Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic

Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic na Černém Kostelci
Portrét Jaroslava I. Smiřickýho ze Smiřic
Hlava rodu Smiřických
Ve funkci: 1548 – 1597
Předchůdce	Zikmund I. Smiřický ze Smiřic
Nástupce	Zikmund II. Smiřický ze Smiřic
Dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci: 1587 – 18. listopad 1597
Panovník	Rudolf II.
Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci: 1571 (1570[pozn. 1]) – 1586
Panovník	Maxmilián II., Rudolf II.
Předchůdce	Ladislav II. Popel z Lobkovic
Císařský komorník
Ve funkci: ? (jistě v roce 1576[1]) – ?
Přísedící zemského soudu
Panovník	Ferdinand I.
Narození	1513
Úmrtí	18. listopadu 1597 (ve věku 83–84 let) Malá Strana (Praha) Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	zámecká kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy
Titul	1554 svobodný pán (baron; Říše)
Choť	(1555) Kateřina Zajícová z Házmburka († 1604)
Rodiče	Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548) Kunhuta z Fictumu († 1540)
Příbuzní	praděd: Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453) děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487 nebo 1489) bratr: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566) bratr: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) synovec: Zikmund II. Smiřický ze Smiřic (1557/1558–1608) synovec: Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593) strýc: Jan II. Smiřický ze Smiřic (1470–1506)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	novoutrakvistické[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513 – 18. listopadu 1597 Malá Strana, Praha^[3]) byl český šlechtic a zakladatel kostelecké linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů. Působil jako diplomat a zastával i vysoké dvorské úřady Českého království za vlády tří panovníků. Ve středních Čechách vytvořil rozsáhlou rodovou doménu.

Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho mladší bratr Albrecht (1528–1566) založil náchodskou linii a nejmladší Jindřich (1535–1569) hruboskalskou.

Kariéru zahájil na dvoře českého krále Ferdinanda I. (vládl 1526–1564), kterého v roce 1540 doprovázel jako číšník do Habsburského Nizozemí (Gentu).^[4][5] V roce 1543 zase tvořil doprovod královy dcery Alžběty do Polska, kde se stala manželkou pozdějšího polského krále Zikmunda II. Augusta Jagellonského (vládl 1548–1572).^[4][5] Během Šmalkaldské války stál věrně na katolické straně a zúčastnil se i rozhodující bitvy u Mühlbergu 24. dubna 1547. O rok později doprovázel arcivévodu Maxmiliána do Španělska, který cestoval za svou sestřenicí a nevěstou Marií. Protože však tehdy zemřel jeho otec, vrátil se na konci září 1548 z Valladolidu do Čech.^[4][6] Ovšem v letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod Maxmiliána a jeho manželky z Janova do Vídně.^{[pozn. 2]} Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Na italském území se zdržel déle, neboť jeho a Vratislava z Pernštejna Maxmilián pověřil diplomatickou misí k papeži Juliu III (papežem 1550–1555).^[7] V roce 1553 doprovázel do Polska další dceru Ferdinanda I. Kateřinu, která se stala třetí manželkou Zikmunda II. Augusta.^[5] V roce 1554 byl i s celým svým rodem povýšen císařem Karlem V. na říšského barona. Stýkal se také s českým místodržitelem arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, navštívil ho i na jeho zámku Ambras u Innsbrucku.

Patřil ke šlechticům, kteří v roce 1575 prosazovali Českou konfesi.^[2][8]

Zastával dvorské úřady. V letech 1571–1586 byl dvorským maršálkem (maršálkem královského dvora) Českého království.^{[pozn. 1]} Z titulu tohoto úřadu nesl při pohřbu krále Maxmiliána II. ve smutečním průvodu před rakví korunovační meč.^{[pozn. 3]} Od roku 1587 až do své smrti byl dvorským hofmistrem (hofmistrem královského dvora).

Zemřel 18. listopadu 1597 v paláci Smiřických na Malostranském náměstí v Praze ve věku 84 let a byl pohřben pod kněžištěm zámecké kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy.^[3][8] Po roce 1988^[zdroj?] byla jeho rakev restaurována a umístěna v sakristii.

