Jaroslav z Pernštejna

Jaroslav z Pernštejna
Nejspíše portrét Jaroslava z Pernštejna z roku 1558 od Jakoba Seiseneggera. Portrét byl přisuzován bratrovi Vratislavovi II., ale kulturněhistorická analýza obrazu provedená v letech 2008 a 2010 Blankou Kubíkovou se přiklání k Jaroslavovi.[1]
Narození	14. listopadu 1528 Moravský Krumlov Moravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí	27. července 1560 (ve věku 31 let) Itálie
Povolání	komorník
Choť	(1552) Alžběta Thurzó de Bethenfalva (+ 1573)
Rodiče	Jan IV. z Pernštejna (1487–1548) a Hedvika ze Šelmberku († 1535)
Rod	Pernštejnové
Příbuzní	strýc: Vojtěch z Pernštejna (1490–1534) bratr: Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) bratr: Vojtěch II. z Pernštejna (1532–1561) nevl. sestra: Markéta z Pernštejna (1514 – před 1529) nevl. sestra: Johanka z Pernštejna (1516 – po 1532) nevl. sestra: Kateřina z Pernštejna (1518–1552) nevl. sestra: Marie z Pernštejna (1524–1566) sestra: Kateřina z Pernštejna (1534–1571)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav z Pernštejna (14. listopadu 1528, Moravský Krumlov – 27. července 1560)^[2] byl nejstarší ze tří synů Jana IV. z Pernštejna a poslední držitel rozsáhlého pernštejnského majetku v Čechách.

Když Jan IV. z Pernštejna zemřel, bylo Jaroslavovi necelých dvacet let. Padla na něj odpovědnost za rozsáhlý majetek a také za dva mladší bratry Vratislava a Vojtěcha a sestru Kateřinu. Se správou majetku a řízením hospodářství neměl žádné zkušenosti a v rodině se ani neměl s kým poradit. Hledal proto pomoc v prostředí habsburské aristokracie na panovnickém dvoře, které mu bylo již dříve blízké. V osobě českého krále a později římského císaře Ferdinanda I. Habsburského spatřoval svého velkého příznivce a ochránce. Udržování vztahů k panovnickému dvoru však bylo velmi nákladné a také se pobytem ve Vídni a dlouhými cestami po Evropě odcizoval českému prostředí. Rovněž oba mladší bratři vedli nákladný život.

Při pozdějším dělení majetku si nejmladší z bratrů Vojtěch vybral svou třetinu na Moravě s centrem v Prostějově, Vratislav moravské statky s centrem v Židlochovicích a Jaroslav převzal česká panství, z nich největší byly Pardubice a Potštejn. Kvůli zaneprázdnění povinnostmi u panovnického dvora Jaroslav pověřil roku 1550 správou panství Petra Hamzu ze Zábědovic ve funkci regenta. Přestože to byl zkušený finančník a úředník, stále rostoucí dluhy panství se mu nedařilo splácet a majetek musel být postupně rozprodáván, často pod cenou, anebo propadal ve prospěch věřitelů. Jaroslav byl nucen v roce 1556 prodat i Pernštejn.^[zdroj?] Výnos pardubického panství byl rozdělován mezi věřitele, ale nestačil krýt ani úroky.

Jaroslav před dluhy nakonec uprchl do Itálie, kde v roce 1560 zemřel. Zbyly po něm jen dluhy a velmi špatná pověst zhýralce. Prestiž Pernštejnů pak zachránil panovník, který rozhodl převzít panství v hodnotě 400.000 kop míšenských grošů královskou komorou a zavázat se k úhradě Jaroslavových dluhů. Tak neblaze skončilo téměř sedmdesátileté zlaté období panství Pernštejnů v Pardubicích.

• 
  Jaroslav z Pernštejna dle Paprockého Zrcadla slavného markrabství moravského
• 
  „Fortuna volubilis“ (Štěstěna vrtkavá), nástěnná malba ve Vojtěchově sále pardubického zámku

• VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

• Seznam prací o Jaroslavovi z Pernštejna v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Genealogie