Jaroslav Svoboda (výtvarník)

Jaroslav Svoboda
Narození9. února 1938 (85 let)
Sokoleč
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípolitik, výtvarník, pedagog, sklářský výtvarník, sochař, učitel a kurátor
OceněníSkleněná medaile Kraje Vysočina (2014)
zasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zasloužilý umělec Jaroslav Svoboda (* 9. února 1938 Sokoleč[1][2]) je především český sklářský výtvarník,[2] jehož jméno bude navždy spjato se sklárnou ve Škrdlovicích a v Karlově.

Biografie

Pochází z rodiny brusiče skla. Do kontaktu se sklářskou tvorbou se dostal už v útlém věku, v brusičské dílně svého otce, který pracoval pro sklárnu Inwald Poděbradech.

"Byl to můj táta, který mě naučil brousit. A naučil jsem se od něj i určité píli a cílevědomosti. Všechno potom bylo opravdu umocněno až Břetislavem Novákem na škole v Železném Brodě, který byl mým dílenským učitelem. Já nikdy neuvažoval, že bych mohl dělat nějaký jiný obor. Zdálo se mi naprosto přirozené pokračovat v otcově snaze a touze."

V letech 1953–1957 studoval průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodu, oddělení broušení skla. V letech 1966–1970 pak dále studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V letech 1966–1969 působil v Ateliéru broušení skla Ústředí uměleckých řemesel v Praze, zpočátku coby brusič, nakonec jako vedoucí brusičského ateliéru.

Na podzim 1969 se stal ředitelem sklárny ve Škrdlovicích, jejíž produkci udržel na vysoké úrovni a proměnil ji na významné centrum uměleckého sklářského řemesla. Působil zde do roku 1987.[3][4][5] V letech 1970–1973, 1977–1980 a 1983 zde uskutečnil sklářská sympozia, na něž navázalo Sklářské sympozium Vysočina v roce 2012.

Koncem 80. let 20. století vedl ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Někteří jeho tehdejší studenti (například Michal Machat) ho hodnotili s odstupem let jako exponenta KSČ dosazeného na školu bez větší autority a respektu ze strany studujících. Z vedení ateliéru odešel po sametové revoluci, kdy čelil kritice stávkového výboru studentů.[6]

Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 108 - Žďár nad Sázavou, Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do počátku roku 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[7][8]

V roce 1990 založil vlastní sklárnu v Karlově u Žďáru nad Sázavou, když koupil objekt bývalé vesnické školy a přebudoval ho na sklářskou dílnu (Sklářská huť AGS Jaroslav Svoboda).[3]

V budově dnešní sklárny byla do roku 1957 škola, poté obchod a následně objekt chátral. Zpustlou a zchátralou budovu bylo třeba kompletně opravit, včetně elektřiny a přivedení plynu. Nejprve byla vybudována pouze brusírna s prodejnou skla. V dubnu 1993 byl zahájen provoz na dvoupánvové peci. V devadesátých letech byl velký boom českého skla, obchodní partneři byli po celém světě od Japonka přes Singapur až po USA a pochopitelně i v celé Evropě a tuzemsku. Proto byla v květnu 1995 zahájena výstavba nové haly s šestipánvovou pecí, v níž již 29. 11. 1995 začala tavba. Na peci pracovalo čtrnáct mistrů sklářů a celkový počet zaměstnanců překročil stodvacet . Od roku 2001 postupně zákazníků ubývalo , i vlivem teroristického útoku v USA. Začalo propouštění zaměstnanců a snižování výroby. Ve velké hale je v současné době (2021) galerie a prodejna skla a výroba se přesunula na jednu malou jednopánvovou pec se třemi skláři a dvěma brusiči.

Ocenění

  • 1971 1. cena v celostátní přehlídce uměleckého broušení skla, Praha
  • 1975 Bavorská státní cena se zlatou medailí, Exempla Munich
  • 1981 Zasloužilý umělec
  • 1982 Zlatá medaile veletrh Bělehrad
  • 1998 Cena Rudolfa II. a Franze Kafky
  • 2014 Skleněná medaile Kraje Vysočina

Zastoupení ve sbírkách

  • The Corning Museum of Glass – Corning, New York (USA)
  • Museum Bellerive - Curych (Švýcarsko)
  • Kunstammulungen der Veste – Coburg (Německo)
  • Kunstsammlungen der Stadt Düsseldorf (Německo)
  • Kunstmuseum für Kunst und Gewerbe – Hamburk (Německo)
  • Glasmuseum Frauenau (Německo)
  • Puškinovo muzeum - Moskva (Rusko)
  • Národní galerie – Praha
  • Uměleckoprůmyslové muzeum – Praha
  • Moravská galerie – Brno
  • Masarykova univerzita - Brno
  • Muzeum skla a bižuterie – Jablonec nad Nisou
  • Galerie Vysočiny – Jihlava
  • Horácká galerie – Nové Město na Moravě
  • Severočeské muzeum – Liberec
  • Slezské muzeum – Opava
  • Východočeské muzeum – Pardubice

Samostatné výstavy

  • 1967 – 1. samostatná výstava v Gallery Primavera, Londýn
  • Norimberg (Německo)
  • Varšava (Polsko)
  • Káhira (Egypt)
  • Budapešť (Maďarsko)
  • Coburg (Německo)
  • Hamburg(Německo)
  • Pula (Chorvatsko)
  • Haag (Holandsko)
  • Šanghaj (Čína)
  • Roden (Holandsko)
  • Tokio (Japonsko)
  • Bratislava (Slovensko)
  • Praha, Brno, Znojmo, Žďár nad Sázavou, Jihlava, Třebíč, Nové Město na Moravě, Český Krumlov, Hradec Králové, Opava

Galerie

    Odkazy

    Reference

    1. ↑ Jaroslav Svoboda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
    2. ↑ a b Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 [cit. 2019-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
    3. ↑ a b PAŘÍK, Jindřich. Jaroslav Svoboda - ředitel [online]. Československé sklo, 2010-02-10 [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
    4. ↑ Jaroslav Svoboda [online]. [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-15. 
    5. ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Květen 1986, roč. 66., čís. 123, s. 3. Dostupné online. 
    6. ↑ Uzavření světla se stalo východiskem vzniklé situace. Rozhovor s ak. mal. Michalem Machatem [online]. glassrevue.com [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
    7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. 
    8. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 

    Externí odkazy