Jaroslav Grosman
| Jaroslav Grosman | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. srpna 1924 Libštát  Československo |
| Úmrtí | 2. dubna 2012 (ve věku 87 let) Roztoky u Jilemnice Česko |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják |
| Ocenění | _BAR.svg){kind=small} Řád T. G. Masaryka 3. třídy |
| Děti | Jaroslav, Petr, Pavel |
| Rodiče | Žofie a Josef Grosmanovi |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Grosman (13. srpna 1924, Libštát – 2. dubna 2012, Roztoky u Jilemnice[zdroj?]) byl český protinacistický a protikomunistický odbojář. Během druhé světové války se zúčastnil bojů na Dukle.[1] V roce 2008 obdržel od prezidenta Václava Klause Řád T. G. Masaryka.[2]
Životopis
Druhá světová válka
Počátkem roku 1944 byl totálně nasazen do továrny na letecké motory Daimler-Benz v Nové Pace, ve které se svými přáteli prováděl drobné sabotáže s úmyslem poškodit nacistický režim. Při jedné z nich vyřadili elektrické vedení a tím pozastavili provoz v části továrny. Tato akce byla ihned vyšetřována gestapem a zapříčinila jeho útěk na východní frontu.
Společně s Janem Horáčkem skončil při útěku v zajetí NKVD a měl být transportován do gulagu. Během zmatků se jim však podařilo utéct a přidali se k československému armádnímu sboru.[3] V září 1944 byl nasazen do bojů na Dukle. Z východní fronty se vrátil zpět do Roztok přesně rok od útěku.
Po roce 1948
Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel do emigrace. Později začal působit jako agent chodec. Během XI. všesokolského sletu dostal za úkol unést na Západ blízkého spolupracovníka Edvarda Beneše, tehdejšího ministra spravedlnosti Prokopa Drtinu. Drtina byl hospitalizován na Bulovce. Jaroslav Grosman měl cestu únosu promyšlenou, objekt si pečlivě zmapoval. StB ho však před akcí zatkla. Během výslechů si prošel brutálním bitím a následně byl odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech, Ilavě, Valdicích, Leopoldově a dlouhé roky v Jáchymovských dolech.
Propuštěn byl na amnestii v roce 1963. Zbytek života strávil v Roztokách u Jilemnice, kde také 2. dubna 2012 zemřel.
Připomínky
V říjnu 2024 byla v Roztokách u Jilemnice na domě, ve kterém Jaroslav Grosman žil, odhalena pamětní deska.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Jaroslav Grosman (1924 - 2012). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Podívejte se: To jsou Češi, které vyznamenal prezident. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-10-28 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Grosman (1924 - 2012). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online.
- ↑ PROKOPCOVÁ, Štěpánka. V Roztokách u Jilemnice odhalili pamětní desku odbojáři Jaroslavu Grosmanovi. Jablonecký deník [online]. 2024-10-11 [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
Literatura
- KOUTEK, Ondřej: Prokop Drtina - Osud československého demokrata (s. 355–359). Ústav pro studium totalitních režimů. Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-87211-50-2.
- VEJR, František: Za co, soudruzi, za co? Osudy bojovníků III. odboje a obětí totality v Roztokách a Kruhu u Jilemnice. Vydáno vlastním nákladem, 2012.
- Masarykův lid, ročník XX., 1. číslo. Březen 2014 (s. 2–8)
- BUŠÁK, Josef: 150 let kriminálu. Příběhy třetího odboje v Roztokách u Jilemnice. Nakladatelství Iris, 2010. ISBN 978-80-904317-2-0.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Grosman na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).