Jaroslav Trnka

Ing. Jaroslav Trnka, Csc.
Narození	30. května 1933 Brno, Československo
Úmrtí	11. listopadu 2019 (ve věku 86 let) Praha, Česko
Alma mater	Fakulta elektrotechnická ČVUT
Pracoviště	Výzkumný ústav spojů, Federální ministerstvo spojů
Obor	telekomunikace
Ocenění	nejlepší pracovník spojů (1975), cena rektora za skriptum (1983)
Příbuzní	manželka Ing. arch. Julie Trnková (spoluautorka nové budovy Praha hlavní nádraží)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Trnka (30. května 1933, Brno – 11. listopadu 2019, Praha) byl český a československý vědecký pracovník a vynálezce v oblasti telekomunikací.^[1] Získal pět patentovaných vynálezů a jeho stopy v oboru telekomunikací jsou patrné po celou druhou polovinu 20. století. Usiloval o rozšíření československé telekomunikační sítě, podílel se na plánování a uvádění telefonních ústředen do provozu, na zprovozňování meziměstských a mezinárodních volání, na automatizaci telekomunikační sítě a v 90. letech na její digitalizaci.

Trnka vystudoval České vysoké učení technické v Praze, fakultu elektrotechnickou.

Nejvýznamnějším je vynález z roku 1987 na zapojení telekomunikační sítě s adresovou komutací signálu pro přenos hlasu, který byl zapsán Úřadem pro vynálezy a objevy v Praze pod číslem 252274 dne 20. června 1989. Spoluautory jsou Ing. Boris Kubín, CSc. a Ing. Emanuel Prager, CSc. Vynález popisuje princip přenosu hlasu v digitální telekomunikační síti pomocí paketů. V roce 1990 tento vynález od československého státu odkoupila telekomunikační firma Bell Laboratories z New Jersey za 380 000 amerických dolarů. Další práce na aplikaci svého vynálezu se však Trnka v USA už neúčastnil (mj. pro vyšší věk). Na stejném principu, který byl v patentu popisován, o 14 let později vznikl s využitím modernějších technologií komunikační nástroj Skype. V tomto kontextu můžeme Jaroslava Trnku považovat za předchůdce Skype, za jednoho z prazakladatelů technologie přenosu hlasu po internetové síti.

V 90. letech se účastnil za Českou republiku ženevských jednání o technické harmonizaci telekomunikací, věnoval se implementaci evropského telekomunikačního práva v rámci přistoupení České republiky do EU.

Manželkou mu po celý život byla Ing. arch. Julie Trnková (rozená Kafková, *11. 9. 1934), spoluautorka stanice metra Hlavní nádraží v Praze a odbavovací haly nádraží, projektované v 60. letech 20. století. Měl dvě dcery, Kateřinu Trnkovou a Zuzanu Eskinasi (roz. Trnková).^[1]

• Zapojení ochrany automatických telefonních ústředen proti svodům a smyčkám na spojovacích vedeních, č. 89776^[2][3][4][5]
• Zapojení účastnické sady elektronické podvojné přípojky, č. 118961
• Zapojení k rozlišení místních a meziměstských hovorů pro obvody počítacího relé v automatických telefonních ústřednách, č. 122365
• Elektronické zapojení pro měření telefonního provozu, č. 129556
• Regulace nabíjecího proudu venkovní části koncentrátoru, PV 6084-66
• Zapojení telekomunikační sítě s adresovou komutací signálu, PV 5252-85

• Sdružovací telefonní zařízení, Elektronické minimum, sv. 41, 1963, SNTL^[6][7]
• Telekomunikační technika pro III. ročník SPŠ ST, 1971, NADAS
• Úvod do teorie telefonního provozu, Knižnice aktualit, 1972, NADAS^[8]
• Elektronické telefonní ústředny, spoluautor Ing. Emanuel Práger, 1972, NADAS^[9][10][11]
• Tabulky pro výpočet spojovacích systémů, 1976, NADAS^[12][13]
• Telekomunikační technika, 1987, NADAS
• Technologie spojů II – vybrané kapitoly, 1987, Vysoká škola ekonomická Praha^[14]