Jaroslav Hovadík

Jaroslav Hovadík
Narození8. května 1935
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. května 2011 (ve věku 76 let)
Litoměřice
ČeskoČesko Česko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, malíř a grafik
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Hovadík (8. května 1935, Zlín – 20. května 2011, Litoměřice) byl český grafik, malíř a sochař. Působil v USA, Kanadě, v Německu a dalších zemích.

Život

Narodil se v Gottwaldově (Zlíně) a poté žil ve Fryštáku, kde se vyučil strojníkem a roku 1952 získal výuční list. Strojařina ho ale nezajímala a v letech 1952-1955 vystudoval malbu a kresbu u Zdeňka Kováře, Jana Blažka a Vladimíra Hrocha na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Další rok chodil na přípravku pro vysoké školy umělecké v Praze (1955–1956) a od roku 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Sychry. Jako syn živnostníka byl po prvním roce studia vyloučen.[1]

Pokusil se pokračovat ve studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci, ale po dvou měsících byl vyloučen i odtud. Roku 1957 byl povolán k výkonu vojenské služby.[2] Po návratu z vojny pracoval od roku 1959 jako malíř kulis v gottwaldovském Divadle pracujících a roku 1962 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Přátelil se s výtvarníky z okruhu Konfrontací a seznámil se s Vladimírem Boudníkem,[3] který ho několikrát navštívil v ateliéru ve Fryštáku. Zdrojem inspirace pro něj byla také četba, zejména autoři barokní literatury, Bohuslav Reynek, Zdeněk Kalista, Jakub Deml, Ladislav Klíma (reliéfní Portrét Ladislava Klímy, 1963), Samuel Beckett a Franz Kafka.[4]

V letech 1962-1968 se účastnil skupinových výstav (mj. v Sydney), od roku 1965 se Skupinou 5+2[5], kterou založil se svými bývalými spolužáky ze SUŠ Františkem Niklem a Zdeňkem Šuterou.[6] Roku 1965 mu v galerii Dílo v Gottwaldově uspořádal člen Skupiny 5+2 Antonín Grůza první autorskou výstavu grafik, ke které napsal úvodní text spisovatel Václav Renč.[7] Výstava svou syrovostí vzbudila silné ohlasy.[8][9] Členem Skupiny 5+2 byl i ředitel Oblastní galerie výtvarného umění v Gottwaldově Michal Plánka. Členové skupiny i jejich přátelé, mj. Boris Hybner, se scházeli v tzv. Boudě, kterou získal výtvarník a hokejový brankář Bedřich Baroš nad zimním stadionem Tělovýchovné jednoty Gottwaldov.[6] Roku 1967 byl přizván na výstavu Nové výtvarné postupy v Domě umění města Brna, kterou uspořádal Jiří Valoch.[10]

Po srpnové okupaci roku 1968 se rozhodl emigrovat do Vídně a podařilo se mu převézt i mnoho svých grafik. Zpočátku mu pomáhal jeho rodinný příbuzný, slavný rakouský klavírista Paul Badura-Skoda. Krátce navštěvoval vídeňskou akademii, kde působil jako asistent profesora Herberta. V prosinci 1968 odcestoval do Kanady, kde pak žil dalších 9 let, získal kanadské občanství[4] a prosadil se jako výtvarník nejen tam, ale i v USA.[11]

Roku 1977 se rozhodl k návratu do Evropy a dalších let žil v departmentu Jura ve Francii. V té době se seznámil s meziválečnou tvorbou Emila Filly. Ve Francii se oženil, ale prožil zde osm let bídy a těžkých chvil a roku 1986 se přestěhoval do Mühlheimu am Main v Hesensku, kde se stal členem Svazu německých umělců (Berufsverband Bildender Künstler Frankfurt). Roku 1991 se vrátil domů a získal zpět české občanství. Až do své smrti 20. května 2011 pak žil v Litoměřicích.[7] Vystavoval mj. ve Spojených státech, Itálii, Francii, Holansku, Austrálii, Indii nebo Africe.[4]

Za grafickou tvorbu dostal roku 1973 v Monte Carlu ocenění Palme d´or des beaux arts.[4]

Tvorba

Jaroslav Hovadík se paralelně věnoval malbě, grafice, kolážím a monotypům, příležitostně i keramice. Jeho umělecké práce bývají charakterizovány jako „barokně vypjaté, lyrické“, „nesnadno uchopitelné“, „syntetické, vnitřně kompaktní“, z hlediska šíře výrazových prostředků „polyfonní“.[12]

