Jaroslav Lobkowicz

Ing. Jaroslav František Lobkowicz
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. května 2004 – 19. července 2004
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 15. června 2006
Ve funkci:
29. května 2010 – 28. srpna 2013
Ve funkci:
26. října 2013 – 26. října 2017
Zastupitel Plzeňského kraje
Ve funkci:
6. listopadu 2004 – 18. října 2012
Ve funkci:
17. ledna 2018 – 8. října 2020
Zastupitel města Plzeň
(zároveň také radní města)
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 14. listopadu 2002
14. kníže z Lobkovic, vladař domu lobkovického a 8. vévoda roudnický
Úřadující
Ve funkci od:
7. května 1985[pozn. 1]
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceJaroslav Claude z Lobkowicz
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL (1990–2009)
TOP 09 (od 2009)
Narození16. srpna 1942 (82 let)
Plzeň
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choť(1971) Elisabeth de Vienne (* 1947)
RodičeJaroslav Claude z Lobkowicz (1910–1985) a Gabriela, roz. z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1917–2008)
Děti1. Vladimír (* 1972)
2. Jaroslav (* 1974)
3. Filip (* 1981)
Příbuznísestra: Polyxena, provd. Czerninová (* 1941)
sestra: Marie Leopoldina, provd. Sternbergová (1943–2017)
bratr: František Lobkowicz (1948–2022)
bratr: Filip (Zdeněk) Lobkowicz (* 1954)
vnučka: Lucie Lobkowiczová (* 2009)
vnuk: Jaroslav Lobkowicz (* 2012)
vnuk: Casimir Lobkowicz (* 2009)
děd: Jaroslav Alois z Lobkowicz (1877–1953)
strýc: Bedřich z Lobkowicz (1907–1954)
SídloPlzeň
Alma materTechnická univerzita Mnichov
Profesepolitik a technik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav František z Lobkowicz (* 16. srpna 1942 Plzeň)[1] je český šlechtic a hlava rodu Lobkoviců, 14. kníže z Lobkovic a 8. vévoda roudnický, restituent zámku Křimice. Působí jako podnikatel a politik, v letech 1998 až 2006 a opět 2010 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, nejprve za KDU-ČSL, později za TOP 09.

Osobní život

Narodil se 16. srpna 1942 v Plzni do šlechtického rodu Lobkowiczů jako Jaroslav František z Assisi Klemens Alois Gabriel Eleonnora Josef Antonín Jan Bosco Jáchym Felix Maria 14. kníže z Lobkowicz. Protektorátní úřady sice v roce 1939 zrušily prvorepublikový zákon č. 61/1918 Sb., kterým bylo zrušeno šlechtictví a šlechtické tituly, ale ústavní dekret o obnovení právního pořádku zrušení tohoto zákona v roce 1945 anuloval (jako od počátku neplatné); na jeho šlechtictví a tituly je tedy třeba v souladu se zákonem č. 61/1918 Sb. nahlížet jako na zrušené.

Jeho rodiči byli Jaroslav Claude z Lobkowicz (1910–1985) a jeho manželka Gabriela Marie z Korff-Schmising-Kerssenbrocku (1917–2008). Jeho bratr František (1948–2022) byl biskupem ostravsko-opavské diecéze, bratr Filip Zdeněk (* 1954) je opatem kláštera v Teplé a sestra Marie Polyxena (* 1941), provdaná hraběnka Czerninová je pedagožka. Jeho dědeček Jaroslav Lobkowicz (1877–1953) podporoval roku 1918 akci T. G. Masaryk a a 20. prosince jej doprovázel v jeho vlaku při triumfálním návratu do vlasti.[2]

Jaroslav František nemohl z kádrových důvodů vystudovat vysokou školu, proto se vyučil opravářem televizorů v Kutné Hoře.[3][4] Maturitu složil v roce 1959. Po dvou letech povinné základní vojenské služby, kde zastával pozici radista a byl povýšen na svobodníka, pracoval v Televizní službě v Plzni.[4] Při zaměstnání studoval večerně elektrotechnickou fakultu v Plzni.[4]

V roce 1968 se odstěhoval do Mnichova. Žil tam legálně, získal vystěhovalecký pas.[4] Vystudoval elektrotechniku na Technické univerzitě v Mnichově, studium ukončil v roce 1972 a následně pracoval u firmy Siemens.[5]

Zámek Křimice v Plzni

Po sametové revoluci v roce 1989 mu byl v restitucích navrácen rozsáhlý rodinný majetek v Křimicích, kde podnikal v zemědělství a potravinářství. K navrácenému majetku patřil zámek v Křimicích, 450 hektarů lesa a sladovna.[6]

Je předsedou Francouzské aliance v Plzni. Hovoří německy, francouzsky a anglicky.[7]

