Jaroslav Rudiš
Mgr. Jaroslav Rudiš | |
---|---|
Jaroslav Rudiš (2024) | |
Narození | 8. června 1972 (52 let) Turnov Československo |
Povolání | spisovatel, scenárista, novinář, dramaturg, hudebník a textař |
Alma mater | Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci |
Žánr | próza a komiks |
Témata | literatura, dramaturgie, hudba a žurnalistika |
Významná díla | Konec punku v Helsinkách Grandhotel Národní třída Návod k použití železnice Alois Nebel |
Ocenění | Cena Jiřího Ortena (2002) Magnesia Litera (2007) Usedomská literární cena (2014) Cena literárních domů (2018) Cena Karla Čapka (cena PEN klubu) (2022) |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Rudiš (* 8. června 1972 Turnov[1]) je český spisovatel, dramaturg, scenárista, novinář, siderodromofil[2] a saunař.[3]
Život
Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis);[4] dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Žije v Českém ráji.
Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo.[4] Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG. Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu se podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další.
Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu.
Vydal trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech; Alois Nebel byl léta 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy (Labyrint, Gutenberg, 2005). Roku 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy Německa, Rakouska a Švýcarska. Za knihu Winterbergs letzte Reise (česky Winterbergova poslední cesta) z roku 2019 byl nominován na cenu knižního veletrhu v Lipsku v kategorii beletrie.[5] Německý prezident Frank-Walter Steinmeier 1. října 2021 vyznamenal Jaroslava Rudiše Záslužným řádem Spolkové republiky Německo za přínos ke sbližování Čechů a Němců.
Dílo
Z komiksu, který ilustroval a spoluvytvářel Jaromír 99 (Jaromír Švejdík), vznikla divadelní hra, kterou uvádí Činoherní studio Ústí nad Labem (2005). Další hru Léto v Laponsku napsal ve dvojici s Petrem Pýchou (2005, 2. místo a Cena Českého rozhlasu v dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka, premiéra v listopadu 2006 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti). Společně napsali i hru Strange Love (premiéra v březnu 2007 v Činoherním studiu Ústí nad Labem) a Lidojedi (2017, opět Činoherní studio Ústí nad Labem) a s Martinem Beckerem rozhlasovou hru Lost in Praha (2007). Podle námětu románu Grandhotel (2006) napsal pro režiséra Davida Ondříčka scénář ke stejnojmennému filmu (premiéra v říjnu 2006). V prosinci 2007 vydal román Potichu, který se odehrává v Praze během posledního letního dne a spojuje příběhy pětice postav. Podle komiksu Alois Nebel vznikl také stejnojmenný film (2011) s Miroslavem Krobotem v hlavní roli; režie Tomáš Luňák. Napsal také divadelní hru Čekání na konec světa. Novela Národní třída byla pod stejným názvem zfilmována režisérem Štěpánem Altrichterem (premiéra 2019). Divadelní premiéru adaptace románu Winterbergova poslední cesta tvůrci naplánovali na leden 2022.
- Nebe pod Berlínem, (Labyrint, 2002), debut „rockových příběhů z berlínského metra“. Za toto dílo obdržel Cenu Jiřího Ortena. Román byl přeložen do němčiny, polštiny, srbštiny, italštiny, švédštiny, běloruštiny a ukrajinštiny.
- Alois Nebel – komiksová trilogie vyšla v překladech také v Polsku, Německu, Srbsku a ve Francii.
- Bílý potok, (Labyrint, 2003); do angličtiny přeložený Annou Lordan jako Bílý Potok – A Story from the Borderlands vydal Labyrint roku 2005
- Hlavní nádraží, (Labyrint, 2004)
- Zlaté Hory, (Labyrint, 2005)
- Léto v Laponsku, (Labyrint, 2006) – divadelní hra
- V roce 2006 zpracováno v Českém rozhlasu jako roadstory o cestě na sever. Rozhlasová úprava Petr Mančal, Kateřina Rathouská, Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Petr Mančal. Osoby a obsazení: Leoš (Martin Myšička), Lucie (Jana Stryková), matka (Hana Maciuchová), muž/otec (Jiří Ornest), Orion (Ivan Řezáč) a hlas (Tobiáš Jirous). Český rozhlas.[6]
- Grandhotel, (Labyrint, 2006) – román, cena Magnesia Litera 2007 – cena čtenářů, vyšel také německy, polsky a srbsky
- Potichu, (Labyrint, 2007) – román, vyšel i německy
- Alois Nebel: Na trati, (Labyrint, 2008) – krátké komiksové stripy kreslené Jaromírem 99 publikované v Reflexu a v Respektu
- Konec punku v Helsinkách (Labyrint, 2010) – román, vyšel i francouzsky, polsky, německy a finsky
- Národní třída (Labyrint, 2013) – novela, původně divadelní hra pro divadlo Feste. Nominace na cenu Magnesia Litera 2014 v kategorii próza. Vyšla také jako audiokniha, interpretovaná Hynkem Čermákem.
