Jaroslav Křička

Jaroslav Křička
Základní informace
Narození27. srpna 1882
Kelč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. ledna 1969 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, dirigent, vysokoškolský učitel a básník
Oceněnízasloužilý umělec
čestné občanství
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Křička (27. srpna 1882, Kelč[1]23. ledna 1969, Praha) byl moravský hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista.

Život

Jaroslav Křička se narodil v rodině učitele a ředitele školy Františka Křičky (1848–1891) a Františky roz. Minářové (1861–1936), v Kelči jako nejstarší ze tří sourozenců. Jeho bratr Petr Křička se později stal známým básníkem,[2] sestra Pavla Křičková byla spisovatelkou.[3] R. 1918 se oženil s Marií Krbovou (1890–1984) se kterou měli tři syny: Aleše (1919–2009), Ivana (1921–1992) a Michaela (1923–2000).

Studium

Otec velmi povzbuzoval své děti k hudebnímu vzdělání a Jaroslav v dětství dostával hodiny houslí, klavíru i zpěvu.[4] Vystudoval piaristické gymnáziumHavlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem a jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (19051906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a propagoval českou hudbu. Založil zde symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace (do roku 1942) byl jejím ředitelem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.

Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově.[5]

Vyznamenání

Jaroslav Křička byl v roce 1921 zvolen členem České akademie věd a umění a v roce 1957 obdržel čestný titul Zasloužilý umělec. V jeho rodné Kelči se nachází muzeum bratří Křičků.[6]

Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.

Tvorba

V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouverturaMaeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (1910–1916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).

Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písní (Naše paní Božena Němcová1959), (Symfonietta op. 771942, Sinfonietta semplice1962), oper (Král Lávra1940, Psaníčko na cestsymfoniíách – 1944) až po filmovou hudbu (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919, libreto Ozef Kalda) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb Tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932, námět Josef Čapek), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech – 1934) a houslisty (Malý Kubelík – 1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 1923–1924).

Na konci éry němého filmu začal pracovat s filmem. V roce 1929 napsal hudbu k historickému filmu Svatý Václav, který byl natočen k tisíciletí smrti českého patrona. Po roce 1945 složil také několik operet.

Při Letních olympijských hrách 1936 ve skladatelské soutěži získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.[7]

Vydal několik popularizačních a informačních publikací. Napsal mnoho esejů o hudbě a pravidelně publikoval články v hudebních časopisech Hudební revue a Hudební rozhledy.

Dílo

Písňové cykly

  • Severní noci, op. 14 (1909/1910) – čtyři písně na básně Konstantina Balmonta. 1. Albatros, 2. Labuť, 3. Ukolébavka, 4. U skandinávských skal
  • O lásce a smrti, op. 15 (1910) – čtyři písně na texty Konstantina Balmonta
  • Písně rozchodu, op. 19 (1916) – čtyři písně na texty Otakara Theera
  • Tři bajky pro soprán a klavír (1917) – na pohádky Boženy Němcové a Afanasjevovy bajky
  • Jaro pacholátko, op. 29 (1919) – tři recitativy pro vysoký hlas a klavír
  • Jiříčkovy písničky, op. 36 (1917, 1922–1923) – sbírka dětských písní
  • Daniny písničky a říkadla, op. 49 (1928) – dětské písničky a říkanky pro malé děti
  • Míšovy písničky (1932) – sbírka dětských písní
  • Naše paní Božena Němcová, op. 112 (1954) – pět písní pro mezzosoprán a orchestr na texty Františka Halase

Kantáty

  • Pokušení na poušti, op. 34 (1922) – kantáta pro sóla, sbor, orchestr a varhany podle Matoušova evangelia, text z Bible kralické
  • Studentské vzpomínky – kantáta pro sóla, sbor a orchestr
  • Tyrolské elegie, op. 52 (1930) – kantáta pro sóla, mužský sbor a orchestr na báseň Karla Havlíčka Borovského
  • Moravská kantáta, op. 65 (1935) – kantáta pro malá sóla, smíšený sbor a orchestr
  • Valašská jitřní mše (1941) – pro sóla, smíšený sbor a orchestr, na text Františka Táborského
  • Requiem in memoriam fratris dilectissimi, op. 96 (1949) – jako vzpomínka na jeho bratra Petra

