Jaroslav Vetejška

Jaroslav Vetejška
Narození	14. května 1926 Batelov Československo Československo
Úmrtí	6. září 1950 (ve věku 24 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	automechanik a odbojář
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Vetejška (14. května 1926^[1] Batelov – 6. září 1950 Věznice Pankrác) byl český automechanik a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.^[2]

Narodil se v roce 1926 v Batelově na Jihlavsku. Měl sestru Věru, která zemřela ještě v jeho mládí. Jeho otec byl živnostník. Jeho rodina zároveň vlastnila dům a instalatérskou dílnu v Hodoníně. V mládí se vyučil automechanikem, přičemž pracoval u firmy Popelka v Hodoníně a u Moravských naftových dolů. Ve svých 22 letech poté nastoupil povinnou vojenskou službu. Z ní ovšem uprchl, přičemž během útěku ukradl ze skladu tři pistole. Rodinnou dílnu v Hodoníně tou dobou vedla matka, neboť Vetejškův otec před tím zemřel. Po únorovém převratu ale byla rodina kvůli svému „buržoaznímu původu“ šikanována ze strany úřadů.^[3]

Sám Vetejška po útěku z vojenské služby unikal dopadení řadu měsíců. Se svým přítelem Mojmírem Bečkou přitom plánoval utéct na západ. V červnu 1949 se stal členem odbojové organizace se sídlem v Dolních Bojanovicích, kterou vedli Pavel Hubačka a Josef Pospíšil.^[4][5][6] V místní škole se v rámci svého odbojové činnosti nejprve pokusil ukrást rozhlas. Po setkání s Miroslavem Kubičíkem se nakonec definitivně odhodlal k překročení státní hranice. To se jim úspěšně podařilo, když překročili hranici u Mikulova, přičemž po jejím překročení, následném zadržení a zdlouhavém vyslýchání se jim podařilo dostat do uprchlického tábora v Salcburku. Vetejška poté odešel do Innsbrucku, kde se zapojil do služeb francouzské zpravodajské služby. Po měsíčním školení poté začal v jejích službách působit jako agent chodec s působištěm v oblasti Hodonínska.^[3][7]

Poté se mu v listopadu 1949 podařilo překročit státní hranici zpět do Československa, přičemž se snažil získat zpravodajské informace.^[8] To se mu ovšem nedařilo a Vetejška se tak spíše zaměřil na další působení v domácím odboji. V prosinci 1949 se stal vedoucím rozsáhlé loupeže ve skladišti závodních milicí hodonínské cihelny. Akce byla úspěšná, když skupina získala pět zbraní a přes tisíc nábojů. Skupina přitom měla v plánu řadu dalších podobných akcí.^[3]

V lednu 1950 se podílel na smrti poručíka Státní bezpečnosti Aloise Dyčky, který zemřel při přestřelce před svým bydlištěm.^{[9][10][11][12]} Sám byl přitom vážně zraněn, když jej jedna ze střel zasáhla do oblasti krku.^[13] Zatčen byl o tři dny později. Posléze byl převezen do vazby v Uherském Hradišti. Během pobytu ve vazbě byl poté vyšetřovateli mučen.^[3]

V následném veřejném soudní procesu konaném v březnu 1950 v hodonínské Sokolovně byl Vetejška za trestné činy velezrady, vyzvědačství, úkladné vraždy, krádeže a zběhnutí odsouzen k trestu smrti.^[14][15][16] Dalších čtrnáct osob bylo v tomto politickém procesu odsouzeno k dlouholetým trestům odnětí svobody včetně trestů doživotních (mezi nimi právě Mojmír Bečka či Jaromír Pořízek, kteří byli označení za agenty z Vatikánu).^[17][18][19] V červnu 1950 zamítl Nejvyšší soud Vetejškovo odvolání.^[8] Ten tak byl popraven v září 1950.^[20] Pohřben byl do společného hrobu na Ďáblickém hřbitově.^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Vetejška na Wikimedia Commons