Jaroslav Kmenta

Mgr. Jaroslav Kmenta
Jaroslav Kmenta v roce 2014
Jaroslav Kmenta v roce 2014
Narození16. února 1969 (54 let)
Nymburk
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materGymnázium Nymburk
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel a novinář
Zaměstnavatelmagazín Reportér
Znám jakoinvestigativní novinář
OceněníCena Karla Havlíčka Borovského (2009)
Cena Ferdinanda Peroutky (2018)
Čestné občanství města Nymburka (2018)
DětiKateřina Kmentová
Funkcezastupitel obce v Česku (Nymburk; od 1990)
Webwww.kmenta.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kmenta (* 16. února 1969 Nymburk, Československo) je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér.[1] Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES.

Biografie

Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města.[2]

V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě.[3]

Působení v Mladé frontě DNES

Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů.[3]

Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích.[3][zdroj?!] V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto.[3] Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS (Lajos Bács a Radjiv M. Sinha) přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský (ČSSD) má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci.[3][zdroj?!] V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance.[3] V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice.[4][zdroj?!] V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4] V témže roce také Kmenta přinesl reportáž o tom, jak si vysoce postavený pracovník resortu ministerstva financí, který tehdy řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD), tajně ulil desítky milionů korun z vymožené pohledávky českého státu v Peru. Policie pak případ vyšetřila a úředníka obvinila.[4][zdroj?!] Začátkem roku Kmenta 2006 popsal, jak předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus tajně vyjednával v Ghaně o miliardové investici do podniku na zpracování kakaa. Kraus pak odešel ze všech politických funkcí.[4][zdroj?!]

V roce 2000 absolvoval stáž investigativní žurnalistiky v USA.[5]

V roce 2003 se do redakce MF DNES vrátil po tříleté absenci na pozici vedoucího reportérského oddělení. V mezidobí byl zaměstnán v redakcích periodik Zemské noviny, Super, Impuls a magazínu Instinkt.

V roce 2012 byl Jaroslav Kmenta zmiňován někdejším dopravním policistou a následně asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou a bývalým detektivem agentury ABL Pavlem Pertlíčkem v záznamu rozhovoru, který byl součástí soudního přelíčení v kauze financování poslanců politické strany Věci veřejné. Šlechta měl v rozhovoru Perlíčka přesvědčovat, aby svědčil proti Vítu Bártovi coby vůdčí postavě agentury i strany, a sliboval mu podpůrnou kampaň v MF DNES prostřednictvím své údajné známosti s Kmentou.[6][7][8][9]

V roce 2013 v redakci MF DNES skončil, podle vlastních slov dal výpověď zejména proto, že vydavatele deníku, společnost MAFRA, koupil podnikatelský magnát a politik Andrej Babiš, kterého Kmenta označil jako kmotra.[10][11]

Od roku 2014 začal působit jako reportér pod vedením šéfredaktora Roberta Čásenského v měsíčníku Reportér.[12][13]

Je ženatý, má dvě děti.

Dílo

Roku 2005 založil nakladatelství JKM - Jaroslav Kmenta.

  • Pouštní horečka, 1999.
  • Český špion Erwin van Haarlem. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2005.
  • Kmotr Mrázek. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2007.
  • Kmotr Mrázek II. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2008.
  • Kmotr Mrázek III. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2009.
  • Svědek na zabití Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2010.
  • Všehoschopní – superguru Bárta Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2011.
  • Padrino Krejčíř – Afričan – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2015.
  • Padrino Krejčíř – Gangster – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Padrino Krejčíř – Žralok – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Boss Babiš – Jaroslav Kmenta, 2017.
  • Boss Babiš – audiokniha, Audiotéka, načetl Petr Kubes, 2017.
  • Rudý Zeman, Jaroslav Kmenta, 2019.
  • Babišovo Palermo I, Jaroslav Kmenta, 2021.
  • Babišovo Palermo II, Jaroslav Kmenta, 2021.
  • Ruská mafie: Polosvět díl I., Jaroslav Kmenta, 2022.

Podle knihy Kmotr Mrázek byl v roce 2013 natočen film Příběh kmotra,[1] podle série Padrino Krečíř filmy Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan, oba z roku 2015.

Ocenění

V roce 2010 mu byla udělena Cena Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a investigativní žurnalistiku.[14] Na začátku roku 2019 získal spolu s Ondřejem Kundrou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2018.[2][15][16]

V roce 2018 se stal čestným občanem města Nymburka.[17][18]

Citáty

„Proč je dobré mít v redakci Jaroslava Kmentu? Protože ho nikdo nemá rád … Tedy přesněji, nemá ho ráda drtivá většina politiků, ať zprava nebo zleva. To může být důkazem, že svou práci investigativního reportéra dělal dobře a navíc nestranně.“
— Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor MF DNES[19]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Jaroslav Kmenta [online]. Reportér [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b DOKSANSKÝ, Adam (ado). Silná témata a politika. Cenu Ferdinanda Peroutky získali Jaroslav Kmenta a Ondřej Kundra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 14.
  4. ↑ a b c d KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 15.
  5. ↑ Jaroslav Kmenta: Jako investigativní novinář jsem se začal cítit až po patnácti letech práce. Plus [online]. 2017-05-13 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Přepis rozhovoru asistenta poslance Humla, Petra Šlechty, s detektivem společnosti ABL, Pavlem Petrlíčkem, Novinky.cz, 19.5.2011. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 
  7. ↑ Záznam rozhovoru poslankyně Kristýny Kočí s podnikatelem Lukáše Víchem a tajemnicí VV Markétou Dobešovou, ČT24, 9.4.2011. soundcloud.com [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-29. 
  8. ↑ Soudní proces s Vítem Bártou. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ VACULÍK, Radim; KOUKAL, Josef; Novinky, Právo. Bárta si politiku představoval jako tunel a podrážení nohou lidí, řekl Škárka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-04-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Nemůžu pracovat pro média, která vlastní aktivní politik, tvrdí novinář Jaroslav Kmenta. Radiožurnál [online]. 2013-12-04 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Novinář Kmenta utíká z MF Dnes před Babišem, kterému řekl, že je kmotr. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ AUST, Ondřej. Čásenského magazín bude Reportér. Médiář [online]. 2014-05-17 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ AUST, Ondřej. Startuje nový měsíčník Reportér, vychází na papíře i pro tablety. Médiář [online]. 2014-09-14 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Cenu K. H. Borovského získal Jaroslav Kmenta [online]. ČT24, 2010-06-10 [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK. Novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky získal redaktor Respektu Ondřej Kundra a investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Hospodářské noviny [online]. 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ mld. Peroutkovu cenu získali novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Kmenta. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ ŘEHOUNEK, Jan. V Nymburce udělovali nejvyšší městská vyznamenání. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-10-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ JILEMNICKÝ, Miroslav. Novinář Jaroslav Kmenta se má stát Čestným občanem Nymburka. Nymburský deník. 2018-09-11. Dostupné online [cit. 2019-02-10]. 
  19. ↑ Nervák být reportérem nemůže, říká Jaroslav Kmenta, iDNES.cz, 10.7.2008

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav Kmenta 1.JPG
Autor: Jaroslav Kmenta, Licence: CC BY-SA 4.0
Jaroslav Kmenta, český investigativní novinář a spisovatel