Jaroslav Kamper

Jaroslav Karel Kamper
Jaroslav Karel Kamper
Jaroslav Karel Kamper
Narození12. srpna 1871
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. října 1911 (ve věku 40 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, novinář, recenzent, spisovatel a kulturní kritik
ChoťEmilie, rozená Hladíková
PříbuzníOtakar Kamper (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v pražské Nerudově ul.

Jaroslav Karel Kamper (12. srpna 1871 Karlín[1] – 31. října 1911 Královské Vinohrady[2]) byl český novinář, spisovatel, překladatel, dramaturg, literární, divadelní a výtvarný kritik. Přispíval historickými a kritickými studiemi do českých i německých periodik (Politik, Musejník, Magazin für Literatur aj.), byl redaktorem časopisů Květy a Lumír. Pořádal divadelní představení ve smíchovském divadle a v Uranii, působil jako dramaturg nově otevřeného Divadla na Vinohradech. Podílel se na činnosti literárních spolků. Projevoval nadšení pro dramatické umění a pro historii, zejména barokní památky staré Prahy. Byl oceňován pro rozsáhlou redaktorskou, přednáškovou a překladatelskou činnost; jeho dílo ale kvůli předčasnému úmrtí zůstalo z převážné části rozptýleno po časopisech.

Život

Narodil se 12. srpna 1871 v Karlíně v rodině obchodníka s uhlím Karla Kampera (* 1837) a jeho manželky Josefy, rozené Senderové. Dědeček Augustin Kamper (* 1804) byl pražský novinář.[3] Původ své rodiny považoval za holandský.[4] Vystudoval české gymnázium na Novém Městě a pražskou právnickou fakultu.[5]

Počátkem 90. let se začal věnovat žurnalistice. Poprvé na sebe upozornil referáty o české literatuře v německém časopise Magazin für Litteratur.[6] Od roku 1894 byl členem redakce pražského německého deníku Politik.[5] Roku 1902 redigoval Obzor literární a umělecký (založil Jaroslav Vlček). Po roce 1909 byl redaktorem časopisu Květy a na sklonku života krátce spoluredigoval Lumír (s Viktorem Dykem). V roce 1910 se účastnil sjezdu slovanských spisovatelů v Sofii.[7]

Byl nadšený pro umění. Zprvu se zaměřil na moderní malířství, např. díla Mánesa, Alše, Schweigra, Marolda, Jeneweina a Orlíka, později se ale jeho zájem obrátil ke starým mistrům. Nejvíce si oblíbil baroko v posledních fázích, kdy ustupovalo rokoku a empíru. Měl rád Malou Stranu, kde obdivoval historické památky a v mysli se vracel do šlechtického 18. století. Barokní a pozdně barokní osobnosti, například Václava Vavřince Reinera, Petra Brandla, ale i Jana Ferdinanda Opize a Václava Tomáška pak přiblížil čtenářům v několika studiích. Svými znalostmi přispěl i do soupisu uměleckých památek, vydávaného Českou akademií.[8]

Jeho další velkou životní láskou bylo divadlo. Věnoval se mu jako kritik, pořádal ale také představení ve smíchovském divadle a v Uranii. Po otevření Divadla na Vinohradech se stal nakrátko jeho dramaturgem.[8] Jím režírované drama Tkalci[p 1] slavilo úspěch, Kamper byl ale kvůli neshodám s vedením divadla propuštěn. Jeho přátelé (např. Hanuš Jelínek) to pokládali za křivdu;[9] vedení divadla tento krok naopak zdůvodňovalo nutností úspor po stávce (zároveň bylo propuštěno několik dalších umělců i pomocného personálu) a Kamprovými dlouhodobě neuspokojivými výsledky (liknavost při čtení a zařazování zaslaných prací do programu, opožděné dodávání vlastních překladů a nedbalost při jazykové korektuře cizích, návrhy repertoáru dodávané až na poslední chvíli a po mnoha urgencích – v důsledku čehož žilo divadlo ze dne na den bez jasného plánu).[10]

Byl rovněž veřejně činný. Pořádal přednášky, působil v Osvětovém svazu[9] a zastával funkci jednatele v Umělecké besedě. Roku 1902 se zasloužil o založení Kruhu českých spisovatelů[7] a určitou dobu byl i jeho starostou.[6]

Byl oblíbený svým srdečným a přátelským vystupováním.[9]

Dlouhodobě trpěl zdravotními obtížemi. V létě 1911 odjel na léčení do Luhačovic, úlevu mu ale nepřinesly. Zemřel po dlouhé nemoci 31. října 1911 ve svém bytě na Vinohradech.[7] Pohřben byl 2. listopadu na Olšanech po obřadu v chrámu sv. Ludmily, za účasti řady spisovatelů, novinářů, herců a dalších osobností.[9]

8. května 1932 mu Umělecká beseda odhalila pamětní desku na domě v Nerudově ulici 225, kde několik let žil. Byla vytvořena podle návrhu Josefa Weniga. Se vzpomínkovými projevy při té příležitosti vystoupili profesor Arne Novák,[p 2] Kamperův přítel a pozdější senátor Jiří Pichl a předseda Umělecké besedy František Skácelík.[11][12]

Dílo

Kamper byl především autorem řady článků a kritických studií v novinách a časopisech. Pro žurnalistiku měl předpoklady — všestranné vzdělání a široké zájmy.[13] Ovládal cizí jazyky a mohl se tak stát prostředníkem mezi domácí uměleckou scénou a zahraničím. Elegantně a bezpečně zvládal německý sloh.[8] Většina jeho článků vyšla v periodikách Politik, Květy, Rozhledy, Lumír[5] a Obzor literární a umělecký.[7]

