Jaroslav Krátký

Jaroslav Krátký
Narození8. října 1911
Střížov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtíúnor 1945 (ve věku 33 let) nebo 1945 (ve věku 33–34 let)
NárodnostČeši
Povolánívoják a voják
OceněníŘád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Rodný dům Jaroslava Krátkého ve Střížově
Pamětní deska Jaroslava Krátkého na jeho rodném domě

Plukovník Jaroslav Krátký (8. října 1911, Střížov – únor 1945[1]) byl český voják, příslušník výsadkové operace Karas a od roku 1998 nositel Řádu Bílého lva.

Mládí

Jaroslav Krátký se narodil ve Střížově v domě čp. 4 do rodiny pozdějšího legionáře[2] jako nejmladší z 12 dětí (měl sedm bratrů a čtyři sestry). Otec Karel byl zemědělec, matka Marie, rozená Jičínská byla v domácnosti. Po absolvování obecné školy ve Střížově nastoupil na gymnázium v Třebíči, které v roce 1930 ukončil maturitní zkouškou.

Vojenská kariéra

Roku 1931 absolvoval gymnázium a odešel k armádě (pěší pluk č. 31 „Arco“ v Jihlavě). Pro kariéru vojáka z povolání se rozhodl z ekonomických důvodů. Po absolvování školy pro poddůstojníky byl převelen k dělostřeleckému pluku v Plzni. Do srpna 1932 dosáhl hodnosti četaře. Od září téhož roku začal studovat Vojenskou akademii v Hranicích. Školu dokončil v hodnosti poručíka dělostřelectva v roce 1934 a nastoupil k dělostřeleckému pluku ve Znojmě. V březnu 1938 byl povýšen na nadporučíka. Při mobilizaci v roce 1938 byl umístěn do Bratislavy a koncem roku jmenován spojovacím důstojníkem pluku.

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem byl ze služebního poměru propuštěn. 21. června téhož roku překročil ilegálně hranice do Polska a odtud se lodí dostal do Francie.[1]

V exilu

Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie a byl přidělen k dělostřeleckému pluku do Dakaru. Po zahájení války se vrátil zpět do Francie. Po jejím pádu se 7. července 1940 dostal do Anglie.

V Anglii byl zařazen k čs. dělostřeleckému oddílu. 22. únor 1941 se stal prvním důstojníkem 3. baterie. Poté, co byl v létě 1941 vybrán k plnění zvláštních úkolů ve vlasti, nastoupil 25. října do sabotážního kurzu a poté do kurzu parašutistického. V té době byl povýšen na kapitána.

V srpnu 1942 byl odeslán do Istanbulu na tamní čs. zpravodajskou expozituru. Zde působil pod krycím jménem Jaroslav Karas.

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Karas.

Na Slovensko přijel mezinárodním rychlíkem s pasem na jméno Dezider Bukovský 20. března 1944]. Kontaktoval příslušníky odbojové organizace Flora, díky nimž získal nové doklady na jméno Ing. Otto Brückner. Ve funkci zástupce čs. exilové vlády se snažil urovnat spory v nejednotném slovenském odboji, zároveň jednal se zástupci Rady tří (gen. Lužou).

V době Slovenského národního povstání působil na Sliači, v Banské Bystrici a na povstaleckých frontách v roli styčného důstojníka československého Ministerstva národní obrany u 1. čs. armády na Slovensku. Z této funkce byli jeho nadřízenými generál Ján Golian a generál Rudolf Viest. Po vojenské porážce povstání s velením ustupoval z Banské Bystrice směrem na Donovaly. Všichni tři uvedení byli zajati dne 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci, vyšetřováni v Banské Bystrici, Bratislavě a Praze a poté převezeni do Berlína. Po dalších výsleších v Berlíně byl Krátký umístěn v koncentračním táboře Flossenbürg, kde byl v únoru 1945 popraven. Podle některých neověřených zdrojů byl po osvobození převezen do Sovětského svazu a zahynul v gulagu.[3] Jeho příbuzní (celkem 22 lidí) byli roku 1945 zatčeni gestapem.[1]

Po osvobození

8. října 1959 mu byla na rodném domě ve Střížově odhalena pamětní deska. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka dělostřelectva.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. a b c MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17. 
  2. Jaroslav Krátký
  3. REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. S. 54. 
  4. Seznam vyznamenaných [online]. Pražský hrad [cit. 2010-06-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 

Externí odkazy

  • NEDBAL, Lubor. Operace Karas (zpravodajský důstojník major Jaroslav Krátký ve službách čs. zahraniční armády a čs. vojenské zpravodajské služby v letech 2. světové války). Brno, 2009 [cit. 2021-10-17]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.
  • Českoslovenští váleční parašutisté 1941–1945: KRÁTKY Jaroslav [online]. Knihovna Akademie věd České republiky [cit. 2021-10-17]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
TCH CS Voj Med Za Zasluhy ribbon.svg
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" druhého stupně.
Vladislav strizov n 4 jaroslav kratky house.jpg
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Střížov village, part of Vladislav. Major Jaroslav Krátký native house
TCH CS Medaile Za chrabrost pred nepritelem BAR.svg
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
CZE Rad Bileho Lva 4 tridy BAR.svg
Stužka:
  • Řád bílého lva IV. třídy – Česká republika (od roku 1994);
  • Řád bílého lva IV. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992);
  • Řád bílého lva IV. třídy – Československo (1922-1961).
Czechoslovak War Cross 1939-1945 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
TCH CS voj pametni medaile (F-VB) BAR.svg
Autor: Mboro, Licence: CC0
Stužka: Československá vojenská pamětní medaile se štítky: "F" a "VB" (Francie a Velká Británie).
Vladislav strizov jaroslav kratky plaque.jpg
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Střížov village, part of Vladislav. Major Jaroslav Krátký plaque