Během vojenské služby se věnoval kresbě a po návratu do civilu roku 1959 malbě s biblickou tematikou.[7] Na uměleckou scénu vstoupil jako malíř, zprvu ovlivněný Purkyněm, Cézannem a Kubištou, později strukturální abstrakcí.[4] Od roku 1963 vytvářel závěsné informelní objekty a patřil do širšího okruhu výtvarníků spojených s výstavami Konfrontace.[13] Jeho asambláže připomínají díla vytvořená Alešem Veselým nebo Antonínem Tomalíkem. Na dřevěný podklad asamblážových objektů postupně přidával vrstvy, které drásal, propaloval a potom znovu sešíval. Využíval nejrůznější kovové předměty a nakonec vše překryl textilií s šedavou nebo nahnědlou barvou.[14]

Jako vyučený strojař svařoval z nalezených materiálů sochy se silným existenciálním vyzněním. Zdrojem formálních prvků se stejně jako u francouzského Nového realismu (Nouveau réalisme) stává žitá realita a do uměleckého výrazu přináší široké spektrum materiálů, předmětů či jejich fragmentů – hudební nástroje, železné šrouby, dráty, izolované části nejrůznějších přístrojů, které soše dodávají dynamický prvek. Povrch sceluje nebo naopak zdůrazňuje expresivním gestem barva.[12] Jeho Konkretizace III (1965) evokuje kříž, Konkretizace V pak bezrukého Krista na podivné zmechanizované Golgotě.[15] Roku 1966 pracoval na cyklu objektů a asambláží s názvem Vypouklé nádoby (s doplňujícím názvem Láska k mrtvé slečně). Depresivní téma pojal jako panenku pod proděravělou deskou, na které jsou připevněny předměty vážící se k zesnulé dívce – korále, prstýnek, knoflíky, hodinky, ale také patrony a klíče aj.[16]

Od roku 1962 do roku 1968 se zabýval aktivní a strukturální grafikou.[4][17] Paralelně pracoval metodou tavení zinkových desek nebo přímého otisku nalezených předmětů.[18] Soubor 16 grafických listů vystavil se Skupinou 5+2 roku 1967 spolu s asambláží Doupě (1964-1965) a Ubývání gravitace vpravo dole (1964). Jeho dřevěný objekt Arkanum II prozrazuje vliv Jana Koblasy.[19] Hovadíkova informelní díla mají silný existenciální podtext (Obraz pro Becketta, 1964). Po roce 1964 usiloval o objektivizaci materiálové struktury tím, že v tvorbě matric ze zinkového plechu nahradil vlastní zásahy procesem hoření a spalování.[20]

V letech 1967-1968 došlo ke zlomu v Hovadíkově grafice a malbě, když s vrátil k figuraci. Inspiroval se raně renesančními mistry a po vzoru Piera della Francesca začal zobrazovat portréty z profilu (Hlava ženy, 1967, Beatrice d'Este, 1967, Mona Lisa, 1967, Křik, 1968, Manekýn, 1968, Čachtická paní, 1968). Potemnělou barevnost vyměnil za výrazné červené a žluté odstíny, mnohdy v kombinaci s jinými křiklavými barevnými tóny.[21] Na posledním společném vystoupení Skupiny 5+2 roku 1968 vystavil soubor olejomaleb s mytologickými, historickými a biblickými tématy.[22] Během exilu v Kanadě se počátkem 70. let jeho grafika přiblížila pop-artu.[4] Hovadíkův příklon k realistické malbě vlivnil v Kanadě žijící slovenský surrealista Ladislav Guderna, se kterým několikrát vystavoval.[23]

Ve Francii se zabýval zejména malbou, kolážemi a svařovanými objekty. V malbě postupně opouštěl naturalistickou figuraci a v obrazech převážila expresivně-existenciální tíže. Také během pobytu v Německu se věnoval převážně malbě, ve které nastal na přelomu 80. a 90. let významný posun k lyrickým tématům. Pokračoval v tvorbě experimentální grafiky a koláží. Po pádu komunistického režimu se vracel do Čech, kde se znovu setkal se svými pracemi z 60. let. V jeho ateliéru v Mühlheimu vznikly další svařované sochy, kterými navázal na toto období.[4]

Přestože velké soubory Hovadíkových prací se ztratily nebo zůstaly v Americe, jeho dochované dílo čítá několik set obrazů, více než 1 000 grafických listů a monotypů, stovku objektů, asambláží a soch a množství koláží, kreseb a ilustrací.[4]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

