Jaroslav Macoun
| Jeho Milost RNDr. Jaroslav Macoun CSc. | |
|---|---|
| Sídelní kanovník | |
| Církev | římskokatolické |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Znak | .svg) (c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 8. prosince 1973 světitel Štěpán Trochta |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 17. července 1930 |
| Místo narození | Osek u Sobotky,  Československo |
| Datum úmrtí | 20. prosince 2000 (ve věku 70 let) |
| Místo úmrtí | Litoměřice, Česko |
| Místo pohřbení | hřbitov Osek u Sobotky |
| Národnost | česká |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Macoun (17. července 1930 Osek u Sobotky – 20. prosince 2000) byl český katolický kněz a vědecký pracovník.
Život
Na kněze byl vysvěcen 8. prosince 1973 kardinálem Štěpánem Trochtou bez povolení státními komunistickými úřady. Z důvodu neposlušnosti komunistickému režimu neobdržel státní souhlas pro „maření státního dozoru nad církví“. Svou kněžskou službu tedy vykonával tajně.
Bylo mu však dovoleno, vzhledem k jeho odbornému vzdělání přírodních věd, pracovat v Ústředním ústavu geologickém v Praze a věnovat se vědecké činnosti. Z tohoto období pochází řada článků, geologickým map a odborných statí publikovaných v tehdejší odborné literatuře.
Stal se také členem České geografické společnosti pod jejíž hlavičkou publikoval.
Teprve po skončení komunistické totality mohl být ustanoven od 1. prosince 1989 do řádné duchovní správy u sv. Anny v Praze. Od 15. července 1990 začal působit ve farnosti Jestřebí[1] u České Lípy, dále pak excurrendo ve farnostech: Bořejov[2], Deštná, Dubá, Kruh, Okna, Pavlovice a Tuháň.
Litoměřický biskup Josef Koukl ho za obětavou práci a věrnou kněžskou službu instaloval 6. listopadu 2000 jako kanovníka Svatoštěpánské katedrální kapituly v Litoměřicích.
Zemřel náhle po odsloužení mše 20. prosince 2000. Poslední rozloučení se konalo v kostele sv. Kříže v Dubé, pochován byl na hřbitově v Oseku u Sobotky, odkud pocházel.
Bibliografie
- MACOUN, J. et al.: Kvartér Ostravska a Moravské brány., Ústřední ústav geologický. Praha, 1965
- MACOUN, J., et al.: Geologická mapa ČSR., Ústřední ústav geologický, Kolín, 1989
- PROŠKOVÁ J., HŮNOVÁ I., MACOUN J.: Anomálie chemického složení atmosférických srážek pozorovaná na některých měřicích lokalitách v České republice v únoru, březnu a dubnu roku 1996. Meteorologické zprávy 55, No 4., Praha 2002, pp. 97–102.
Odkazy
Reference
- ↑ Římskokatolická farnost Ještřebí
- ↑ Kostel Bořejov. www.pamatky.ceskalipa.org [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-13.
Literatura
- ŠIBRAVA V., RNDr. Jaroslav Macoun, CSc., sedmdesátníkem in Věstník Českého geologického ústavu (Bulletin of the Czech Geological Survey), Praha 2000, s. 426
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Macoun
- Fotografie Jaroslava Macouna na stránkách českolipského děkanství
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Generic template for coat of arms of a Canon (priest).