Jaroslavovi Smiřickému se podařilo vytvořit velkou ucelenou majetkovou doménu na východ od Prahy. V roce 1548 zdědil po otci škvorecké panství s nově upraveným reprezativním renesančním zámkem. Někdy před rokem 1560 však přešel na bratra Albrechta.^[9] Květnice s tvrzí byla součástí škvoreckého panství do roku 1558, kdy byla prodána bratrům Matyášovi a Burianovi Pechancům z Kralovic a připojena ke Křenici, avšak v roce 1575 byla koupena od královské komory zpět a definitivně připojena ke Škvorci.^[10]

V roce 1558 koupil od královské komory výnosné panství Kostelec nad Černými lesy (do roku 1920 zvané Černý Kostelec) za 30 tisíc kop grošů českých.^[11] Zámek, který se stal jeho hlavním venkovským sídlem, nechal renesančně přestavět. Nad první bránou je vytesaný alianční erb Jaroslava Smiřického a jeho ženy. Pod kaplí dal zřídit rodinnou hrobku. K panství patřil také Mukařov, Srbín a Žernovka. V roce 1572 zakoupil zadlužené panství Říčany s městečkem, rozbořeným a pustým zámkem, pivovarem, poplužním dvorem, pustými vesnicemi Nesvačily a Předčicemi a pustým dvorem Lehovicemi za 9 500 kop od Jetřicha Ostrovec z Kralovic, kterému prodej přikázal český zemský soud, a připojil je ke kosteleckému panství.^[12][11]

V roce 1579 přikoupil od Ferdinanda Eusebia Renšpergara z Renšperka a Držkovic Uhříněves za 28 tisíc kop, jehož otec Hanuš ji získal koupí v roce 1550.^[11][13][14] Centrem správy uhříněveského panství se stal patrový obdélníkový zámek s křížovými a valenými klenbami v přízemí, který byl v roce 1591 postaven u bývalé komendy johanitů.^[14] K uhříněveskému panství připojil i tvrz, poplužní dvůr a ves Pitkovice, které koupil v roce 1589 od Václava Strnada z Tryskovic.^[15] V roce 1589 koupil od Viléma staršího Malovce Koloděje.^[16][17] Ve stejném roce mu postoupili Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová z Malovic tvrz, poplužní dvůr a ves Sibřinu.

V roce 1579 koupil Tuchoraz za 10 tisíc kop. Dále vlastnil Jiřice, Stříbrnou Skalici, Kostelní Střimelice, Jevany, Černé Voděrady a část vesnice Pečky.

Dne 17. června 1594 sepsal závěť, ve které zformuloval svěřenectví. Protože neměl syny, kteří se dožili dospělého věku, majetek zdědil jeho synovec Zikmund II. Smiřický ze Smiřic z hruboskalské větve rodu. Ves Koloděje se zámkem a Hájek odkázal své manželce Kateřině, která se na Kolodějský zámek v roce 1599 nastěhovala.^[18] Po její smrti v roce 1604 byly opět připojeny k uhříněveskému a černokosteleckému panství.^[16][17]

V zámecké kapli sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy je křídlový oltář, na kterém je vlevo vyobrazen Jaroslav v černozlaté zbroji se svými dvěma syny a vpravo jeho choť Kateřina s dvěma dcerami.

Oženil se 20. října 1555 na zámku Budyně nad Ohří s Kateřinou Zajícovou z Házmburka († 6. května 1604, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy). Narodili se jim dva synové a dvě dcery:^[8][19]

• 1. Alžběta († 19. 2. 1569, pohřbena v kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
• 2. Vojtěch († 14. 2. 1568, pohřben ve kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
• 3. syn († mlád po roce 1570, pohřben v Kostelci nad Černými lesy)
• 4. dcera (* 31. 3. 1572;^[zdroj?] † mladá, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy)

Děti se nedožily dospělého věku, a tak kostelecká větev rodu v roce 1597 vymřela.

• ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 115–124. 
• JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 17–21. 

• Rodokmen Smiřických na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na stránkách www.roskildehistorie.dk