Jaroslav Werstadt

Ph.Dr. Jaroslav Werstadt
Jaroslav Werstadt
Jaroslav Werstadt
Narození21. března 1888
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. ledna 1970 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik, novinář a publicista
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 4. třídy in memoriam (1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Werstadt (21. března 1888, Plzeň[1]8. ledna 1970, Praha) byl český historik, novinář a publicista. Působil v odboji za první i druhé světové války, byl vězněn v koncentračním táboře a po roce 1948 byl nucen ukončit svojí odbornou činnost.

Život

Narodil se v Plzni a po maturitě na místní reálce studoval na pražské technice a posléze také historii na Univerzitě Karlově. Brzy osiřel a už od roku 1908 se živil novinářskou činností, když pracoval jako redaktor Časopisu pokrokového studentstva.[2] Během svého studia historie byl žákem Josefa Pekaře a Josefa Šusty a jako dizertaci předložil v roce 1920 práci Politické dějepisectví a jeho čeští představitelé. Jako student se účastnil politického boje (jako člen Strany radikálně pokrokové) a byl odpůrcem Rakouska-Uherska. Jako odbojář se během první světové války podílel na činnosti české Maffie.

Po vzniku Československa působil do roku 1920 jako předseda Mladé generace Československé národní demokracie. Patřil k historikům blízkým T. G. Masarykovi a zasadil se o založení Archivu národního osvobození a jeho sloučení s legionářským archivem v Památník národního osvobození (pozdější Vojensko historický ústav); byl vedoucím jeho politického archivu. Ve své badatelské činnosti se věnoval zejména problematice odboje. Za zmínku stojí také jeho publicistická činnost. Redigoval Časopis pokrokového studentstva (1908–09), Nové Čechy (1918–19) a Český časopis historický. Byl také přispěvatelem deníků České slovo, Lidové noviny, Národní listy, Národní osvobození, Prager Presse, Pokrokové revue, Svobodné noviny, Svobodné slovo a Svobodný zítřek. Podílel se také na založení časopisu Naše revoluce (1923–38), jako orgán studia o dějinách odboje za první světové války.[3]

I v pomnichovském období byl rozhodným obhájcem étosu první republiky. Publikoval už ale pod pseudonymy Ladislav Vrbický, Vojtěch Landa apod. a polemizoval s druhorepublikovou revanší vůči politickému odkazu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše či Kamila Krofty. Po obsazení českých zemí německými vojsky se podílel na odbojové činnosti a v letech 1939–1945 byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald jako vězeň s číslem 1741.[4] Po roce 1948 působil už pouze v Historickém klubu, k jehož významným osobnostem patřil a mnoho jeho prací vyšlo právě v edici Historického klubu. Jako obhájce hodnot Masarykovy první republiky patřil Werstadt po únoru 1948 k nepohodlným osobám a již v prosinci 1948 byl penzionován. Šedesátiletý historik nemohl publikovat a pravděpodobně jen minulost buchenwaldského vězně ochránila Jaroslava Werstadta od bezprostřední fyzické represe.[5]

Badatelská činnost

Werstadtovo dílo je do značné míry dílem editorským. Jedná se o vydání básnické antologie Bělohorské motivy přes editorské počiny týkající se novějších českých a rakouských dějin v 19. století k historii československého odboje a vzniku ČSR. Spadají sem i edice týkající se českého dějepisectví. Řada jeho prací odpovídá jeho zájmu o metodologii historiografie. Byl jedním z hlavních oponentů Gollovy školy. Proti jejímu soustředění na přísně objektivní vědu vyzvedával heslo „věda pro život“, které je podle jeho názoru charakteristické pro „nový pragmatismus“ v historickém poznání, zdůrazňoval ale nutnost pravdivého poznání. Jeho tvorbu výrazně ovlivnili historikové jako Benedetto Croce, Wilhelm Dilthey, Ernst Troeltsch a Friedrich Meinecke.[3]

Zájem o dějiny českého dějepisectví jej vedl i k zájmu o filozofii dějin. Ta podle jeho názoru vychází jak z historického poznání, tak ze zájmu o dnešek a zítřek. Jejím úkolem je konstrukce dějinného vývoje, tj. použití obecných pojmů k vystižení závažných momentů a faktorů, poznání jejich souvislosti a významu pro další vývoj. Za hlavními problémy české filozofie dějin považoval Werstadt husitství, Bílou horu, národní obrození, vztah ke slovanství a k Rusku a vznik ČSR. Ve sporu o smysl českých dějin stál na straně Masaryka proti Pekařovi. Masarykovy názory ale poupravuje s poukazem na význam renesanční (katolické) vědy a kultury pro vznik moderní Evropy. Přestože Werstadt s Pekařem polemizoval, vystoupil na jeho obranu proti pokusu nacistické historiografie zneužít jeho postoje.[3]

Dílo

  • Česká deklarace ze dne 22. srpna r. 1868, 1918
  • Od České otázky k Nové Evropě, 1920
  • Politické dějepisectví XIX. století a jeho čeští představitelé, 1920
  • Den osvobození, 1924
  • Dr. Eduard Beneš, spoluzakladatel nové svobody a tvůrce zahraniční politiky československé, 1924
  • Střediska dokumentů a studií z dějin války světové v cizině, 1925
  • Masarykův a Seton-Watsonův prvý projekt samostatných Čech, 1926
  • Palackého odkaz potomstvu a osvobozenému národu, 1928
  • Předchůdci Památníku osvobození, 1932; Den osvobození, 1936
  • O filosofii českých dějin. Palacký – Masaryk – Pekař, 1937;
  • K úloze Karla Kramáře v našem odboji, 1938
  • František Palacký a náš osvobozenecký boj, 1946;
  • Odkaz a úkol (s Františkem Kutnarem), 1946
  • Odkazy dějin a dějepisců, 1948.

Sborníky

  • Otázka středověku v periodizaci všeobecných dějin, 1932
  • Ve jménu Husově pro svobodu národa, 1935

Edice

  • Bělohorské motivy (Antologie z české poesie), 1920
  • Československý odboj, 1923.

Odkazy

Reference

Literatura

  • HOFFMANNOVÁ, Jaroslava. Jaroslav Werstadt (1888-1970). O minulosti pro přítomnost. Praha: Vyšehrad, 2020. 355 s. ISBN 978-80-7601-363-6.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH Rad T-G-Masaryka 4tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Jaroslav Werstadt (1888-1970).jpg
Jaroslav Werstadt (1888-1970), český historik, novinář a publicista