Jaroslav Kalkus

Jaroslav Kalkus
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození16. dubna 1920
Úmrtí5. dubna 2013
Třeboň
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov v Třeboni
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Kalkus (16. dubna 1920[1]5. dubna 2013[2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Biografie

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[3]

K roku 1968 se profesně uvádí jako ředitel státního statku z obvodu Jindřichův Hradec.[4] K roku 1981 se zmiňuje coby ředitel Velkovýkrmen Třeboň.[5]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Jindřichův Hradec). Mandát obhájil ve volbách roku 1971, volbách roku 1976, volbách roku 1981 a volbách roku 1986.

V únoru 1973 mu byl propůjčen Řád Vítězného února.[6]

V parlamentu zasedal až do ledna roku 1990, kdy ho KSČ odvolala z postu poslance v rámci výměny složení parlamentu po sametové revoluci (kooptace do Federálního shromáždění 1989-1990).[7][8][9][10][11]

Ještě v roce 2009 mu KSČM přála k jeho životnímu jubileu. Tehdy se uváděl jako bytem v Třeboni.[12]

Odkazy

Reference

  1. Jaroslav Kalkus [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  2. Rozloučení v obřadní síni krematoria v p o n d ě l í 15. 4. 2013, 9.30 h Jaroslav Kalkus, ned.93 let, Třeboň [online]. krematoriumcb.cz [cit. 2013-04-13]. Dostupné online. 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  4. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  5. kronika 1 9 8 0 - 1 9 8 3 [online]. kronikaobcecerna.estranky.cz [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. Řád Vítězného února [online]. Praha: Archiv Kanceláře prezidenta republiky, 2012-08-02 [cit. 2021-08-08]. S. 9. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  12. Naděje, Komunistický list otevřený celé levici, XIX.ročník č. 5/2009 [online]. kscm [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“