  • Natinal Gallery, Ottawa, Kanada
  • Stratford Perth Museum, Kanada
  • Musée Windsor, Kanada
  • Musée des Beaux-Arts de Dole, Francie
  • Musée Besancon, Francie
  • Kunstverein Wolfsburg
  • University of Cambridge
  • Galerie výtvarného umění, Cheb
  • Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • State Russian Museum, Petrohrad

Plastiky ve veřejném prostoru

  • 1994 Událost v jehlanu, Zlín[24]

Výstavy

Autorské

  • 1965 Galerie Dílo, Gottwaldov
  • 1966 1. Międzynarodowe Biennale Grafiki Krakow, Krakov (Kraków), Krakov (Kraków)
  • 1966 Jaroslav Hovadík: Objekty, plastiky, grafika, Galerie Jaroslava Krále, Brno (Brno-město)
  • 1969 Jaroslav Hovadík, The Merton Gallery, Toronto
  • 1988 Jaroslav Hovadík: Gemälde, Grafik, Objekte, Atelier Unterm Dach, Offenbach am Main
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění města Brna
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Dům umění, Zlín
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
  • 1992 Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 1993 Jaroslav Hovadík: Obrazy, grafika, koláže, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž
  • 2001 Jaroslav Hovadík: Kresby, objekty, plastiky, Zámek Zlín
  • 2004 Jaroslav Hovadík: Přehlídka obrazů, soch a kreseb, Výtvarná dílna, Litoměřice
  • 2004 Výtvarná dílna Jaroslava Hovadíka, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, Kroměříž[25]
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Kresby a keramika, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž
  • 2005 Jaroslav Hovadík: Současná tvorba, Galerie Primavesi, Olomouc
  • 2005-2006 Jaroslav Hovadík: Ze současné tvorby, Galerie Magna, Ostrava
  • 2009 Jaroslav Hovadík, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2010 Jaroslav Hovadík: Ejhle, člověk, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, Kroměříž
  • 2024 Jaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, Galerie U Betlémské kaple, Praha[26][27]

Skupinové (výběr)

  • 1962 Mladí výtvarníci jihomoravského kraje, Dům umění, Zlín (Zlín)
  • 1962-1963 Členská výstava 1962, Dům umění, Zlín
  • 1964 Členská výstava výtvarných umělců Jihomoravského kraje, Dům umění města Brna
  • 1964 Moravská grafika, Kabinet grafiky, Brno
  • 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Mánes, Praha
  • 1965 I. výstava skupiny 5&2, Dům umění, Zlín
  • 1966 Členská výstava 1966 výtvarných umělců pobočky SČSVU Gottwaldov, Dům umění, Zlín
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 II. výstava skupiny 5&2, Kroměříž
  • 1966 Pátá výstava moravské grafiky, Kabinet grafiky, Brno
  • 1967 III. výstava skupiny 5&2, Gottwaldov, Galerie Nová síň, Praha
  • 1967 Výstava diel výtvarníkov Juhomoravského kraja, Východoslovenská galéria (1961-1992), Košice
  • 1967 Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna[28]
  • 1967 Nové cesty II: Mladá generace, Dům umění, Zlín
  • 1968 IV. výstava skupiny 5&2, Černobílá galerie, Uherský Brod
  • 1968 1. bienále "Výzkumy grafiky", Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1968 Šestá výstava moravské grafiky 1968, Kabinet grafiky, Brno
  • 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Haus am Kleistpark, Berlín
  • 1969 International exhibition of graphic artists, Benátky, Řím, Florencie
  • 1970 77 grafici, Galleria del Palazzo dei Principi, Corregio
  • 1970 Guderna, Hovadík, Koblasa, Valenta, The Merton Gallery, Toronto
  • 1970 Czechoslovak Graphics, Museum of Modern Art, Oxford
  • 1970 50 e uno grafici cecoslovacchi, Edificio Scolastico Giovanni Pascoli, Massafra
  • 1970 Současná československá grafika, Dům umění, Hodonín
  • 1971 Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Centraal Museum Utrecht
  • 1974 Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa
  • 1985 Schmerzende Wunde, Galerie Rafay, Kronberg im Taunus (Hochtaunuskreis)
  • 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1994 Prostor Zlín ´94, Zlín, exteriéry města, Zlín
  • 1994/ Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, Zámek Klenová
  • 1994/1995 Jaroslav Hovadík, Vladimír Jarcovják, Svatopluk Slovenčík, Dům umění, Zlín
  • 1996 Přírůstky 1991 - 1995, Dům umění, Ostrava
  • 1996 I. nový zlínský salon, Zlín
  • 1996 Zpřítomnění, Přírůstky galerie z let 1987 - 1994, Galerie Klatovy / Klenová
  • 1997-1998 Velký formát, Galerie výtvarného umění, Hodonín, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most, Zámek Valtice, jízdárna
  • 1999 II. nový zlínský salon, Zlín
  • 1999 Jaroslav Hovadík, Svatopluk Slovenčík, Galerie Synagoga, Hranice
  • 1999 Přírůstky sbírek státních galerií z let 1990-1997, Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 1999-2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Praha, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 2002 Pocta Svatoplukovi Slovenčíkovi, Zámek Zlín
  • 2002 III. nový zlínský salon, Zlín
  • 2003 Festival grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2003-2004 České malířství, sochařství a architektonická dokumentace ze sbírek Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • 2005 IV. nový zlínský salon 2005, Zlín
  • 2005 Festival grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice, Galerie Ve dvoře, Litoměřice
  • 2006 Jaroslav Hovadík a Vladimír Franz: Doteky hmoty, Zámek Chropyně
  • 2007-2008 Soustředěný pohled / Focused View: Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, Oblastní galerie Liberec, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 2008 V. Nový zlínský salon 2008, Dům umění, Zlín
  • 2008-2009 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš, Zlín, Dům umění, Ostrava
  • 2008 Na zkoušku v ráji? Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni, Západočeská galerie v Plzni
  • 2009 Věčná pomíjivost, Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice
  • 2010 Umělecká beseda: Pocta Bohuslavu Reynkovi, Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod
  • 2013 Od informelu k figuře, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
  • 2015 Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění, Cheb
  • 2015 Grafika a kresba 60. let ze sbírky Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
  • 2016 Od Boudníka k dnešku: Česká strukturální grafika, Galerie Hollar, Praha
  • 2019-2020 Návraty, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
  • 2023-2024 Salon L. Š. (Dům umění II: Trienále současného umění), Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Reference

