Jaroslav Zaorálek

Jaroslav Zaorálek
Narození22. prosince 1896
Spytihněv
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. října 1947 (ve věku 50 let)
Roztoky u Prahy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, překladatel, jazykovědec a filolog
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Zaorálek (22. prosince 1896 Spytihněv[1]20. října 1947 Roztoky u Prahy) byl český překladatel, převážně z francouzštiny a němčiny, ale také z italštiny, angličtiny, španělštiny.

Život

Byl synem venkovského učitele. Roku 1915 maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, po první světové válce studoval češtinu a francouzštinu na pražské filozofické fakultě. Zahájil studium medicíny, poté se vrátil na filozofickou fakultu. Roku 1925 odjel na studijní pobyt do Francie, kde se oženil se sochařkou Hedvikou Procházkovou (1900–1982). V roce 1926 se usadili v Roztokách u Prahy, kde se jim narodil syn Jan. Zde se až do smrti věnoval překládání.

Dílo

Přeložil na dvě stovky prací, většinou jazykově velmi náročných. Své mistrovství se snažil podřídit autorovi, aby potlačil vlastní osobnost a zachoval rytmus, vzněty a dojmy originálu. Ovládl češtinu ve všech stylových rovinách a historických vrstvách, zapisoval si i lidová rčení, která vydal tiskem.

Monografie

  • Kdo to řekl? (1940, slovník citátů, s B. Mathesiem)
  • Lidová rčení (1947), dostupné online

Překlady

z francouzštiny

  • Guillaume Apollinaire: Fantazie (1924), Kacíř a spol. (1926)
  • Louis Aragon: Karneval života (1938)
  • Honoré de Balzac: Gobseck (1925), Toulavá mošna (1938), Succubus aneb Běs sviňavý ženský
  • Francis Carco: Život mistra Villona (1928)
  • Louis Ferdinand Céline: Cesta do hlubin noci (1933), Církev (1934), Smrt na úvěr (1936)
  • François René de Chateaubriand: Atala, René (1926)
  • Gabriel Chevallier: Zvonokosy (1937)
  • Charles de Coster: Flanderské legendy (1941)
  • Pierre Courthion: Delacroix (1940)
  • Georges Duhamel: Notář z Havru (1935), Zahrada šelem (1936), Pohled do země zaslíbené (1937), Svatojánská noc (1938)
  • Gustave Flaubert: Herodias (1924)
  • Alain-Fournier: Kouzelné dobrodružství, Veliký Meaulnes (1938)
  • Anatole France: Traktér u královny Pedauky (1931); Život v květu (1935), Jana z Arku
  • Jean Giono: Hlasy země (1933), Člověk z hor (1934), Kéž tonu v radosti (1935)
  • Jean Giraudoux: Zuzanka a Tichý oceán (1927), Dobrodružství touhy (1935)
  • Guéhenno: Zápisník čtyřicetiletého (1936)
  • Alfred Jarry: Nadsamec, Messalina (1930)
  • Jules Laforgue: Charles Baudelaire (1930), Legendární morality (1934)
  • Lautréamont: Maldororovy zpěvy (1929)
  • Alain René Lesage: Gil Blas (1928)
  • Jacques Loveilke: Léon Bloy (1930)
  • Maurice Maeterlinck: Vraždění neviňátek (1928)
  • François Mauriac: Cesty k moři (1947)
  • André Maurois: Prostý příběh vojáka Biggse (1922), Básník a svět (1924), Byron (1931), Rodinný kruh (1932), Bernard Quesney (1927)
  • Prosper Mérimée: Novely (1928, s L. Z. Dostálovou)
  • Alfred de Musset: Povídky a novely (1929), Komedie a proverby (1930)
  • Gérard de Nerval: Procházky, Aurelia, Korespondence (1930), Cesta do Orientu (1930)
  • Charles-Louis Philippe: Matka a dítě (1927)
  • Marcel Proust: Radosti a dny (1927), Hledání ztraceného času (1927–1929), Vzpomínky (1930)
  • Romain Rolland: Petr a Lucie (1920), Dobrý člověk ještě žije (1924), Okouzlená duše (1928), Mystický a činný život dnešní Indie (1931)
  • Jules Romains: Obrozené městečko (1928), Lidé dobré vůle (1937–1938)
  • Stendhal: Kruté lásky (1930)
  • Suarés: Napoleon (1921)
  • Jean de la Varende: Kentaur boží (1939)
  • Remy de Gourmont: Mallarméova „Poslední móda“, (1930, soukromý tisk)

z italštiny

  • Niccolò Machiavelli: Vladař (1940)
  • Giuseppe Prezzolini: Život N. Machiavelliho (1940)
  • Fabio Tombari: Celá Frusaglia (1941)

z němčiny

  • Bertolt Brecht: Třígrošový román (1935)
  • Leonhard Frank: Ze tří milionů tři (1932)
  • Hans Jacob Christoph von Grimmnelshausen: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (1929)
  • Erwin Quido Kolbenheyer: Úsměv penátů (1941)
  • Artur A. Kuhner: Paganini. Geniovy stopy (1931)
  • Hermann Löns: Vlkodlak (1941)
  • Nikolaus Schwartzkopf: Grünewald, barbar čistého srdce (1941)
  • Karl Heinrich Waggerl: Matky (1942)
  • Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus (1930)
  • Arnold Zweig: Výchova před Verdunem (1936), Nastolení krále (1938)
  • Mary MacMillan (Auguste Lazar): Teta Sally v Americe

ze španělštiny

z angličtiny

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaroslav Zaorálek – fotografie z nekrologu.jpg
Jaroslav Zaorálek – fotografie z nekrologu