Jaroslav Kabeš
Jaroslav Kabeš | |
---|---|
![]() bankéř Jaroslav Kabeš | |
čs. ministr financí | |
Ve funkci: duben 1949 – září 1953 | |
Předchůdce | Jaromír Dolanský |
Nástupce | Július Ďuriš |
gen. ředitel Národní banky Československé | |
Ve funkci: únor 1954 – srpen 1957 | |
Předchůdce | Otokar Pohl |
Nástupce | Otokar Pohl |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 18. května 1896 Tábor ![]() |
Úmrtí | 15. srpna 1964 (ve věku 68 let) Praha ![]() |
Profese | spisovatel, ekonom, básník, bankéř, překladatel, editor, filozof a politik |
Ocenění | Řád republiky ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Kabeš (uváděno též Josef Kabeš[1]; 18. června 1896 Tábor[2] – 15. srpna 1964 Praha) byl český a československý ekonom, bankéř a politik KSČ, v poúnorovém období ministr financí, v 50. letech 20. století generální ředitel Národní banky Československé. Kromě politických aktivit se věnoval též poezii, filosofii a překladu. Vydal několik básnických sbírek.[3][4]
Kabešova marxistická teorie literatury a marxismus
Vývoj ideového myšlení J. Kabeše začíná před první světovou válkou.V tehdejší době byl oficiální teorií levicových a především sociálnědemokratických stran v Rakousku-Uhersku austromarxismus, který však v důsledku své teoretické slabosti nemohl být pro mladou pokrokovou inteligenci přitažlivým. Radikální proudy politického myšlení v českých dělnických hnutích tak oslovovala i filosofie Friedricha Nietzscheho; začal se uplatňovat přibližně od 90. letech 19. století v období počátku krize hodnot české společnosti.[5]
Kabeš, protože se pohyboval v této literárně-kulturní oblasti, využil německý idealismus jako terminologickou oporu a podporu pro vysvětlení revolučního charakteru marxismu, jakožto revoluční vůle člověka. Byl přesvědčen, že v centru pozornosti každého světového názoru, který by chtěl postihnout smysl lidské existence, je aktivita člověka. Nietzschův voluntarismus s čelním pojmem vůle k moci vyjadřoval Kubešovi usílí zaměřené na vytvoření nové ontologie,[5] což si do jisté míry spojoval s revolučním charakterem marxismu, který se snaží nahradit kapitalistickou ontologii komunistickou.
Roku 1925 podal ve studii Socialismus a Masaryk jeden z tehdy nejvýznamnějších marxistických rozborů třídního charakteru světového názoru u Masaryka a jeho vztahu k teorii a praxi dělnického revolučního hnutí. Z této pozice kritizoval Masaryka za jeho metafyzický základ filosofie, která viděla určující hybnou sílu jednání člověka v náboženství a redukovala tzv. sociální otázku na otázku mravní. Socialismus Kabešovi představoval[5] „návrat od spekulace a věci o sobě ke skutečnosti, tj. světu materiálních, oddělených, vzájemně na sebe působíchc objektů“.[6] Jedná se tedy o teoretické východisko Kabešova pojetí uměleckého díla jako projevu a naplnění předmětného vědomí.
Život
Pocházel z tkalcovské a řezbářské rodiny. Po maturitě na táborské reálce absolvoval dvouletý obchodní kurz při obchodní akademii v Chrudimi.[7] Od roku 1920 pracoval na pozici účetního v Agrární bance československé a v jejích dceřiných společnostech Centrocarbon a Agrocarbon v uhelném průmyslu. Členem KSČ byl již od jejího založení roku 1921. V září 1945 byl jmenován ředitelem Zemědělské banky (nástupkyně Agrární banky), v září 1946 se stal prvním náměstkem vrchního ředitele Živnobanky. Působil i v Národní bance Československé jako člen její dočasné správy a pak i člen bankovní rady.[3][4][8]
V dubnu 1949 se stal ministrem financí v československé vládě Antonína Zápotockého. Na postu setrval do září 1953.[9] Za jeho ministerského období byla provedena československá měnová reforma.[3][4]
V letech 1954–1957 byl generálním ředitelem Národní banky Československé.[4] Zastával i významné stranické funkace. VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ho pak zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V roce 1961 mu byl udělen Řád republiky.[10]
Díla
- Noc na hoře Oliv – Hlas hořícího keře. 1. vyd. Praha: Jan Pohořelý, 1943. 74 s.
- Budova časů. 1. vyd. Praha: Jan Pohořelý, 1945. 32 s.
- Bílek myslitel, 1942;
- Samomluvy I–IV, 1943 (souhrnně 1944);
- Moudrost a Tajemství – Setkání s Lao'c I–II, 1944, 1945;
- Budova časů, 1945;
- Ladislava Klímy filozofie češství, 1945;
- Ladislav Klíma filozof-básník, 1948;
- Budovatelský rozpočet, 1950;
- Národohospodářská evidence – nástroj kontroly plánu a státního rozpočtu, 1952;
- Generální stávka v bankách r. 1921, 1961;
- Počátky českého finančního kapitálu a hnutí proletariátu v Čechách, 1962.
Sborníky
Přítel mládí, Šedesát let Emanuela Chalupného, 1940;
Filosof vůle a jeho myslitelské dílo, Stavitel chrámu, 1941;
Hegelův úvod do dějin filosofie, Almanach Kmene, 1948.
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1945-1960-csr/vláda
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
- ↑ a b c Životopisy ministrů [online]. mfcr.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-06.
- ↑ a b c d Přehled představitelů ČNB a jejích právních předchůdců [online]. mfcr.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24.
- ↑ a b c HROCH, Jaroslav. Místo Jaroslava Kabeše v dějinách české marxistické teorie literatury a umění. Česká literatura. 1980, roč. 28, čís. 3, s. 264–280. Dostupné online [cit. 2025-02-22]. ISSN 0009-0468.
- ↑ KABEŠ, Jaroslav. Socialismus a Masaryk. Komunistická revue; Filosofický časopis (přetisk). 1925; 1956, roč. 2; 4, s. 246-251, 310-314, 332-338, 365-373, 400-405; 749-771 (dále citováno z tohoto přetisku)..
- ↑ Jaroslav Kabeš. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2025-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel soudruh J. Kabeš. Rudé právo. Srpen 1964, roč. 44., čís. 227, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Vláda Antonína Zápotockého, Viliama Širokého (15. 6. 1948 – 12. 12. 1954) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-10-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Osoba Jaroslav Kabeš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kabeš
- (česky) Jaroslav Kabeš – nekrolog v Rudém právu
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Řád republiky (1951) - stužka