  1. ↑ Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 131
  2. ↑ Pavel Petr, Jaroslav Hovadík, Host do domu, 1995, č. 2, s. 132
  3. ↑ Drábková V, 2014, s. 6
  4. ↑ a b c d e f g h i Lubomír Slavíček: Jaroslav Hovadík, in: Horová A (ed.), NEČVU, 1995, s. 286-287
  5. ↑ Igor Zhoř, Pět plus dva, Host do domu XIII, 1966, č. 4, s. 8–13
  6. ↑ a b Drábková V, 2014, s. 12
  7. ↑ a b c Drábková V, 2014, s. 39
  8. ↑ Pavel Petr, Žhavý sloup. Štětce z prasete,, Host do domu, 1995, č. 2, s. 135–143.
  9. ↑ Antonín Grůza, Představujeme vám Jaroslava Hovadíka, malíře, sochaře, grafika, Naše pravda XXI, 1965, č. 74, s. 2
  10. ↑ Jiří Valoch, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 78
  11. ↑ Drábková V, 2014, s. 38
  12. ↑ a b Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003
  13. ↑ Radikální informel, in: Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času, 1999, s. 45
  14. ↑ Drábková V, 2014, s. 19
  15. ↑ Drábková V, 2014, s. 20
  16. ↑ Drábková V, 2014, s. 24
  17. ↑ Nešlehová M, 1997, s. 193, 197
  18. ↑ Krtička J.B., 2016, s. 29
  19. ↑ Drábková V, 2014, s. 26
  20. ↑ Jiří Valoch, in: Mahulena Nešlehová, Český informel, 1991, s.196
  21. ↑ Drábková V, 2014, s. 28, 40
  22. ↑ Drábková V, 2014, s. 30
  23. ↑ Drábková V, 2014, s. 41
  24. ↑ Jaroslav Hovadík, Událost v jehlanu, Zlín
  25. ↑ Jaroslav Hovadík: Nové práce, Galerie v podloubí Muzea Kroměřížska, iDNES, 2005
  26. ↑ Jaroslav Hovadík: Objekty 1963-2003, GUBk 2024
  27. ↑ Iva Mladičová: Jaroslav Hovadík – Objekty 1963–2003
  28. ↑ Nové výtvarné postupy, Dům umění města Brna 1967

Literatura

Bakalářské práce

  • Veronika Drábková, Skupina 5+2 (1965-1968), bakalářská práce, FF UP v Olomouci 2014

Autorské katalogy

  • Jaroslav Hovadík 1961-2009, text Ludvík Ševeček, Vladimír Franz, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2009
  • Jaroslav Hovadík, Svatopluk Slovenčík, text Ludvík Ševeček, Galerie Synagoga, Hranice 1999
  • Jaroslav Hovadík: Obrazy, objekty, grafika, koláže, text Ludvík Ševeček, Dům umění města Brna, Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy, Galerie výtvarného umění v Chebu 1992
  • Jaroslav Hovadík: Objekty, plastiky, grafika, text Antonín Grůza, Galerie Jaroslava Krále Brno 1966
  • Jaroslav Hovadík, text Václav Renč, Výstavní síň Dílo v Gottwaldově 1965

