Jaroslav Kleiner

Ing. Jaroslav Kleiner
Narození	15. února 1904 Lužná Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. února 1942 (ve věku 37 let) koncentrační tábor Mauthausen Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven
Bydliště	Praha
Národnost	česká
Vzdělání	vysokoškolské
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	inženýr
Choť	Antonie Štainicová
Rodiče	Antonín Kleiner, Františka Králíčková
YMCA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ing. Jaroslav Kleiner (15. února 1904 Lužná^[1] – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český inženýr, pracovník Československého rozhlasu a odbojář popravený nacisty.

Jaroslav Kleiner se narodil 15. února 1904 v Lužné u Rakovníka do rodiny tamního řezníka Antonína Kleinera a jeho manželky Františky, rozené Králíčkové, a pokřtěn byl jmény Jaroslav Josef. Ve dvacátých letech dvacátého století se přestěhoval do Prahy, aby zde studoval na ČVUT. Angažoval se v organizaci YMCA, v roce 1923 se jako člen československé odnože zúčastnil konference v Rumunsku. Po ukončení studií pracoval do roku 1931 ve Vojenském technickém ústavu na pozici laboranta a asistenta, poté se stal zaměstnancem Československého rozhlasu. Z řadového technika se postupně vypracoval na šéfa zkušebny. Činný byl i v Americkém ústavu v Praze, hovořil anglicky, německy a francouzsky. Svým zaměstnavatelem byl vysílán na zahraniční stáže (BBC, Holandsko, Německo). Zabýval se elektrotechnickým a akustickým výzkumem, přihlásil patent na desky tlumící zvuk a tím zlepšující parametry nahrávacích studií. Navrhoval studia, podílel se na konstrukcích kinosálů (Vinohrady, Brno, Zlín), byl autorem akustického a technického vybavení hudebních sálů (Státní konzervatoř, zkušební síň Národního divadla). Publikoval odborné statě a byl autorem děl O akustickém obložení stěn studií a Záznam zvuku v českém rozhlasu.

Jaroslav Kleiner vstoupil do protinacistického odboje v roce 1940. On a jeho manželka Antonie Kleinerová patřili do okruhu spolupracovníků JUDr. Rudolfa Mareše zabývajících se vydáváním nelegálních tiskovin V boj a Český kurýr a dalších materiálů Petičního výboru Věrni zůstaneme. Na půdě rozhlasu se Jaroslav Kleiner zapojil do skupiny Stanislava Singera, pro kterou pomáhal konstruovat elektrotechnické přístroje a provozovat radiová spojení. Manželé Kleinerovi se rovněž napojili na akce Obrany národa a skupiny uvnitř Československého červeného kříže. Spolupracovali při zajišťování pobytu československých parašutistů a prováděli zpravodajskou činnost v rámci skupiny sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. Dne 9. října 1941 došlo k zatčení Josefa Jedličky gestapem, kdy se náhodou nacházel v konspiračním bytě, kde mělo dojít k zatčení jiného odbojáře. Během jeho brutálního vyslýchání došlo k prozrazení spolupracovníků včetně manželů Kleinerových. Zatčeni byli 16. října 1941, Jaroslav Kleiner byl vězněn na Pankráci, dne 19. ledna 1942 byl odsouzen k trestu smrti, poté převezen do terezínské Malé pevnosti a následně do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 13. února 1942 popraven podle některých zdrojů benzinovou injekcí do srdce.

Manželka Jaroslava Kleinera Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a Noisdorfu, válku ale přežila. V roce 1946 byla zvolena za Národně socialistickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění. Po únoru 1948 se stala obětí procesu se skupinou Milady Horákové, při kterém byla odsouzena na doživotí. V roce 1960 byla propuštěna na amnestii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kleiner na Wikimedia Commons
• Petr Hampl - Jaroslav Kleiner–Z rozhlasových studií do Mauthausenu (článek na stránkách Českého rozhlasu, 2015)