Jaroslav Svojše

Jaroslav Svojše
Narození30. října 1920
Horažďovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. února 1983 (ve věku 62 let)
Prachatice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánískaut a spisovatel
Žánrdobrodružné příběhy pro chlapce
Významná dílaJezero sedmi světel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Svojše (30. října 1920, Horažďovice – 21. února 1983, Prachatice) byl český skaut a spisovatel, autor dobrodružných příběhů pro chlapce.[1][2]

Život

Jaroslav Svojše se narodil roku 1920 v rodině horažďovického kartáčníka Jana Svojšeho a jeho manželky Františky, rozené Břindové. Otec zemřel, když mu bylo šest let. V deseti letech onemocněl tuberkulózou a léčil se v sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Vyučil se zámečníkem se specializací na pletací stroje. Během druhé světové války pracoval v České zbrojovce ve Strakonicích, což jeho zdraví nepřispělo a musel plicní chorobu opět léčit, tentokrát v lázních ve Velichovkách. Dne 4. září 1945 se oženil s Vlastou Svatošovou a přestěhoval se do Kraslic, kde pracoval jako úředník Okresního národního výboru. Založil zde skautský oddíl a stal se jeho vedoucím.[2]

Jeho nemoc si však opět vyžádala léčbu ve Vysokých Tatrách. Po návratu a poté, co Junák byl v roce 1948 komunisty likvidován, se s manželkou přestěhoval do Prachatic, kde opět pracoval jako úředník. Ve svých 42 letech byl pro nemoc dán do plného invalidního důchodu. V té době začal psát příběhy ze skautského prostředí. Roku 1968 se zasloužil o obnovení Junáka v Prachaticích a působil zde jako výchovný zpravodaj jeho okresní rady. Roku 1969 mu vyšla kniha Jezero sedmi světel o dobrodružstvích chlapců ze skautské družiny na letním táboře. Další jeho knihy již za normalizace vyjít nemohly.[2]

Po opětovném zákazu Junáka pracoval Svojše v ochraně přírody, fotografoval přírodní i památné stavební objekty a výsledky své práce o Schwarzenberském plavebním kanálu předal Národnímu technickému muzeu v Praze. Naučil se také esperanto a přeložil do něj knihu Miroslava Horníčka Dobře utajené housle. Do espererantského časopisu La skolta mondo (Skautský svět) přispíval pod pseudonymem King-Kay. Dalších vydání svých knih se již nedočkal. Zemřel roku 1983 v Prachaticích.[2]

Bibliografie

  • Jaký on byl - i my budeme (1946), scénické pásmo k poctě zakladatele československého junáctví profesora Antonína Benjamina Svojsíka.[2]
  • Jezero sedmi světel (1969), dobrodružství chlapců ze skautské družiny na letním táboře.
  • Jestřábí kaňon, Leprez, Praha 1997, román o skupině chlapců, kteří si z touhy po přátelství a společném poznávání přírody založí vlastní oddíl.
  • Strážci Zlaté řeky, Leprez, Praha 2000, dobrodružství skupiny chlapců, kteří se zapletou do nebezpečného případu říčních pytláků.
  • Inkovou stopou, dosud nevydáno.[1]
  • La skolta mondo, 2/1983,

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Tomáš Studenovský a Josef Bláha: Slovník českých autorů knih pro chlapce, Ostrov, Praha 2000, str. 132.
  2. ↑ a b c d e Jaroslav Svojše – Rodopisná revue on-line, ročník 13, 2011/1

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“