Jaroslav Pešina

Prof. PhDr. Jaroslav Pešina
Narození27. dubna 1912
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. listopadu 1992 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, historik umění, učitel a kurátor
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Pešina (27. dubna 1912 Praha-Smíchov[1]7. listopadu 1992 tamtéž) byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy.

Život a působení

Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny (* 1871) a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové (* 1884).[2] Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936[3] dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980.

Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.[4] V letech 1953–1993 byl členem redakční rady, 1961–1970 šéfredaktor časopisu Umění.

Dílo

Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl.[5] Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké souborné publikace o české gotice.

Bibliografie

  • Knižní vazba v minulosti (1939)
  • Česká moderní grafika (1940)
  • Pozdně gotické deskové malířství v Čechách (1940)
  • Kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta v Praze (1940)
  • Klášter třeboňský (1942)
  • Tektonický prostor a architektura u Giotta, Praha 1945
  • Antonín Slavíček. Chrám sv. Víta, Praha 1948
  • Giotto (1949)
  • Česká malba pozdní gotiky a renesance. Deskové malířství 1450-1550 (1950)
  • Malířská tvorba / Mikoláš Aleš (1954)
  • Mistr litoměřický, Praha 1958
  • Tafelmalerei der Spätgotik und der Renaissance in Böhmen, Praha 1958
  • Altdeutsche Meister. Von Hans von Tübingen bis Dürer und Cranach, Praha 1962
  • České umění gotické (1970) – přeloženo do němčiny
  • Česká gotická desková malba (1976)
  • Gotische Tafelmalerei in Böhmen, Bayreuth 1977
  • Pozdně gotické umění v Čechách 1471 – 1526 (1978), stať Desková malba
  • Mistr Vyšebrodského oltáře, Praha 1982, 1987 – nejpopulárnější dílo, přeložené opakovaně do němčiny (1989) a angličtiny
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1,2 (1984), stať Desková malba

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
  2. Archiv hl. m. Prahy, Policejní přihlášky pražskéhp obyvatelstva z let 1850–1920
  3. rigorózní práce: Pozdně gotické deskové malířství v Čechách do doby kolem r. 1500, 1936
  4. Životopis na stránkách Národní galerie. www.mc-galerie.cz [online]. [cit. 2013-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  5. Josef Krása, Šedesát pět let Jaroslava Pešiny. In: Umění XXV, 1977, č. 6, s. 549-551.

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1109-1111, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Ladislav Kesner st., Jaroslav Pešina, In: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-Ž. Praha 1995, str. 609 – 610.
  • Jiří Kropáček, Soupis prací univ. prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc. In: Umění XXV, 1977, č. 6, str. 552-555
  • Jaroslav Pešina, Bibliografie prací Jaroslava Pešiny z let 1977-1987, Umění 35, 1987, s. 274-275
  • Petr Kalina, Bibliografie prací prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc., z let 1987-1992, AUC. Philosophica et Historica. Z dějin umění 5. Na předělu věků. Sborník k poctě prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc, 1992 (vy. 1994), s. 10

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“