Jaroslav Lančík
pplk. Jaroslav Lančík | |
---|---|
Narození | 13. května 1921 Přerov Československo |
Úmrtí | 2. července 1941 (ve věku 20 let) Lower Park Farm, Wiltshire Anglie |
Příčina úmrtí | sestřelení |
Místo pohřbení | Hulín |
Národnost | česká |
Vzdělání | střední |
Alma mater | Obchodní akademie Přerov |
Povolání | radiooperátor a palubní střelec |
Zaměstnavatel | Royal Air Force |
Rodiče | František Lančík, Hermína Dvořáková |
Příbuzní | sestra Eva Lančíková, tety Věra Dvořáková a Marie Dřevojánková, strýc Josef Dřevojánek |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaroslav Lančík (13. května 1921 Přerov – 2. července 1941 Lower Park Farm) byl český palubní střelec 311. československé bombardovací perutě padlý v druhé světové válce.
Život
Jaroslav Lančík se narodil 13. května 1921 v Přerově v rodině Františka Lančíka, komunálního politika, a Hermíně rozené Dvořákové. Vystudoval přerovskou obchodní školu. Jeho otec se v roce 1938 stal starostou Přerova, funkci musel opustit po německé okupaci v březnu 1939. V září téhož roku spustili nacisté preventivní zatýkací Akci Albrecht I., v jejímž sítě měl jeho otec uváznout. Byl ale varován svými německými známými a tak oba uprchli z protektorátu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do francouzského Agde, kde se přihlásili do československé armády v zahraničí. Jaroslav Lančík u sebe nesl i šifrovací klíč a seznam vlnových délek dvou vysílaček přerovských odbojářů, které v Agde 8. března 1940 odevzdal. Po porážce Francie se přesunul do Velké Británie a stal se příslušníkem 311. československé bombardovací perutě a vyškolen na radiooperátora a palubního střelce. Dosáhl hodnosti četaře. Dne 2. července 1941 se jako nováček na pozici zadního střelce letounu Vickers Wellington Mk. IC R1516 KX-U vracel z bombardování Cherbourgu. Stroj byl poškozený a proto zaostal za formací, což společně s poruchou vysílače identifikujícího vlastní letadla zmátlo britskou obranu, která na něj navedla nočního stíhače. Tím byl velitel 604. noční stíhací perutě RAF Charles Henry Appleton na stroji Bristol Beaufighter a ten se nemýlil.[1] Letoun explodoval a společně s Jaroslavem Lančíkem v něm uhořeli Adolf Dolejš, Richard Hapala, Oldřich Helma, Jaroslav Petrucha a Antonín Plocek. Ostatky Jaroslava Lančíka identifikoval jeho otec, nechal je 7. července zpopelnit v krematoriu v Salisbury a po skončení druhé světové války dopravil a pohřbil v rodinném hrobě v Hulíně.
Rodina
Matka Jaroslava Lančíka Hermína Lančíková jakož i sestra Eva, tety Věra Dvořáková a Marie Dřevojánková se strýcem Josefem Dřevojánkem spolupracovali při podpoře příslušníků sovětských výsadků, za což byli během června 1942 popraveni na brněnských Kounicových kolejích.[2][3][4][5][6]
Posmrtná ocenění
- Jaroslav Lančík byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka
- Po rodině Lančíkových je pojmenována jedna z přerovských ulic.
Odkazy
Reference
- ↑ Okolnosti sestřelu letadla Richarda Hapaly resp. Jaroslava Lančíka na stránkách Válka.cz
- ↑ Hermína Lančíková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Eva Lančíková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Věra Dvořáková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Marie Dřevojánková v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ Josef Dřevojánek v Encyklopedii dějin města Brna
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“