Jaroslav Kvapil (skladatel)

Jaroslav Kvapil
Skladatel Jaroslav Kvapil, 1928
Skladatel Jaroslav Kvapil, 1928
Základní informace
Narození21. dubna 1892
Fryšták, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. února 1958 (ve věku 65 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent, sbormistr, klavírista, varhaník, libretista, učitel a hudební pedagog
Nástrojepíšťalové varhany a klavír
Oceněnízasloužilý umělec (1955)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kvapil (21. dubna 1892 Fryšták18. února 1958 Brno[1]) byl český klavírista, dirigent, hudební skladatel a pedagog.

Život

Studoval na gymnáziu v Olomouci. Současně byl fundatistou, tj. uživatelem fundace olomoucké katedrály. Zde byl žákem dómského varhaníka a skladatele Josefa Nešvery. Neúspěšně se pokusil o přijetí na Pražskou konzervatoř, ale byl přijat na brněnskou varhanní školu, kde v letech 19061909 studoval skladbu u Leoše Janáčka. Kromě toho studoval ještě hru na klavír a varhany, kontrapunkt a zpěv. Pokračoval na konzervatoři v Lipsku u Maxe Regera skladbu, Hanse Sitta dirigování a Roberta Teichmüllera hru na klavír.

Po návratu do Čech se stal dómským varhaníkem v Olomouci, učil na Varhanní škole v Brně a v hudební škole Žerotína a byl činný i jako klavírní virtuóz. V době 1. světové války bojoval na italské a ruské frontě. Po vzniku Československa učil opět na Varhanní škole v Brně a v roce 1919 byl jmenován profesorem klavíru na brněnské konzervatoři. Souběžně byl korepetitorem operního souboru a učil na hudební škole Filharmonického spolku Beseda brněnská. V roce 1920 se stal jejím ředitelem a v této funkce setrval až do roku 1946. Ve Filharmonickém spolku se stal sbormistrem a v široké spolupráci s divadelním orchestrem a sólisty uvedl na brněnská koncertní pódia vrcholné skladby světové oratorní a kantátové tvorby. Za své úspěchy byl v roce 1929 jmenován čestným členem České akademie věd a umění.

Nepřestal ani vystupovat jako klavírní virtuóz: Kromě samostatných koncertů spolupracoval s předními českými komorními soubory a na koncertech doprovázel i sólisty Národního divadla v Praze. Poslední veřejné vystoupení se konalo na počest jeho šedesátin v roce 1952.

Po osvobození byl profesorem skladby a vedoucím katedry skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Rodinný život

Byl ženat s Ludmilou Kvapilovou, se kterou měl tři děti. V roce 1957 odešel do důchodu. Zemřel a je pohřben v Brně.[2]

Dílo

Opera

Kantáty

  • Píseň o čase, který umírá (A. Suaréz, 1924)
  • Lví srdce (1931)
  • Italská (Milan Kundera, 1950)

Orchestrální skladby

  • 4 symfonie
  • Nocturno d-moll (1911)
  • Thema con variazioni a fuga c-moll (1912)
  • Burleska pro komorní orchestr (1935)
  • Z těžkých dob, symfonické variace (1939)
  • Jubilejní slovanská ouvertura (1944)
  • Svítání, symfonická báseň (1948)
  • Dnes a zítra,symfonická předehra

Koncerty pro sólové nástroje s orchestrem

  • 1. koncert pro housle a orchestr G-dur(1928)
  • Burleska pro flétnu a orchestr (1944)
  • Koncert pro hoboj a orchestr (1951)
  • 2. koncert pro housle a orchestr G-dur(1952)
  • Koncert pro klavír a orchestr (1954)
  • Suita pro violu a komorní orchestr (1956)

Komorní hudba

  • 4 sonáty pro housle
  • 5 smyčcových kvartetů
  • Klavírní trio E-dur (1912)
  • Dvě skladby pro housle a klavír (1913)
  • Violoncellová sonáta e-moll (1913)
  • Klarinetový kvintet (1914)
  • Klavírní kvintet a-moll (1915)
  • Variace na vlastní téma pro trubku (1929)
  • Suita pro pozoun (1930)
  • Intimní obrázky pro housle a klavír (1934)
  • Dechový kvintet f-moll (1935)
  • 2. dechový kvintet (1935)
  • Fantasie pro varhany e-moll (1935)
  • Houslová sonatina D-dur (1941)
  • Nonet (1944)
  • Pastorální suita pro klarinet a klavír (1944)
  • Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1948)
  • 3 skladby pro violoncello (1949)
  • Duo pro housle a violu (1949)
  • Commodo e giocoso pro violoncello a klavír (1951)
  • Suita pro violu a klavír (1955)

Klavírní skladby

  • Pět dětských skladeb (1906)
  • Sonáta g-moll (1910)
  • Písně prósy a poezie (1911)
  • Variace na vlastní téma (1914)
  • Údolím stesku a žalu (1912)
  • Sto slováckých písní pro klavír (1914)
  • Na sklonku mládí (1919)
  • Vánoce (1924)
  • Sonáta e-moll (1925)
  • Lví silou, variace (1932
  • V říši snů (1932)
  • Scherzo (1932)
  • Smutná píseň (1935)
  • Polka (1938)
  • Sonáta Des-dur (1946)
  • Fantasie ve formě variací (1952)
  • Sonatina (1956)

Písně

  • Cyklus Písní na slova Adolfa Heyduka a Antonína Sovy (1911)
  • Dva dvojzpěvy v národním tónu (1914)
  • Pět písní na slova Antonína Sovy (1918)
  • Písně pro nižší hlas (slova Jaroslava Vrchlického aj., 1918)
  • Déšť v samotě (1919)
  • Jarní noc (Otokar Březina, 1920)
  • Čtyři písně (1922)
  • Herbář pro baryton a orchestr (1933)
  • Písně pro vyšší hlas (1934)
  • Koleda (1934)
  • Tři písně pro tenor a klavír (1947)

Sbory

Ženské
  • Chvíle úsměvů a snů (1921)
  • Tři ženské sbory s klavírem (1927)
  • Heslo Besedy brněnské (1941)
Mužské
Smíšené
  • Noční nálady (1920)
  • Píseň veselé chudiny (1934)

Odkazy

Reference

  1. Zemřel hudební skladatel Jaroslav Kvapil. Rudé právo. 19. 2. 1958, s. 3. Dostupné online. 
  2. Encyklopedie dějin města Brna

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 797
  • Janota, D. - Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999
  • Šlechtová, A. - Levora, J.: Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Praha 2004
  • Kundera, L.: Jaroslav Kvapil. Praha 1944
  • Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností. 2. K-P. Brno 1999
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, London 2001))

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav Kvapil skladatel (cropped).jpg
Skladatel Jaroslav Kvapil, 1928