Jaroslav Mezník

Prof. PhDr. Jaroslav Mezník, CSc.
39. děkan Filozofické fakulty MU
Ve funkci: 1994 – 1995
Předchůdce	Josef Hladký
Nástupce	Jana Nechutová
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci: 1990 – 1990
Stranická příslušnost
Členství	ČSNS (1946 – 1948) ČSS (1968 – 1972) ČSSD (od roku 1989)
Narození	31. prosince 1928 Bratislava
Úmrtí	28. listopadu 2008 (ve věku 79 let) Brno
Rodiče	Jaroslav Mezník
Alma mater	Masarykova univerzita
Profese	politik, archivář, pedagog a historik
Ocenění	Zlatá medaile MU (1995) Řád Tomáše Garrigua Masaryka 4. třídy (1998) Cena města Brna (2000) Bronzová medaile MU (2000)
Webová stránka	www.archiv.muni.cz/historie-masarykovy-univerzity/osobnosti/historie-vedeni/1176-jaroslav-meznik
Commons	Jaroslav Mezník
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Mezník mladší (31. prosince 1928 Bratislava – 28. listopadu 2008 Brno) byl český historik, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, odborník na (vrcholně) středověké dějiny střední a západní Evropy, za normalizace disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci československý politik za obnovenou Československou sociální demokracii a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Jaroslav Mezník se narodil v rodině pozdějšího moravskoslezského zemského prezidenta Jaroslava Mezníka (1884–1941), který byl za německé okupace zastřelen, a Marie rozené Dvořákové (1887–1967).^[1][2]

Po gymnáziu absolvoval historii a archivnictví na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1946–1948 byl členem tehdejší Československé strany národně socialistické, ale už od počátku 50. let se cítil jako sociální demokrat.^[3] V 50. letech jako politicky nespolehlivý sloužil u tzv. Pomocných technických praporů. V letech 1953–1956 pracoval jako archivář ve Státním archivu v Janovicích u Rýmařova a od roku 1956 v Historickém ústavu Československé akademie věd, kde se zaměřil zejména na dějiny měst ve 14. a 15. století a detailní prosopografickou analýzou, jejímž uplatněním v tomto kontextu výrazně předběhl historické bádání, značně obohatil naše znalosti o podhoubí různých dobových politických a sociálních třenic, případně husitské revoluce v Praze.

V době Pražského jara 1968 vstoupil do brněnské okresní organizace Československé strany socialistické, kde probíhala výrazná vnitřní obroda a městská organizace této strany se jasně přihlásila k obrodnému procesu. Stal se členem předsedou městské politické komise ČSS, členem celostátní ideové a politické komise, byl významnou osobností tzv. Diskusního klubu, který založil jeho spolužák z gymnázia MUDr. Milan Šilhan. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl z funkcí odvolán. V politické práci pokračoval následně v ilegalitě. Ze strany byl vyloučen po jeho zatčení v době tzv. normalizace 31. ledna 1972. ^[4]

V roce 1972 byl z politických důvodu uvězněn a ve vězení byl až do roku 1974. Po propuštění z vězení mohl pracovat jen jako skladový dělník. Byl signatářem Charty 77 a v období 1977–1989 byl znovu dvakrát vězněn.

V roce 1978 podepsal v rámci Charty 77 prohlášení Sto let českého socialismu, v němž se skupina levicově orientovaných disidentů s respektem vyjádřila o předúnorových tradicích demokratické levice.^[5]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako důchodce, bytem Brno.^[6]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 48 - Brno-město II, Jihomoravský kraj) jako poslanec za obnovenou ČSSD. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.^[7][8]

Pak se vrátil k práci v Historickém ústavu Československé akademie věd a roku 1992 se stal profesorem starších obecných dějin na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zde také v letech 1994–1995 působil jako děkan fakulty. Byl členem vědeckých rad Masarykovy univerzity v Brně, Slezské univerzity v Opavě a Historického ústavu AV ČR a členem redakční rady Českého časopisu historického. Mezi jeho žáky patří např. Libor Jan, Martin Wihoda nebo Tomáš Borovský. Angažoval se rovněž v brněnské odbočce Masarykovy demokratické akademie (MDA).

V roce 1996 se neúspěšně ucházel za ČSSD o křeslo senátora ve volebním obvodu Brno-město.

V roce 1995 mu byla udělena Zlatá medaile Masarykovy univerzity, v roce 1998 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka a roku 2000 získal i Cenu města Brna. Obdržel také Medaili Františka Palackého za zásluhy o společenské vědy.

• Praha před husitskou revolucí. Praha 1990 (původně 1969, sazba rozmetána).
• Lucemburská Morava 1310–1423. Praha 1999.
• Můj život za vlády komunistů (1948–1989). Brno 2005.
• Tvář stárnoucího středověku : výbor článků a studií. Brno 2008. ISBN 978-80-86488-49-3

• FASORA, Lukáš; HANUŠ, Jiří; MALÍŘ, Jiří, a kol. Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 348 s. ISBN 978-80-7325-244-1. 
• PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Mezník na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Mezník
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Masarykova univerzita v Brně
• Udělení Zlaté medaile MU
• A2, Zídek, Petr: Historik, který nešel s dobou, 2006,
• Jaroslav Mezník v parlamentu