Jaroslav Hněvkovský

Jaroslav Hněvkovský
Otakar Nejedlý (1883-1957) a Jaroslav Hněvkovský (vpravo) kol.r. 1922
Otakar Nejedlý (1883-1957) a Jaroslav Hněvkovský (vpravo) kol.r. 1922
Narození10. dubna 1884
Žebrák
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. června 1956 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř a světoběžník
PodpisPodpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Hněvkovský (10. dubna 1884 Žebrák[1] – 9. června 1956 Praha) byl český malíř a cestovatel, nazývaný „malíř Indie“.

Život

Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, pak pracoval jako zeměměřič v Hercegovině. Zájem o malířství ho přivedl v roce 1907 do Říma, kde začal studovat na Instituto di belli arti. Tam se také seznámil s Otakarem Nejedlým, tehdy již známým českým malířem, s kterým ho spojovalo celoživotní přátelství. Domluvili se, že společně odjedou na Cejlon a Indie. Inspiraci k tomuto rozhodnutí zřejmě našli u Paula Gauguina, který své nejlepší obrazy namaloval daleko od civilizace na Tahiti. Na cestu se vydali bez příprav, bez peněz, bez znalosti angličtiny a s velmi naivními představami. Za tři týdny po rozhodnutí o cestě již byli na Sicílii, odkud chtěli vyplout na Cejlon. Cestu však museli několikrát odložit, také kvůli úmrtí Nejedlého matky. Konečně v září 1909 vypluli z Terstu do cejlonského Colomba. Země je okouzlila, avšak bez peněz strádali, často trpěli hladem a nebyli schopni se pořádně domluvit. Přesto stále malovali, především krajiny. Když zjistili, že nejsou schopni se uživit, odjeli do jižní Indie s nadějí, že je zaměstná nějaký bohatý mahárádža. Ale ani tyto představy se nesplnily, v Kérale pobývali jen u domorodců z nejnižších společenských vrstev, nejprve v rybářských vesničkách, později v horách v džungli, kde se živili lovem. Stále však malovali. Nejedlý, který útrapy tamějšího života hůře snášel, onemocněl malárií, nechal si z domova poslat peníze a vrátil se roku 1911 lodí do Prahy. Hněvkovský se vrátil až v roce 1913.[2] Obrazy, které po návratu maloval, stále odrážely jeho zážitky z Indie. V roce 1921 uspořádal v Londýně výstavu "Obrazy z džungle", která vzbudila velký ohlas; Hněvkovský byl dokonce nazýván „slovanským Gauguinem“. Výstava velmi zapůsobila i na Rabíndranátha Thákura, který Hněvkovského pozval, aby vyučoval malbu na jeho škole v Šantinikétanu. Malíř tedy odjel v roce 1922 do Indie podruhé s úmyslem zůstat tam natrvalo. Byl však rozčarován místními poměry a v roce 1927 se vrátil domů. V Praze se zapojil do uměleckého života, stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, uspořádal výstavu obrazů v Alšově síni Umělecké besedy (1927) a v témže roce vydal knihu Malířovy listy z Indie. Za druhé světové války a po ní žil téměř zapomenut v Hořovicích a v Praze. Od roku 1949 trpěl těžkou nemocí a nemohl již tvořit. Jeho obrazy zachycují především krásu a exotičnost Indie a Cejlonu (krajiny) a místních obyvatel (hlavně portréty).

Obrazy

  • Ráj divochů
  • Návrat z lovu
  • Hnízdo rybářů
  • Dívka kmene Veddů
  • V údolí lásky
  • Žlutá Venuše

Samostatné výstavy

  • 1921 Obrazy z džungle, Galerie na Leicesterském náměstí, Londýn
  • 1927 Alšova síň Umělecké besedy, Praha
  • 1970 Indie v díle Jaroslava Hněvkovského, Náprstkovo muzeum, Praha

Účast na kolektivních výstavách

  • 1973 Česká malba XX. století, Národní galerie, Praha
  • 2005 Česká krajinomalba, Oblastní galerie v Liberci
  • 2007 Tschechische Malerei aus der Sammlung Kooperativa, Vídeň
  • 2012 SVU Mánes 1900-47, Galerie Diamant, Praha
  • 2013 Století relativity, Muzeum umění Olomouc
  • 2016 - 2017 Obrazy z džungle, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • Stálá výstava obrazů J. Hněvkovského je v muzeu v jeho rodišti Žebráku

Knihy

  • 1927 Malířovy listy z Indie, Sfinx Praha

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Žebrák
  2. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Indie, touho má. 1.. vyd. Beroun: Baeroko plus Fox, 1997. ISBN 80-85642-28-X. S. 32–40. 

Literatura

  • JUSTOVÁ, Ludmila. Malíř Indie. [s.l.]: Cassandra Praha, 1994. 
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. [s.l.]: Chagall Ostrava, 1950-99. 
  • Nový slovník českých výtvarných umělců. [s.l.]: Chagall Ostrava, 1993. 
  • Zora Dvořáková: Indie, touho má, Baroko plus Fox, Beroun 1997
  • Kdo byl kdo (Naši cestovatelé a geografové). [s.l.]: Libri Praha, 1999. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hněvkovský Jaroslav, signatura.jpg
Hněvkovský Jaroslav, signatura
Otakar Nejedlý a Jaroslav Hněvkovský (1922).jpg
Otakar Nejedlý (1883-1957) a Jaroslav Hněvkovský v roce cca 1922