Jaroslav Hlaďo

Jaroslav Hlaďo (8. května 1913 Nový Jičín – 21. ledna 1990 Praha) byl československý válečný letec a pedagog. Byl velitel 312. stíhací perutě Royal Air Force, velitel československého stíhacího křídla v RAF, velitel 2. československého leteckého sboru.^[1][2][3]

Život a působení

Po absolvování vojenské akademie (obor letectví) v Hranicích a v Prostějově (1932–1934) byl zařazen v hodnosti poručík letectva k leteckému pluku 1. na letišti Praha–Kbely. Sloužil též u leteckého pluku 4. Do okupace Československa v roce 1939 měl nalétáno 1520 hodin. Za okupace dělal zalétávacího pilota v továrně v Kunovicích odkud dne 27. srpna 1940 odletěl na přezkušovaném letadle B-534 do Sovětského svazu, kde přistál u Stanislawówa (dnes Ivano–Frankivsk). Byl podroben výslechu, do 31. prosince 1940 byl vězněn a do 30. července 1941 byl internován. Několik měsíců byl příslušníkem zvláštní letky NKVD (určené pro boj v týlu nepřítele) a od 15. října 1941 byl členem Československé vojenské mise v Sovětském svazu. Na jaře 1942 vyplul z Murmansku do Velké Británie na křižníku HMS Edinburgh; dne 30. dubna 1942 byl křižník napaden německou ponorkou a potopen, potopen byl i další křižník, na kterém cestoval – byl to křižník HMS Trinidad, který byl potopen leteckým útokem dne 15. května 1942. Zachránil jej torpédoborec HMS Foresight. Ve Velké Británii byl po výcviku zařazen na operační lety, a to postupně k 131., 122. a 222. stíhací peruti. Od 29. listopadu 1943 do 28. dubna 1944 dělal styčného důstojníka Inspektorátu čs. letectva u 11. stíhací skupiny RAF. Dne 28. dubna 1944 byl zařazen k 312. čs. stíhací peruti, jejímž velitelem se stal dne 15. května 1944. Dne 15. listopadu 1944 byl jmenován velitelem čs. stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť). Ve Velké Británii provedl 281 operačních letů nad nepřátelským územím a nalétal při nich celkem 474 operačních hodin.

Po vítězném návratu do vlasti byl dne 28. 10. 1945 jmenován velitelem 2. letecké divize v Českých Budějovicích a dne 29. 2. 1948 velitelem II. leteckého sboru. Od 31. 1. 1949, působil na Vysokém vojenském učení v Praze, později pak na Hlavní správě letectva a vojsk protivzdušné obrany státu. Dne 31. 3. 1971 byl přeložen do zálohy. Do roku 1985 pracoval v civilním sektoru jako plavčík, vrátný, průvodce turistů apod.^[1][2][4][5]

Uctění památky

V Praze 14 je Hlaďova ulice, v Novém Jičíně je ulice Generála Hlaďa. Na místě bývalé české školy v Novém Jičíně je pamětní deska.^[1]

Vyznamenání

• Československý válečný kříž 1939, udělen 6krát
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělena 2krát
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí , se štítky SSSR a VB
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Záslužný letecký kříž (DFC), Velká Británie
• Řád za vynikající službu (DSO), Velká Británie
• Hvězda 1939–1945, Velké Británie
• Evropská hvězda leteckých osádek, Velká Británie
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
• Croix de guerre, s palmou, Francie
• Řád čestné legie, 5. třídy, Francie
• Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
• Řád rudé hvězdy

Reference

Literatura

• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 
• IRRA, Miroslav. České Budějovice a československé vojenské letectvo v letech 1945 – 1950. [s.l.]: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2006. ISBN 978-80-86260-61-7.