Rodina

Dne 29. července 1971 se v Chevry-en-Sereine oženil s Elisabeth de Vienne (* 25. 8. 1947 Paříž), dcerou Guye de Vienne a Genevieve Mouchet de Battefort de Laubespin.[1] Narodili se jim tři synové.[1] Nejstarší syn Vladimír v roce 2012 převzal vedení rodinného majetku. Syn Jaroslav vstoupil do kněžského řádu a žije v Paříži. Nejmladší syn Filip pracuje v bankovnictví ve Frankfurtu nad Mohanem.[5]

Politická kariéra

Od roku 1990 byl členem KDU-ČSL. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl za KDU-ČSL zvolen do zastupitelstva města Plzeň.[8] Po roce 1994 byl i členem Rady města Plzně a předsedou Komise pro partnerské vztahy. Členem Zastupitelstva města Plzně byl i po komunálních volbách roku 1998.[5]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KDU-ČSL (volební obvod Západočeský kraj).[9] Byl členem sněmovního výboru pro evropskou integraci a zemědělského výboru. Mandát obhájil ve volbách v roce 2002. Po nich byl nadále členem výboru pro evropskou integraci (později oficiálně výbor pro evropské záležitosti) a působil jako místopředseda petičního výboru. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2006. V roce 2009 vstoupil do nově vzniklé politické strany TOP 09. Do dolní komory parlamentu se vrátil po čtyřleté přestávce ve volbách v roce 2010, nyní již jako člen TOP 09. Byl místopředsedou výboru pro evropské záležitosti a členem zemědělského výboru.[10][11][12][13] Svůj mandát obhájil i ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013. Díky preferenčním hlasům postoupil z druhého místa kandidátky na první místo.[14] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 již nekandidoval.[15]

Od května do července 2004 byl kooptovaným poslancem Evropského parlamentu.[16]

Byl aktivní i v regionální politice. V krajských volbách roku 2004 a znovu v krajských volbách roku 2008 byl zvolen do Zastupitelstva Plzeňského kraje za KDU-ČSL.[17][18]

V senátních volbách roku 1996 a znovu v senátních volbách roku 2006 neúspěšně kandidoval do Senátu za senátní obvod č. 11 – Domažlice, když obdržel 14,00 % (1996)[19] resp. 10,96 % hlasů (2006).[20] V senátních volbách roku 2012 byl kandidátem TOP 09 za senátní obvod č. 8 – Rokycany. Získal 13,03 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[21]

V lednu 2018 se znovu vrátil do zastupitelstva Plzeňského kraje, tentokrát za TOP 09, jelikož na svůj mandát rezignoval jeho stranický kolega Jiří Pospíšil. Lobkowicz totiž za TOP 09 kandidoval v krajských volbách v roce 2016. Na kandidátce původně figuroval na 17. místě, vlivem preferenčních hlasů ale skončil jako první náhradník.[22] Ve volbách v roce 2020 již nekandidoval.[23]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Zákonem č. 61/1918 Sb. byly šlechtictví a šlechtické tituly zrušeny a jejich používání bylo zakázáno. Na výše uvedené tituly je třeba nahlížet jako na tituly hypotetické pro případ, že odhlížíme od platného právního řádu České republiky a vycházíme ze zemského práva Českého království, na základě kterého byly tyto tituly zřízeny.

Reference

  1. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 237. 
  2. ↑ Preclík Vratislav: Z Horního Dvořiště do Českých Budějovic, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 55–56, str. 7–11, ročník XI., listopad-prosinec 2003, registrace Ministerstva kultury ČR, č.7435, Registrace ISSN 1210-1648
  3. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 50 a 52. 
  4. ↑ a b c d VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 275. Dále jen Návraty české šlechty. 
  5. ↑ a b c Jaroslav Lobkowicz podnikatel v zemědělství, Plzeň, TOP 09 [online]. jaroslav-lobkowicz.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-30. 
  6. ↑ Návraty české šlechty, s. 276
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.top09.cz [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-22. 
  8. ↑ Počet obyvatel: 162 759 Osoba: Jaroslav Lobkowicz [online]. komunalnipolitika.cz [cit. 2012-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jaroslav Lobkowicz [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jaroslav Lobkowicz [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jaroslav Lobkowicz [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.reflex.cz [online]. [cit. 2010-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-13. 
  14. ↑ Poslanci zvolení za TOP09 v Plzeňském kraji
  15. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Plzeňský kraj, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jaroslav Lobkowicz [online]. Evropský parlament [cit. 2013-11-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 5. - 6.11.2004 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17.10. – 18.10.2008 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=11 Výsledky senátních voleb 1996
  20. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20061020&xobvod=11 Výsledky senátních voleb 2006
  21. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ Baxa uvolnil post na hejtmanství, náměstkem pro kulturu je Vilímec. iDNES.cz [online]. 2018-02-13 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 2.10. – 3.10.2020, Jmenné seznamy, Kraj: Plzeňský kraj, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce