Jaroslav Kvapil (skladatel)
Jaroslav Kvapil | |
---|---|
Skladatel Jaroslav Kvapil, 1928 | |
Základní informace | |
Narození | 21. dubna 1892 Fryšták, Morava Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. února 1958 (ve věku 65 let) Brno Československo |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Žánry | opera a klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, dirigent, sbormistr, klavírista, varhaník, libretista, učitel a hudební pedagog |
Nástroje | píšťalové varhany a klavír |
Ocenění | zasloužilý umělec (1955) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Kvapil (21. dubna 1892 Fryšták – 18. února 1958 Brno[1]) byl český klavírista, dirigent, hudební skladatel a pedagog.
Život
Studoval na gymnáziu v Olomouci. Současně byl fundatistou, tj. uživatelem fundace olomoucké katedrály. Zde byl žákem dómského varhaníka a skladatele Josefa Nešvery. Neúspěšně se pokusil o přijetí na Pražskou konzervatoř, ale byl přijat na brněnskou varhanní školu, kde v letech 1906–1909 studoval skladbu u Leoše Janáčka. Kromě toho studoval ještě hru na klavír a varhany, kontrapunkt a zpěv. Pokračoval na konzervatoři v Lipsku u Maxe Regera skladbu, Hanse Sitta dirigování a Roberta Teichmüllera hru na klavír.
Po návratu do Čech se stal dómským varhaníkem v Olomouci, učil na Varhanní škole v Brně a v hudební škole Žerotína a byl činný i jako klavírní virtuóz. V době 1. světové války bojoval na italské a ruské frontě. Po vzniku Československa učil opět na Varhanní škole v Brně a v roce 1919 byl jmenován profesorem klavíru na brněnské konzervatoři. Souběžně byl korepetitorem operního souboru a učil na hudební škole Filharmonického spolku Beseda brněnská. V roce 1920 se stal jejím ředitelem a v této funkce setrval až do roku 1946. Ve Filharmonickém spolku se stal sbormistrem a v široké spolupráci s divadelním orchestrem a sólisty uvedl na brněnská koncertní pódia vrcholné skladby světové oratorní a kantátové tvorby. Za své úspěchy byl v roce 1929 jmenován čestným členem České akademie věd a umění.
Nepřestal ani vystupovat jako klavírní virtuóz: Kromě samostatných koncertů spolupracoval s předními českými komorními soubory a na koncertech doprovázel i sólisty Národního divadla v Praze. Poslední veřejné vystoupení se konalo na počest jeho šedesátin v roce 1952.
Po osvobození byl profesorem skladby a vedoucím katedry skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Rodinný život
Byl ženat s Ludmilou Kvapilovou, se kterou měl tři děti. V roce 1957 odešel do důchodu. Zemřel a je pohřben v Brně.[2]
Dílo
Opera
- Pohádka máje (podle Viléma Mrštíka, 1943)
Kantáty
- Píseň o čase, který umírá (A. Suaréz, 1924)
- Lví srdce (1931)
- Italská (Milan Kundera, 1950)
Orchestrální skladby
- 4 symfonie
- Nocturno d-moll (1911)
- Thema con variazioni a fuga c-moll (1912)
- Burleska pro komorní orchestr (1935)
- Z těžkých dob, symfonické variace (1939)
- Jubilejní slovanská ouvertura (1944)
- Svítání, symfonická báseň (1948)
- Dnes a zítra,symfonická předehra
Koncerty pro sólové nástroje s orchestrem
- 1. koncert pro housle a orchestr G-dur(1928)
- Burleska pro flétnu a orchestr (1944)
- Koncert pro hoboj a orchestr (1951)
- 2. koncert pro housle a orchestr G-dur(1952)
- Koncert pro klavír a orchestr (1954)
- Suita pro violu a komorní orchestr (1956)
Komorní hudba
- 4 sonáty pro housle
- 5 smyčcových kvartetů
- Klavírní trio E-dur (1912)
- Dvě skladby pro housle a klavír (1913)
- Violoncellová sonáta e-moll (1913)
- Klarinetový kvintet (1914)
- Klavírní kvintet a-moll (1915)
- Variace na vlastní téma pro trubku (1929)
- Suita pro pozoun (1930)
- Intimní obrázky pro housle a klavír (1934)
- Dechový kvintet f-moll (1935)
- 2. dechový kvintet (1935)
- Fantasie pro varhany e-moll (1935)
- Houslová sonatina D-dur (1941)
- Nonet (1944)
- Pastorální suita pro klarinet a klavír (1944)
- Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1948)
- 3 skladby pro violoncello (1949)
- Duo pro housle a violu (1949)
- Commodo e giocoso pro violoncello a klavír (1951)
- Suita pro violu a klavír (1955)
Klavírní skladby
- Pět dětských skladeb (1906)
- Sonáta g-moll (1910)
- Písně prósy a poezie (1911)
- Variace na vlastní téma (1914)
- Údolím stesku a žalu (1912)
- Sto slováckých písní pro klavír (1914)
- Na sklonku mládí (1919)
- Vánoce (1924)
- Sonáta e-moll (1925)
- Lví silou, variace (1932
- V říši snů (1932)
- Scherzo (1932)
- Smutná píseň (1935)
- Polka (1938)
- Sonáta Des-dur (1946)
- Fantasie ve formě variací (1952)
- Sonatina (1956)
Písně
- Cyklus Písní na slova Adolfa Heyduka a Antonína Sovy (1911)
- Dva dvojzpěvy v národním tónu (1914)
- Pět písní na slova Antonína Sovy (1918)
- Písně pro nižší hlas (slova Jaroslava Vrchlického aj., 1918)
- Déšť v samotě (1919)
- Jarní noc (Otokar Březina, 1920)
- Čtyři písně (1922)
- Herbář pro baryton a orchestr (1933)
- Písně pro vyšší hlas (1934)
- Koleda (1934)
- Tři písně pro tenor a klavír (1947)
Sbory
- Ženské
- Chvíle úsměvů a snů (1921)
- Tři ženské sbory s klavírem (1927)
- Heslo Besedy brněnské (1941)
- Mužské
- Stesk (1912)
- Večerní tábor (Rudolf Medek, 1928)
- Čtyři mužské sbory (1937)
- Horské růže (Jiří Wolker, 1940)
- Dělnická balada (1952)
- Sbory na slova Petra Bezruče, (1953)
- Smíšené
- Noční nálady (1920)
- Píseň veselé chudiny (1934)
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel hudební skladatel Jaroslav Kvapil. Rudé právo. 19. 2. 1958, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 797
- Janota, D. - Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999
- Šlechtová, A. - Levora, J.: Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Praha 2004
- Kundera, L.: Jaroslav Kvapil. Praha 1944
- Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností. 2. K-P. Brno 1999
- The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, London 2001))
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kvapil na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kvapil (skladatel)
- Encyklopedie dějin města Brna
- Katalog vědecké knihovny Olomouc
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Skladatel Jaroslav Kvapil, 1928