Jaroslav Pospíšil (zpěvák)

Jaroslav Pospíšil
Jára Pospíšil, 1940
Základní informace
Narození	26. ledna 1905 Jihlava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. února 1979 (ve věku 74 let) Praha Československo Československo
Žánry	opera, opereta
Povolání	pěvec, herec
Hlasový obor	tenor
Manžel(ka)	Hana Vítová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Pospíšil, též Jára Pospíšil (26. ledna 1905 Jihlava^[1] – 11. února 1979 Praha) byl český operní a operetní pěvec (tenor).

Biografie

Jako syn českého soudce Antonína Pospíšila a židovské matky, rozené Nettlové z Německého Brodu, se narodil 26. ledna 1905 v Jihlavě. Dětství prožíval v Telči, Moravských Budějovicích a dalších městech podle otcova působení. Jaroslav se nejprve začal učit drogistou, ale brzy přešel na pražskou konzervatoř, kde studoval operní zpěv u E. Fuchse.

Svou slávu si vybudoval především jako operetní zpěvák-tenorista a stal se hvězdou třicátých let. Byl nesporně nejslavnějším milovníkem operety. Svoji první gramofonovou desku natočil již v roce 1929. Hrál ve 22 filmech, absolvoval 4600 operních a operetních představení a téměř 5000 samostatných koncertů, nahrál 546 gramofonových desek, na řadě písní se podílel i autorsky. V televizi vystoupil poprvé již v roce 1935 při pokusném vysílání na světové výstavě v Paříži a je tedy pravděpodobně naším prvním televizním umělcem. Do této doby zapadá i krátké manželství s tehdejší hvězdou Hanou Vítovou, kterou si v srpnu 1933 v Praze v Dejvicích na magistrátě vzal, bohužel manželství, bylo v prosinci 1934 rozvedeno. Po druhé se oženil v roce 1939, s Marii Šetkovou (1912), se kterou měl dceru Jaroslavu, a syna Jiřího.

Pro jeho smíšený židovský původ mu bylo v roce 1943 zakázáno vystupovat, a tak místo jevišť na něj čekaly jiné profese, například pracoval i jako kočí v Novém Městě na Moravě. Konec válečného období dokonce prožil jako vězeň internačního tábora v Bystřici u Benešova.^[2] Osvobození však stihl prožít v Plzni, kde zpíval generálu Pattonovi, a již 12. května zpíval Jeníka v plzeňském nastudování Prodané nevěsty. Nepřízni mocných se nevyhnul ani po roce 1968 a od roku 1969, kdy byl poslán do důchodu, cestoval po republice s vlastním programem Kouzlo operety.

S diváky se rozloučil malou němou rolí zbrojnoše ve filmu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně. V závěrečné písni filmu sedí pod stromem na hradním nádvoří a z každé strany má jednu z „čerstvě povolených“ žen..

Jára Pospíšil zemřel 11. února 1979 v Praze.

Posmrtná připomínka

Roku 2005, při příležitosti 100. výročí narození, odhalil Karel Gott na jeho rodném domě pamětní desku.^[3]

Role a písně

Herec

• Hudba kolonád (1975) – jako zpěvák
• Noc na Karlštejně (1973) – jako zbrojnoš (němá malá rolička)
• Slaměný klobouk (1971) – jako klavírista
• Ta naše písnička česká (1967) – Karel Hašler
• Nikola Šuhaj (1947) – jako Zlatnikov
• Její hřích (1939) – jako milenec Carmen
• Bláhové děvče (1938) – jako zpěvák v operetě
• Manželka něco tuší (1938) – jako Jiří Netolický, právník
• Klatovští dragouni (1937) – jako kpt. Kovalský
• Výdělečné ženy (1937) – on sám
• Jarní písnička (1937) – zpěvák
• Vdavky Nanynky Kulichovy (1935) – jako dirigent pěveckého kroužku
• U svatého Antoníčka (1933) – jako skladatel Urban
• Peníze nebo život (1932) – jako lupič
• Právo na hřích (1932) – jako zpěvák v baru

Zpěv

• Noc na Karlštejně (1973)
• Její hřích (1939)
• Bláhové děvče (1938)
• Pod jednou střechou (1938)
• Klatovští dragouni (1937)
• Jarní písnička (1937)
• U svatého Antoníčka (1933)
• Právo na hřích (1932)

Odkazy

Reference

Literatura

• Jára Pospíšil, Emil Kešner: Hvězdou operety, Panton, Praha, 1978
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 43–4, 127
• Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 95, 180
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 72, 126, ISBN 80-85837-35-8

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Pospíšil (zpěvák)