Jaroslav Janoušek

Jaroslav Janoušek
Narození1904
RodičeAntonín Janoušek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Janoušek (* 1904[1] – ?), vystupující také pod jménem Pravoslav Janoušek, byl příslušník NKVD a StB.

Byl synem českého komunistického novináře a revolucionáře, prezidenta Slovenské republiky rad Antonína Janouška. Vyrůstal v místě otcova exilu, v republice Čuvašsko v Sovětském svazu. Během druhé světové války sloužil v Rudé armádě a utrpěl těžké zranění hlavy. Toto zranění mohlo být příčinou jeho pozdější mimořádné agresivity.[2]

Pracoval pro NKVD a po roce 1945 (nebo 1948[3]) se přestěhoval do Československa, kde se jako sovětský agent[4] stal příslušníkem Státní bezpečnosti. Za brutalitu jej však v roce 1949 z StB propustili, avšak sovětští poradci prosadili v roce 1951 jeho znovupřijetí.[5] Stojí za zmínku, že v rámci vnitřních čistek v StB pak navracení důstojníci včetně Janouška vyšetřovali své bývalé nadřízené, kteří se zasadili o jejich propuštění.[6]

Jméno majora Jaroslava Janouška se objevuje v souvislosti s vyšetřováním několika exemplárních politických procesů v padesátých letech 20. století. Biskup Vasil Hopko ho uvádí jako nejbrutálnějšího z vyšetřovatelů, kteří ho mučili po uvěznění v roce 1951. Vyšetřoval mj. případ Miloslava Choce, odsouzeného k smrti za údajné zastřelení Augustina Schramma.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav Janoušek na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Já ti dám komunistickou spravedlnost [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ článok To, čo som prežil, neželám nikomu[nedostupný zdroj]
  3. ↑ Kdo nám taky prednášel marxák aneb stručný výtah z pametí Arnošta Kolmana. it.pedf.cuni.cz [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-05. 
  4. ↑ Kdo byli a jsou tzv. bojovníci "Světlých zítřků" a hlasatelé "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!"?. www.svedomi.cz [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  5. ↑ a b Proces s Rudolfem Slánskym a spol.. www.blisty.cz [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-05. 
  6. ↑ Časopis pro historickou penologii. ad.vscr.cz [online]. [cit. 2014-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-02-20.