Jaroslav Porák

doc. PhDr. Jaroslav Porák, DrSc.
Narození23. května 1931
Odry
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. července 1985 (ve věku 54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, filolog, učitel, bohemista, slavista, rusista, editor, překladatel a redaktor
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématarusistika a bohemistika
Významná dílaVývoj infinitivních vět v češtině (1967)
Humanistická čeština: hláskosloví a pravopis (1983)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Porák (23. května 1931 Odry6. července 1985 Praha) byl český a československý bohemista, slavista a rusista, žák B. Havránka. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Život

Narodil se 23. května 1931 v Odrách, oba jeho rodiče byli učiteli. Do obecné školy začal chodit ve Fulneku a poté, když se jeho rodiče museli odtud v roce 1938 vystěhovat, přišel s nimi do Holic. Maturitní zkoušku složil v roce 1950 na reálném gymnáziu v Pardubicích. V září 1950 se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze na obory čeština — ruština, v roce 1951 změnil tuto studijní kombinaci na češtinu — obecný jazykozpyt. V lednu 1955 ukončil vysokoškolské studium v oboru český jazyk.[1]

Nikdy nebyl členem KSČ,[2] aktivně však pracoval ve Svazu československo-sovětského přátelství, který jeho činnost ocenil udělením čestného odznaku SČSP.[3] Byl členem předsednictva komise ruštiny při ÚV SČSP a pro potřeby Lidových kursů ruštiny SČSP zpracoval větší počet učebnic. Od roku 1952 byl redakčním tajemníkem časopisu Sovětská věda - jazykověda a později se stal jeho výkonným redaktorem. Byl i zástupcem vedoucího redaktora a poté vedoucím redaktorem časopisu Lidové kursy ruštiny.[1]

Vědeckou dráhu zahájil jako asistent českého a slovenského jazyka FF UK, poté působil tamtéž jako odborný asistent a docent.[1] Od roku 1959 se spoluúčastnil při zajišťování běhů Letní školy slovanských studií FF UK a v roce 1972 se stal jejím vedoucím tajemníkem, který zajišťoval výuku, lektorské kurzy a přednáškové cykly. Zájem o tuto práci jej přivedl k tomu, že v listopadu r. 1984 byl převeden na vlastní žádost z katedry českého a slovenského jazyka FF UK do Ústavu slovanských studií FF UK (Letní škola byla součástí tohoto ústavu). Nadále však pedagogicky působil na úseku historické mluvnice a dějin češtiny.[3]

Hodnosti kandidáta filologických věd (CSc.) dosáhl v roce 1966, doktorátu filozofie (PhDr.) v roce 1967. O rok později se habilitoval a byl ustanoven docentem pro obor český jazyk na FF UK (1968). Dne 15. 12. 1983 mu vědecká rada UK udělila hodnost doktora filologických věd (DrSc.) na základě jeho monografie Humanistická čeština.[1]

Nepodařilo se mu již dokončit připravovanou monografii o tvarosloví a skladbě humanistické češtiny. Po dlouhé a těžké nemoci zemřel dne 6. července 1985.[3]

Dílo

Byl autorem několika vysokoškolských učebnic, dvou knih a 200 odborných článků. Přispíval nejen do domácích, ale i zahraničních časopisů.

Knihy

  • Cvičebnice staročeského tvarosloví. UK – SPN, Praha 1965.
  • Vývoj infinitivních vět v češtině. UK, Praha 1967.
  • Učebnice češtiny na základě ruštiny. UK – SPN, Praha 1972 (cze/rus.)
  • Výběr z lidových písní. UK – SPN, Praha 1974.
  • Češskij jazyk. SPN, Praha 1978 (cze/rus.).
  • Chrestomatie k vývoji českého jazyka 13. – 18. století. SPN, Praha 1979.
  • Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR. UK, Praha 1981.
  • Humanistická čeština. UK, Praha 1983.
  • Starší české, slovanské a slovenské mluvnice. UK, Praha 1985.
  • Lidové kursy ruštiny (spolu s E. Longauerovou – Chudáčkovou, M. Novotnou). Ústř. výbor sovětsko-československého přátelství, Praha 1956.
  • Ruština – světový jazyk vzdělanosti, pokroku a míru (spolu s F. Malířem, V. Cíchou). Svět sovětů, Praha 1957 (cze/rus.).
  • Pervaja kniga (spolu s A. Snýdrem). Svět sovětů, Praha 1958 (rus./cze).
  • Příručka ke Kursu ruštiny vydanému na dlouhohrajících deskách objednacích čísel DM 15034-7 (spolu s E. Longauerovou – Chudáčkovou, M. Novotnou). Státní hudební vydavatelství, Praha 1963 (cze/rus.).
  • Bibliografie prací prof. PhDr. Emila Smetánky s přehledem jeho činnosti (spolu s J. Janáčkovou). UK, Praha 1977.

Články

  • PORÁK, Jaroslav. Příspěvek k poznání dějin naší bohemistiky a slavistiky. Naše řeč. 1984, roč. 67, čís. 2, s. 98–100. Dostupné online. 
  • PORÁK, Jaroslav. Vliv ruštiny na slovní zásobu češtiny v obrození. Naše řeč. 1984, roč. 67, čís. 2, s. 100–103. Dostupné online. 

Odkazy

Reference

  1. a b c d PETR, Jan. Za Jaroslavem Porákem. Naše řeč. 1985, roč. 68, čís. 5, s. 265–269. Dostupné online. 
  2. MILLER, Karel. Doc. PhDr. Jaroslav Porák, CSc. Archivováno 3. 1. 2014 na Wayback Machine. Zprávy Klubu přátel Pardubicka, číslo 7-8/2001
  3. a b c PETR, Jan. Zemřel Jaroslav Porák. Slovo a slovesnost. 1986, roč. 47, čís. 1, s. 66–67. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Porák
  • Stáhnout: Порак, Ярослав (doc. dr. Jaroslav Porák, CSc.). Чешский язык. Учебник для начинающих. Прага: Артия, 1981.

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“