Jaroslav Novotný (skladatel)

Jaroslav Novotný
Jaroslav Novotný v legionářské uniformě
Základní informace
Narození	28. března 1886 Jičín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. června 1918 (ve věku 32 let) Miass Ruská sovětská federativní socialistická republika
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, sbormistr, klavírista a dirigent
Děti	Jaroslav Novotný
Příbuzní	vnuk Petr Novotný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Novotný (28. března 1886 Jičín – 1. června 1918 Miass^[1]) byl český hudební skladatel.

Jaroslav Novotný pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu na Smíchově^[2] v Praze studoval matematiku, fyziku a hudební vědu na Karlově univerzitě. Vedle toho hrál na klavír u Rudolfa Frimla a ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka.

Stal se učitelem hudby na hudební škole a byl sbormistrem pěveckého spolku Tovačovský. Psal recenze do časopisu Hudební revue. Roku 1909 se oženil^[3] s Olgou Vlčkovou a v roce 1910 se stal korepetitorem opery Vinohradského divadla v Praze a působil jako korepetitor v proslulé Pivodově pěvecké škole. V letech 1913 až 1915 byl sbormistrem spolku Lukes. V roce 1915 narukoval do Salcburku, kde absolvoval důstojnickou školu a v lednu 1916 poslán na haličskou frontu. V létě 1917 byl zajat, ale dostal se do Československých legií v Rusku. Jeho spolubojovníkem byl spisovatel a dramatik František Langr. Byl příslušníkem 7. pluku „Tatranského“ a později 1. pluku Mistra Jana Husi. I v legiích založil pěvecký sbor, pro nějž psal mužské sbory a harmonizace různých hymen a chorálů. Stal se kapelníkem hudby prvního pluku. 1. června 1918 padl^[1] ve vítězné „Bitvě na Mechové hoře“ proti bolševikům u Miassu pod Uralem a byl pochován ve společném hrobě.

Syn, Jaroslav Novotný, se stal filmovým a televizním režisérem. Této profesi se věnuje i jeho vnuk Petr Novotný. Dcera Nathalie, provdaná Urbanová.

• Ze sonaty Schubertovy (1907)
• Cyklus orchestrálních tanců (1907)
• Moderato

• Smyčcový kvartet G dur op. 7 (autorem označovaný jako druhý, 1913)
• Smyčcový kvartet F dur s. o. (nedokončený, komponováno v červenci 1917 v legiích)
• Vivo come prima (samostatná věta pro smyčcové kvarteto, nedokončena)
• Smyčcový kvartet (pouze části: I. Allegro man non troppo, III. Vášeň – nedokončena)
• Septuor op. 8 (1913)
• Bagately pro klavír
• Sonata pro klavír op. 10

• Já bloudil v nočním snění (1913)
• Já snil, že mezi květinami (1913)
• Mužské sbory op.1 (slova František Ladislav Čelakovský, 1908)
• Mužské sbory op.11 (slova Jan Neruda, vyznamenáno v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku, 1920)
• Mužské sbory op.12 (slova Petr Křička, vyznamenán v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku 1920)
• Úpravy národních písní a státních hymen pro mužský sbor vojenského pluku

• A la furiant (na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1907)
• Vivo (F. L. Čelakovský, 1907)
• Der kleine Lazarus (na slova R. Dehmla, nedokončeno)
• Dětství Ježíšovo (na slova staročeské legendy)
• Věčná svatba op. 2 pro vyšší hlas a klavír (na slova M. Dauthendaye, 1925);
• Hřbitovní kvítí op. 3 pro vyšší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1910)
• Balady duše op. 4 pro střední hlas a klavír (na slova Antonína Sovy, 1909)
• Píseň písní op. 5 (na text Bible, 1909)
• Dětské písně op. 6 pro vyšší hlas (na slova R. Dehmela a P. Dehmelové, 1913
• Světice má (1913)
• Písně kosmické op. 8 pro nižší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)
• Ze srdce op. 9 pro střední hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• V. Štěpán: Jaroslav Novotný, LHM VI, 1927, s. 42 (se soupisem skladeb)
• O. Pukl: Zpráva o průzkumu pramenů k dějinám české hudby 20. století, Hudební věda IV, 1967, s. 504.
• K. Risinger: Vývoj technických prostředků hudební řeči v české hudbě v období 1890–1918, Hudební věda IV, 1967, s. 304.
• I. Krejčí: Několik slov a vzpomínek, Hudební rozhledy XXII,1969, s. 721–726.
• V. Novák: O sobě a o jiných, Praha 1970, s. 190.
• Vl. Helfert: Česká moderní hudba. Vybrané studie I, Praha 1970 (o J. N. s. 258–159).
• Dějiny české hudební kultury 1890–1845, Academia Praha, 1972
• J. Ludvová: Spolek pro moderní hudbu v Praze, Hudební věda 1976, s. 147–173
• M. Hallová-Ningerová: Jaroslav Novotný a jeho písňová tvorba, diplomová práce, FF UK, Praha 1975
• O. Maňour: Jaroslav Novotný: písňové sbírky op.3, 5 a 8, diplomová práce, FF UK, Praha 2000
• Preclík Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Novotný (skladatel)
• Jaroslav Novotný v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Novotný, Jaroslav *1886