Psal také literárně historické studie, např. o J. Zeyerovi, L. Stroupežnickém a Máchovi, zejména pro Musejník.[9] Do publikace Česká literatura XIX. století přispěl popisem prvopočátků českého divadla až po Tyla a Turinského. Věnoval se i dramatikům 60. a 80. let 19. století J. J. Kolárovi a E. Bozděchovi.[8]

Podle Arne Nováka jsou jeho články spíše skvělé improvizace než hluboké kritické studie. Poddával se prvnímu dojmu a sděloval čtenářům rozkoš z literatury, nikoliv objektivní nezaujatý odstup. V jeho dílech proto najdeme více uměleckého nadšení, než promyšlených estetických soudů nebo historických závěrů.[8]

V jeho životě a díle je patrný rozpor mezi zábavným společníkem a konzervativním novinářem. Podle Hanuše Jelínka se na stránky novin dostala jen malá část jeho literárního talentu — jeho velký smysl pro humor a satiru zůstal omezen na soukromé projevy.[9] Arne Novák u něj rovněž pozoroval konflikt snu o barokním šlechtickém světě, do kterého unikal, a současné reality.[8]

Vzhledem k předčasné smrti se mu nepodařilo shrnout své znalosti a zkušenosti do souhrnného díla. Převážná část jeho prací – fejetony, články, referáty – zůstala rozptýlena po časopisech.[8]

Knižně vyšly např.:[14]

  • Ladislav Stroupežnický, jeho život a dílo (1900)
  • Julius Zeyer (1901)
  • Bílá láska (1904), jeho nejrozsáhlejší dílo. Jde o malebnou improvizaci, román bez děje, v němž autor líčí krásy staré Prahy. Podle A. Nováka je paradoxem, že jeho hlavní dílo náleží do žánru, pro který neměl příliš smyslu.[8]
  • Václav Vavřinec Reiner (1907)
  • Karel Škréta : list z dějin českého umění (1910)
  • Máchovy portréty : doprovod k akvarelu Jana Zachariáše Quasta (1910)
  • Procházky starou Prahou (1910)
  • Petr Brandl (1911)

Překlady:[14]

Rodina

  • 19. února roku 1898 se v kostele Panny Marie Sněžné v Praze oženil s Emilií, rozenou Hladíkovou (1874). Měli tři děti: prvorozený syn zemřel roku 1891, druhorozený byl Jan (* 1899), třetí dcera Blanka (* 1911).[15]

Příbuzní

  • Bratr Otakar Kamper (1878–1942) byl hudební historik.[16]
  • Bratr Zdeněk Kamper (1880–1965) byl autorem popularizujících uměleckohistorických příruček.[4]
  • Švagr Václav Hladík (1868–1913)[p 3] byl rovněž redaktor a spisovatel.[9]

Poznámky

  1. ↑ Napsal Gerhart Hauptmann, přeložil Josef Krušina ze Švamberka, režie Jaroslav Kamper. Viz např. Dramatické umění. Národní listy. 1909-04-27, roč. 49, čís. 116, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  2. ↑ Plné znění projevu viz NOVÁK, Arne. Duch a národ. Praha: Fr. Borový, 1936. 250 s. Dostupné online. Kapitola Jaroslav Kamper, s. 221. 
  3. ↑ Více o něm viz Václav Hladík v databázi autorit (aut.nkp.cz)

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny Augustina Kampera u Pražského magistrátu
  4. ↑ a b Lexikon české literatury. Osobnosti, díla instituce. 2./II, (H–L), editor Vladimír Forst. Academia Praha 1992, s. 646
  5. ↑ a b c Jaroslav Kamper zemřel. Národní listy. 1911-10-31, roč. 51, čís. 301, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  6. ↑ a b Jaroslav Kamper. Zlatá Praha. 1911-11-10, roč. 29, čís. 8, s. 96. Dostupné online [cit. 2013-11-30]. 
  7. ↑ a b c d Spisovatel český Jaroslav Kamper zemřel. Národní politika. 1911-11-01, roč. 29, čís. 302, s. 5. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  8. ↑ a b c d e f g h i NOVÁK, Arne. Jaroslav Kamper. Národní listy. 1911-11-01, roč. 51, čís. 304, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  9. ↑ a b c d e f g Pohřeb Jaroslava Kampra. Národní listy. 1911-11-03, roč. 51, čís. 304, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  10. ↑ Divadlo. Národní listy. 1909-05-08, roč. 49, čís. 126, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  11. ↑ Uctění památky Jaroslava Kampra. Národní listy. 1932-05-10, roč. 72, čís. 130, s. 1. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  12. ↑ Památce Jaroslava Kampera. Národní listy. 1932-05-07, roč. 72, čís. 127, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2013-11-30]. 
  13. ↑ DYK, Viktor. Jaroslav Kamper †. Lumír. 1911-11-20, roč. 40, čís. 2, s. 91. Dostupné online [cit. 2013-11-30]. 
  14. ↑ a b Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak.
  15. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška manželů Kamperových u pražského magistrátu
  16. ↑ Jaroslav Kamper v Českém hudebním slovníku osob a institucí

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Jaroslav Karel Kamper (1871-1911).jpg
Jaroslav Karel Kamper (1871-1911), Český spisovatel a novinář.
Praha, Malá Strana - Nerudova (Jaroslav Kamper).jpg
Autor: Plaque: Josef Wenig (1885-1939). Photo: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Pamětní deska. Nerudova 40, Malá Strana čp. 223, Praha.
Text: "V tomto domě žil v letech 1898–1907 Jaroslav Kamper, český spisovatel a novinář. 12. VII. 1871 – 31. X. 1911.