- Český ráj (Labyrint, 2018) – novela, původně divadelní hra pod názvem Čekání nakonec světa pro divadlo Feste. Souběžně byla vydána audiokniha, namluvená Petrem Čtvrtníčkem.[7][8]
- Winterbergova poslední cesta (německy Winterbergs letzte Reise, Luchterhand Literaturverlag 2019, česky Labyrint 2021) – román odehrávající se na železnici z Berlína do Prahy po cestě vlakem. Hlavní hrdina má s sebou knižního průvodce z roku 1913.[2]
- Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen (německy Piper, München 2021)
- Návod k použití železnice (německy Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen, 2021, česky Labyrint 2023), cestovatelský příručka, literární cesta po kolejích celé Evropy[9]
Povídky
Povídkami je Jaroslav Rudiš zastoupen v knihách Co z tebe bude (2007), Tos přehnal, miláčku (2009) a Povídky o mužích (2010). Jeho povídka Pankáči na Baltu vyšla v Respektu 21, 32/2010 (9. srpna 2010): strana 42–45.
Ocenění
- Cena Jiřího Ortena (2002) za povídkový román Nebe pod Berlínem
- Magnesia Litera (2007) v kategorii cena čtenářů, za román Grandhotel
- Usedomská literární cena (2014) za přispění k evropskému dialogu
- Cena literárních domů (2018) za různorodé literární dílo a schopnost pracovat s literaturou v odlišných formách, cenu společně udělují literární domy v Německu, Rakousku a Švýcarsku
- Cena knižního veletrhu v Lipsku (2019) nominace, v kategorii beletrie za román Winterbergs letzte Reise (Winterbergova poslední cesta)
- Záslužný řád Spolkové republiky Německo (2021) se zvláštním pohledem na kulturní život v Německu, udělil německý prezident Frank-Walter Steinmeier
- Cena Karla Čapka (2022) za román Winterbergova poslední cesta, uděluje České centrum Mezinárodního PEN klubu
- Magnesia Litera (2022), nominace, v kategorii za překladovou knihu, za román Winterbergova poslední cesta. Román z němčiny do češtiny přeložila Michaela Škultéty.
Odkazy
Reference
- ↑ Databáze Národní knihovny ČR, Rudiš, Jaroslav, 1972-
- ↑ a b Jsem železniční člověk, říká Jaroslav Rudiš. V novém románu pozoruje z okna vlaku tragédie střední Evropy ; Rozhlas.cz
- ↑ RIZIKYOVÁ, Markéta. Vyšla novela Český ráj, postavy vyprávějí v sauně. Jejich mužský ráj mizí, říká Rudiš. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-10-15 [cit. 2023-07-23]. Dostupné online.
- ↑ a b FIALOVÁ, Alena a kol. V souřadnicích mnohosti. Česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích.. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 817 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1630-0. Kapitola Medailony autorů, s. 779.
- ↑ ČTK. Rudiš napsal první román v němčině, je za něj nominován na cenu veletrhu v Lipsku. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-10-01 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Petr Pýcha – Jaroslav Rudiš: Léto v Laponsku. Všechno, po čem toužíš, je vždycky strašně daleko. Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ cg. Rudiš a Čtvrtníček v sauně. Fotografie Milan Malíček; Zpravodajství. Právo. Praha: Borgis, 16. říjen 2018, ročník 28, čís. 240, s. 4. [cit. 2024-06-21]. ISSN 1211-2119.
- ↑ CINGER, František. Je o partě chlapů, kteří rádi kecají Fotografie Milan Malíček; Kultura. Právo. Praha: Borgis, 19. říjen 2018, ročník 28, čís. 243, s. 8. Rozhovor. Dostupné online [cit. 2024-06-21]. ISSN 1211-2119.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Návod k použití železnice - Jaroslav Rudiš | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Rudiš na Wikimedia Commons
- Osoba Jaroslav Rudiš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Rudiš
- Osobní stránky
- Hitoár díl 8. s Jaroslavem Rudišem a Jaromírem 99 na iDNES.tv
- Vít Kouřil: Jsme spíš hodně roztěkaní (rozhovor s Jaroslavem Rudišem), Sedmá generace, 6/2008
- Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha
- Jaroslav Rudiš: Myslím, že literatura není prohraná bitva (Erika Zlamalová, PWF, 6. 4. 2009)
- Interview na Z1, host: Jaroslav Rudiš (23. 11. 2009)
- Národní třída Archivováno 13. 9. 2017 na Wayback Machine. – audiokniha
- https://web.archive.org/web/20161225003159/http://www.autorskecteni.cz/2015/cz/program/27-Jaroslav-Rudis
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Jaroslav Rudiš (2024)