky s kulturně činnými osobnostmi. Jaroslav František byl už od dětství formován v oblasti literatury. Po ukončení základní školy pokračoval ve studiu na měšťanské škole v Přešticích. V té době se již soukromě připravoval na studium na učitelském ústavu v Plzni, které začal v roce 1904 a ukončil roku 1908.

Pedagogickou kariéru zahájil na obecné chlapecké škole řádu piaristů v Nepomuku, později učil ve Kbelu, v rodných Vřeskovicích, na měšťance v Dobřanech a v Trnovanech.[4] V letech 19131914 absolvoval celoroční kurz pro učitele měšťanských škol v Jičíně. Po návratu byl uznán schopným vojenské služby a v roce 1915 se účastnil bojů 1. světové války. 15. května 1918 se oženil s Annou Jiskrovou z Nepomuku, se kterou měli dceru Jindru.

Roku 1919 získal místo na měšťanské škole v Teplicích a v roce 1928 byl jmenován ředitelem na české měšťanské škole v Kadani. Po zabrání pohraničí v roce 1938 odešel do Plzně, kde působil ve stejné funkci. Jako učitel pracoval až do roku 1950. Pro účast na protestech proti měnové reformě v roce 1953 byl donucen z Plzně odejít. Odstěhoval se do Nepomuku, kde se věnoval pečlivému vedení městské kroniky. Zde také zemřel a byl pohřben na zdejším hřbitově.

Tvorba

Urbanova literární tvorba započala už během studií. Je tematicky i žánrově velmi rozmanitá. Psal povídky, vlastivědné i životopisné práce, črty, studie, knihy pro děti a mládež, výchovné prózy, spisy pro školní potřeby, sbíral a upravoval pověsti, psal i recenze dětské literatury. Věnoval se i dobovým problémům, pořádal sborníky, vydával populárně naučná díla a turistické průvodce.[1]

Přispíval do řady periodik – Český den, Český lid, Jihočeské ohlasy, Klas, Lidové noviny, almanach Kniha mladých, Malý čtenář, Naše zprávy, Nové ilustrované listy, Nový obzor, Samostatnost, Šumavské proudy, Tribuna, Vesna, Ženské listy. V letech 19271928 redigoval časopis Svět a vlast a v letech 1925 až 1928 knižnici Naše domovina.

I přes rozsáhlé celoživotní aktivity upadl v zapomnění a jeho dílo je širší veřejností téměř zapomenuto.[3]

Dílo

  • Chrám osudu – knižní debut, novela
  • Povídky o lásce a milování, Krůpěje štěstí – milostné prózy
  • Osudné chvíle – texty s tematikou první světové války, ve které se inspiroval vlastními zkušenostmi
  • Severočeské pověsti, Severočeská historie a Potulky Ústeckem – vlastivědné práce z pobytu v Teplicích r. 1923
  • Potulky Chabařovickem (oceněné cenou Svatoboru z Riegrovy nadace), Hornický večer, Z krušnohorského pomezí upadl – vlastivědné texty
  • Potulky Teplickem – vrchol Urbanovy tvorby za pobytu v Teplicích, je dodnes využívaným zdrojem informací o historii regionu
  • Potulky Kadaňskem – třídílná publikace, která vznikla během pobytu v Kadani
  • Úvodím Úhlavy, Úvodím Mže, Úvodím Radbuzy – práce jsou opatřeny podtitulem "reportáž, jež může býti průvodcem", byly oceněny cenou Literárně–uměleckého klubu v Plzni z Klostermannova fondu
  • Plzeň, metropole českého západu – vrcholný poválečný spisovatelský počin
  • Staré zkazky – ilustrovala Maryna Alšová, O vodníkovi – ilustroval Vratislav Hugo Brunner[4] – pohádky a pověsti
  • Kluci a děvčata, Mladý černuta, Hrdinové – prózy pro mládež
  • Čítanka naší mládeže, Sklářská čítanka – školní potřeby
  • Čtvero ročních časů – ilustroval Mikoláš Aleš,[4] Vánoční nadílková besídka, Týden knihy – texty určené k přednesu
  • Alkohol a jeho škodlivý vliv, Alkohol a zlo jím páchané, Abstinenční čítanka – propagace abstinence, v této oblasti se zaměřoval zejména na mládež
  • České ženy, Západočeský písmák Václav Jan Mašek – životopisné studie
  • Pěstování, ochrana a hnojení ovocných stromů, Výroba lihoprostých nápojů ovocných v domácnosti, Umělá hnojiva a jejich praktické použití, Léčivé rostliny – hospodářsky laděné texty[3]

Odkazy

Reference

  1. a b DATABAZEKNIH.CZ. Jaroslav František Urban. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  2. Jaroslav František Urban. Sever [online]. 2009-04-04 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  3. a b c ŠPAČKOVÁ, Lenka. Střípky ze života a díla Jaroslava Františka Urbana. Vítaný host: čtvrtletník příznivců přírody, památek a lidí. 8. 9. 2012, roč. 2012, čís. 3, s. 34–35. ISSN 1801–6561. 
  4. a b c KOKOŠKOVÁ, Věra. Osobnosti Přešticka. 3. dop. a rozš. vyd. [Erscheinungsort nicht ermittelbar]: František Spurný, Apex Art 127 Seiten s. ISBN 9788087600030, ISBN 8087600037. OCLC 816336332 S. 84. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav František Urban.jpg
portrét Jaroslava Františka Urbana