Orchestrální díla

  • 1. Symfonie d moll („Jarní“) (1905)
  • 2. Symfonie a moll („Letní“) (1907)
  • Modrý pták, op. 16 (1911) – předehra k pohádkové hře Maurice Maeterlincka.
  • Adventus, op. 33 (1921)
  • Horácká suita, op. 63 (1936) – získala 3. cenu ve skladatelské soutěži na Letních olympijských hrách 1936

Komorní hudba

  • 1. Smyčcový kvartet D dur („Ruský“) (1907)
  • Divertimento Novodvorico (1921) – serenáda pro smyčcové kvarteto
  • Sonata e-moll pro violu a klavír, op. 40 (1925) – jako vzpomínka na Jana Štursu
  • Klavírní trio, op. 38 („Malé domácí trio“) (1934)
  • 2. Smyčcový kvartet e moll (1938)
  • 3. Smyčcový kvartet („Valašský“) (1949)

Scénická hudba[8]

  • Zmoudření Dona Quijota, op. 18 (1914) – hudba k divadelní hře Viktora Dyka
  • Hipolyta, op. 20 (1916) – opera, premiéra v Národním divadle 10. října 1917
  • Ogaři, op. 27 (1918) – dětská opera na texty Ozefa Kaldy
  • Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, op. 50 (1929) – operní komedie podle novely Oscara Wilda, Strašidlo cantervillské
  • Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové, op. 56 (1932) – singspiel pro děti
  • České jesličky, op. 69 (1937) – vánoční singspiel
  • Hra na květinky. A-o-i-e-u, jaro již je tu!, op. 71 (1937) – singspiel pro dětský sbor
  • Král Lávra, op. 73 (1939) – zpívaný balet na báseň Karla Havlíčka Borovského
  • Psaníčko na cestách, op. 79 (1941) – singspiel na motivy pohádky Karla Čapka
  • Jáchym a Juliana, op. 90 (1948) – opera
  • Zahořanský hon, op. 98a (1949) – hudební komedie podle povídky Aloise Jiráska
  • Český Paganini aneb Slavík a Chopin (1951) – opereta
  • Kolébka, op. 101 (1950) – Hudební komedie s písněmi a tanci na motivy povídky Aloise Jiráska.
  • Tichý dům, op. 105 (1952) – opereta podle povídky Jana Nerudy
  • Polka vítězí, op. 111 (1954) – opereta
  • Cirkus Humberto, op. 118 (1955) – opereta
  • Kalhoty (1962) – singspiel
  • Pohádka o 12 měsíčkách (1962) – singspiel pro školní děti na motivy pohádky Boženy Němcové
  • Dvě komedie televizní: 1. Měsíc divů; 2. Šlechetný kasař aneb s poctivostí nejdál dojdeš (1963) – dvě miniaturní opery

Filmová hudba

Filmová hudba Jaroslava Křičky[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav Křička na německé Wikipedii.

  1. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  2. Petr Křička – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  3. Pavla Homolková-Křičková – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  4. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-31. 
  5. hrob hudebního skladatele Jaroslava Křičky na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28. 
  6. Kudy z nudy [online]. Dostupné online. 
  7. Jaroslav Křička. www.olympijskytym.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  8. Jaroslav Křička. operone.de [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  9. Jaroslav Křička. Filmový přehled [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 

Literatura

  • TROJANOVÁ, Jaromíra. Jaroslav Křička: personální bibliografie. Brno: Státní vědecká knihovna, 1984. 81 s. 
  • HRADIL, František Míťa. Jaroslav Křička: Úplná bibliografie skladatelského díla k 100. výročí autorova narození. Praha: Městská knihovna, 1982. 187 s. 
  • DOSTÁL, Jiří. Jaroslav Křička. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 193 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Jaroslav Křička.png
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Jaroslav Křička
Szell Kricka Prague 1932.jpg
Dirigent George Szell a skladatel Jaroslav Křička během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.