Jaroslav Vedral

Jaroslav Vedral-Sázavský
Brigádní generál Jaroslav Vedral - Sázavský
Narození	17. listopadu 1895 Mělník nad Sázavou, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. října 1944 (ve věku 48 let) Vyšný Komárnik, Československo Československo
Národnost	Češi
Vojenská kariéra
Hodnost	brigádní generál (divizní generál in memoriam)
Doba služby	1915 - 1944†
Sloužil	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka	Rakousko-uherská armáda (1915-1916) Československé legie (1916-1920) Československá armáda (1920-1944)
Jednotka	c. a k. pěší pluk č. 66 2. čsl. střelecký pluk na Rusi Pěší pluk 2 náčelník štábu VIII. sboru Ústřední vedení Obrany národa
Velel	Horský prapor 10 Výcviková skupina 5. oddělení MNO (1934-1939) II. odbor ČSVS 3. oddělení ŠVBM 1. československá samostatná brigáda v SSSR
Války	první světová válka druhá světová válka
Bitvy	bitva u Zborova bitva o Dukelský průsmyk
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1914–1918 Československý řád Sokol s meči Československá revoluční medaile Československá medaile Vítězství Československý válečný kříž 1939 (i. m.) Československá medaile za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí Řád Milana Rastislava Štefánika III. tř. i. m. Vojenský řád sv. Jiří 3. stupně Válečný záslužný kříž (Italské království)
multimediální obsah na Commons

Jaroslav Vedral, často uváděn i jako Jaroslav Vedral-Sázavský (17. listopadu 1895, Mělník nad Sázavou^[1], Rakousko-Uhersko – 6. října 1944, Dukelský průsmyk, obec Vyšný Komárnik, Československo) byl český voják, velitel, štábní důstojník a vojenský pedagog.

Jde o jednoho ze dvou československých generálů, kteří padl na frontě v boji s nepřítelem,^[2] když během bojů o Dukelský průsmyk v rámci Karpatsko-dukelské operace na východní frontě jeho automobil dne 6. října 1944 najel na německou minu.

Maturoval v roce 1914 na hospodářské škole v Chrudimi, v březnu roku 1915 byl povolán ke službě v řadách Rakousko-uherské armády. Po absolvování základní důstojnické školy odjel na ruskou frontu, kde v srpnu roku 1916 u Dněstru dobrovolně přešel do ruského zajetí. V témže roce se přihlásil do československých legií, kde byl příslušníkem České družiny a dne 2. července 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova, kde v hodnosti desátníka velel jedné z čet. V československých legiích krátce působil jako rozvědčík, poté jako zástupce velitele čety, od roku 1917 v hodnosti poručíka jako velitel kulometné roty. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti kapitána a společně s československými legiemi se přes Sibiř probojoval k návratu zpět do Československa.

Po první světové válce po svém návratu do vlasti v roce 1920 absolvoval v Praze Válečnou školu a posléze působil v Československé armádě v různých štábních, velitelských i pedagogických funkcích. V roce 1937 získal kvalifikaci polního letounového pozorovatele štábu.^[2] Při mobilizaci v roce 1938 byl náčelníkem štábu VIII. armádního sboru v hodnosti plukovník. Po německé okupaci organizoval odchody českých vojáků do zahraničí, kdy aktivně působil jako významný funkcionář ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa. V lednu 1940 mu hrozilo zatčení gestapem, proto i on sám odešel společně se svou rodinou přes Budapešť a Bělehrad nejprve do Francie, kde organizoval československé exilové vojsko a kde používal své známé krycí jméno Sázavský. Po kapitulaci Francie v roce 1940 byl evakuován do Velké Británie. Během ústupových bojů československých vojsk ve Francii se velmi osvědčil jako mimořádně schopný velitel.

Ve Velké Británii působil jakožto štábní důstojník na exilovém Ministerstvu národní obrany se sídlem Londýně, působil zde i jako vojenský diplomat a současně absolvoval výsadkářský výcvik.^[2] Od října 1941 do ledna 1943 byl vojenským atašé u norské exilové vlády a poté náčelníkem 3. oddělení štábu pro vybudování branné moci v Londýně. V roce 1944 na vlastní žádost odejel bojovat na východní frontu, kde od září 1944 působil v hodnosti brigádního generála ve funkci velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR, která bojovala v řadách Prvního československého armádního sboru. Dne 6. října, krátce po vstupu československých vojáků a Rudé armády na čerstvě osvobozené československé státní území u obce Vyšný Komárnik v okrese Svidník tragicky zahynul násilnou smrtí přibližně 100 metrů od československé státní hranice, kdy jeho štábní automobil najel na nastraženou německou minu a kompletně celá posádka vozidla byla jejím výbuchem usmrcena. V čele brigády jej nahradil jeho dosavadní zástupce, brigádní generál Bohumil Boček.

Pochován je v Dukelském průsmyku, dnes Slovensko, v katastru obce Vyšný Komárnik.

• Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939 – 1945 (Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR^[3]) v Praze 6, Tychonova 270/2, v objektu Ministerstva obrany ČR. Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský^[3]
• Pamětní deska na budově Generálního štábu AČR v Praze 6. Pamětní deska je umístěná napravo od hlavního vchodu do historické budovy Generálního štábu Armády České republiky (GŠ AČR) (adresa: Vítězné náměstí 1500/5, 160 00 Praha 6 - Dejvice).^[4] Jméno Jaroslava Vedrala je uvedeno jako poslední v seznamu jmen na pamětní desce.
• Pomník v obci Mělník nad Sázavou, okres Kutná Hora
• Pomník v Dukelském průsmyku, dnes Slovensko
• Hrob na vojenském hřbitově v Dukelském průsmyku, dnes Slovensko
• Pamětní deska v obci Sázava, okres Benešov

• Pamětní místa
• 
  Pomník důstojníků GŠ
  (obětí z let 1939 - 1945)^[3]
• 
  Pamětní deska u vchodu do GŠ AČR (Vítězné náměstí, Dejvice)^[4]
• 
  Pomník v Mělníku, Úžice

• Československý válečný kříž 1914–1918
• Řád sokola
• Československá revoluční medaile
• Československá medaile Vítězství
• Československý válečný kříž 1939 i. m.
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky F, VB a SSSR
• Řád Milana Rastislava Štefánika III. tř. i. m.
• Vojenský řád sv. Jiří 3. stupně
• Válečný záslužný kříž (Italské království)

• I.Baka, J.Bílek, J.Bystrický, F.Cséfalvay, M.Čaplovič, T.Jakl, J.Kalina, M.Kopecký, J.Láník, J.Marek, A.Maskalík, I.Procházka, J.Rajlich, E.Stehlík, P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1940
• Jiří Fidler, Jiří Sluka, Václav Sluka: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938
• Karel Richter: Apokalypsa v Karpatech. Praha, Ostrov, 2003, strana 245–250, ISBN 80-86289-33-8
• Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavateslství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola Kapitola s životopisnými údaji Jaroslava Vedrala (2 stránky), s. 206, 207. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Vedral na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Vedral
• Jaroslav Vedral v informačním systému abART
• Databáze Národní knihovny ČR, Sázavský, Jaroslav, 1895-1944
• Stránky spolku pro vojenská pietní místa
• Fórum válka
• PEJČOCH, Ivo. Československý generál, který padl v bitvě na Dukle [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2016-03-14]. Dostupné online. 
• Tragédie jediného československého generála padlého na frontě v Dukelském průsmyku. Dočkal se alespoň dosažení hranice