Skupinové katalogy

  • Obrazy z Nového Dvora, malířské sympozium, text Ivo Sedláček, Milotice 2005
  • Velký formát / Large format, Sdružení výtvarných umělců a teoretiků (SVUT), Uherské Hradiště 1997
  • Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie Klatovy / klenová 1994, ISBN 80-85628-06-6
  • Guderna, Hovadík, Janošek, Janošková, Koblasa, Květoň, Málek, Sehnal, Theimer, Valenta, Gallery Mira, Ottawa 1974
  • Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Centraal Museum Utrecht 1971
  • Soudobá československá grafika, Dům umění, Hodonín 1970
  • Guderna, Hovadík, Koblasa, Valenta, The Merton Gallery, Toronto 1970
  • Festival dell'Arte Cecoslovacca: 77 grafici, Galleria del Palazzo dei Principi, Corregio 1970
  • Czechoslovak Graphics 1960-1970, Museum of Modern Art, Oxford / Modern Art Oxford, Oxford 1970
  • 50 e uno grafici cecoslovacchi, Edificio Scolastico Giovanni Pascoli, Massafra 1970
  • Junge Künstler aus der ČSSR, Haus am Kleistpark, Berlín 1969
  • Michal Plánka, IV. výstava skupiny 5&2, Závodní klub pracujících, Uherský Brod 1968
  • Antonín Grůza, 5&2, Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1967
  • Antonín Grůza, Výstava skupiny 5 & 2, Dům umění, Zlín 1965

Souborné publikace

  • Jiří Bernard Krtička, Fenomén drsnosti. Česká strukturální grafika, Hollar, Praha 2016, ISBN 978-80-906630-0-8
  • Mahulena Nešlehová, Informel a jeho přesahy, Galerie výtvarného umění, Cheb 2015
  • Richard Drury, Jan Štíbr, Umělecká beseda (Věčná pomíjivost / Eternal Transience), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2009, ISBN 978-80-85090-01-7
  • Roman Musil a kol., Na zkoušku v ráji? (Umění šedesátých let ze sbírek Západočeské galerie v Plzni), Západočeská galerie v Plzni 2008, ISBN 978-80-86415-61-1
  • Ludvík Ševeček, Danica Lovišková (eds.), České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia / České a slovenské umění šedesátých let 20. století, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne 2008
  • Richard Drury a kol., Soustředěný pohled / Focused View, Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky / 1960s Prints from the Collections of Czech Galleries Association Members, Rada galerií ČR 2007, ISBN 978-80-903422-2-4
  • Alena Potůčková a kol., Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958-1968, ČMVU Praha 1999
  • Státní galerie ve Zlíně 1990 - 1997 / National Gallery in Zlín 1990 - 1997, ISBN 80-85052-28-8
  • Mahulena Nešlehová, Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let), Artefact, Praha 1997, ISBN 80-902481-0-1 (BASE), ISBN 80-902160-0-5 (ARetFACT)
  • Prostor Zlín ´94 / Raum Zlín 94, Výtvarné sympózium a výstava v exteriérech města / Bildnerisches Symposion und Ausstelung in Stadtexterieuren 1994, ISBN 80-85052-19-9
  • Jiří Machalický, Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha 1994
  • Mahulena Nešlehová, Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, GhmP Praha 1991
  • Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities (70 artistes d'origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970 - 1984), Paris 1985
  • Schmerzende Wunde, Galerie Rafay, Kronberg im Taunus 1985
  • Luděk Novák, 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Svaz českých výtvarných umělců, Praha 1968
  • Helena Knozová Kusáková, Šestá výstava moravské grafiky 1968, Kabinet grafiky, Brno 1968
  • Jiří Valoch, Nové výtvarné postupy: Dům umění města Brna 1967
  • Helena Knozová Kusáková, Moravská grafika 66, Kabinet grafiky, Brno 1966
  • České moderní malířství a sochařství, Oblastní galerie výtvarného umění, Gottwaldov (Zlín) 1965
  • Helena Knozová Kusáková, Moravská grafika, Kabinet grafiky, Brno 1964

Encyklopedie

  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M, 548 s., Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0536-6
  • Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999 (III. H), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999
  • Milada Frolcová (ed.), Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti /1939 - 2003/, Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2003

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“