Jaroslav Sýkora (pedagog)
| prof. PhDr. Jaroslav Sýkora, CSc. | |
|---|---|
| 8. děkan Pedagogické fakulty MU | |
| Ve funkci: 1976 – 1978 | |
| Předchůdce | Josef Dočekal |
| Nástupce | Jaroslav Hadač |
| Narození | 29. dubna 1928 Třebíč |
| Úmrtí | 2. dubna 2018 (ve věku 89 let) |
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Profese | organizátor, historik a vysokoškolský učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Sýkora (29. dubna 1928 Třebíč – 2. dubna 2018) byl český vysokoškolský pedagog, bývalý prorektor Masarykovy univerzity a bývalý děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabýval se zejména archeologií a regionálním dějinami jižní Moravy. Dlouhodobě se podílel i na organizaci Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a na archeologickém výzkumu v lokaci Hradiště svatého Hypolita.
Život
Narodil se v roce 1928 do dělnické rodiny. Vystudoval Reálné gymnázium v Třebíči a již během gymnaziálních studií se věnoval organizační činnosti, v Třebíč tak například uspořádal první poválečný majáles. V roce 1947 vystudoval dějepis, zeměpis a občanskou výchovu na Pedagogické fakultě MU a následně se dále věnoval studium historie na Filozofické fakultě MU.
Na Pedagogické fakultě MU začal pracovat 1. června 1950[1] a jejím zaměstnancem zůstal až do důchodu. Do Komunistické strany Československa vstoupil v roce 1952. Na počátku svého odborného působení se věnoval především archeologii a zejména výzkumu znojemského hradiště. Od roku 1963 až do roku 1984 působil jako vedoucí katedry historie. Pod jeho vedením se katedra věnovala spolupráci se zahraničními univerzitami v Německu, Rakousku, Maďarsku, SSSR a Polsku a také studiu regionálních dějin.[2] V roce 1969 působil jako proděkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.
Habilitoval se v roce 1970 a o dva roky později byl jmenován profesorem v oboru československé dějiny a teorie vyučování dějepisu. V roce 1973 se stal vedoucím redakce Vlastivědného věštníku moravského a časopis v této pozici vede až do roku 1989.[3] V letech 1976 až 1978 byl děkanem Pedagogické fakulty MU a od roku 1978 působil jako prorektor Masarykovy univerzity. V roce 1979 se stal místopředsedou Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. V 70. letech působil i jako člen expertní komise pro studium učitelství, která připravovala novou koncepci vzdělávací soustavy. Působil i jako poslanec Krajského národního výboru Jihomoravského kraje a jako předseda Kulturního výboru Krajského národního výboru Jihomoravského kraje.[4]
Po svých šedesátinách odešel do důchodu, ukončil své působení na pedagogické fakultě a věnoval se rozšiřování aktivit Muzejní a vlastivědné společnost v Brně. Zejména se věnoval organizování exkurzí po Česku i zahraničí.[5] Úzce při tom spolupracoval s Vladimírem Nekudou. I v důchodu se však i nadále věnoval vědecké činnosti.
Ocenění
- 15. prosince 1987 obdržel čestný doktorát Vysoké školy pedagogické v Drážďanech.
- V roce 1983 obdržel bronzovou medaili za zásluhu o rozvoj Jihomoravského kraje a v roce 1986 obdržel dokonce medaili stříbrnou.
- V roce 1986 obdržel medaili za zásluhy o rozvoj města Brna.
Odkazy
Reference
- ↑ NEKUDA, Vladimír. K životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Sýkory, CSc.. Vlastivědný věstník moravský Brno. Musejní spolek, 1978, roč. 30, čís. 1, s. 82–83.
- ↑ LASOVSKÝ, Dalibor. Jaroslav Sýkora jubilující. Vlastivědný věstník moravský Brno. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003, roč. 55, čís. 3, s. 322.
- ↑ KUBÍČEK, Jaromír. Jaroslav Sýkora a Muzejní a vlastivědná společnost. Vlastivědný věstník moravský. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2008, roč. 60, čís. 2, s. 216.
- ↑ NEKUDA, Vladimír. K životnímu jubileu prof. PhDr. et dr. h. c. Jaroslava Sýkory, CSc.. Vlastivědný věstník moravský Brno. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1988, roč. 40, čís. 1, s. 107.
- ↑ IVO, Martinec. K pětaosmdesátinám prof. PhDr. Jaroslava Sýkory, Csc.. Vlastivědný věstník moravský Brno. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2013, roč. 65, čís. 1, s. 99.
