Jaroslav z Thun-Hohensteinu
Dr. Jaroslav František z Thun-Hohensteinu | |
---|---|
Jaroslav František z Thun-Hohensteinu, foto z r. 1907 | |
2. kníže Thun-Hohenstein | |
Ve funkci: 1. listopadu 1916 – 5. března 1929 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
Předchůdce | František Antonín III. z Thun-Hohensteinu |
Nástupce | František Antonín IV. z Thun-Hohensteinu |
Člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1916 – 1918 | |
Panovník | Karel I. |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1907 – 1911 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1906 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1889 – 1902 | |
Panovník | František Josef I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana konz. velkostatku Český katol.-nár. klub |
Narození | 23. května 1864 Děčín Rakouské císařství |
Úmrtí | 5. března 1929 (ve věku 64 let) Děčín Československo |
Místo pohřbení | Thunská rodinná hrobka pod kaplí sv. Jana Nepomuckého v (Děčíně)-Chrástu, od roku 1995 krypta kostela Povýšení svatého Kříže v Děčíně |
Choť | (1887) Marie Chotková (1863–1935) |
Rodiče | Bedřich František z Thun-Hohensteinu a Leopoldina z Lambergu |
Děti | František de Paula Antonín (1890–1973) Arnošt Leopold (1905–1985) |
Příbuzní | bratr: František z Thun-Hohensteinu (1847–1916) švagrová: Žofie Chotková (1868–1914) švagr: František Ferdinand d'Este (1863–1914) tchán: Bohuslav Chotek z Chotkova (1829–1896) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Commons | Jaroslav Thun-Hohenstein |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav František 2. kníže z Thun-Hohensteinu (celým jménem Jaroslav František de Paula Bedřich Desiderius Maria Josef Romedius hrabě (1916 kníže) z Thun-Hohenštejna, německy Jaroslav Franz de Paula Friedrich Desiderius Maria Joseph Romedius Graf (1916 Fürst) von Thun und Hohenstein, 23. května 1864[1][2]Děčín[3][4] (některé dokumenty uvádějí, že se narodil v Kvasicích[5]) – 5. března 1929 Děčín[5][4][6]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a politik. Od mládí se angažoval ve veřejném životě v Čechách, kde byl poslancem Českého zemského sněmu, po převzetí dědictví na Moravě byl činný na Kroměřížsku a v Brně. Byl poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu.[2] V roce 1916 po starším bratru Františkovi (1847–1916) zdědil knížecí titul a majetek v severních Čechách (Děčín). Mimo jiné byl švagrem a osobním přítelem arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a po atentátu v Sarajevu se stal poručníkem nezletilých dětí zavražděného následníka trůnu.
Biografie
Patřil k děčínské větvi starobylého rodu Thun-Hohensteinů, narodil se na zámku v Děčíně jako nejmladší potomek diplomata Bedřicha Františka z Thun-Hohensteinu (1810–1881) a jeho manželky Leopoldiny, rozené hraběnky Lambergové (1825–1902). Absolvoval gymnázium v Praze, poté pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy, titulu doktora práv dosáhl v roce 1890.[2] Hlásil se k českému státoprávnímu programu a národnosti.[6] Šlo o jeden z výrazných případů generačního posunu, kdy se příslušník české šlechty přiklonil na rozdíl od svých předků k českému (federalistickému) politickému táboru.[7] V roce 1889 byl jmenován c. k. komořím, po studiích krátce sloužil v armádě, u 13. dragounského pluku v Krakově strávil jeden rok a poté byl v hodnosti poručíka převeden do zálohy. Ve veřejném životě se začal angažovat v rámci spolků na Děčínsku, ještě před dokončením univerzitních studií vstoupil i do politiky. V zemských volbách roku 1889 byl zvolen na Český zemský sněm za velkostatkářskou kurii (svěřenecké velkostatky). Mandát obhájil i v zemských volbách roku 1895[2] a zemských volbách roku 1901.[8] Na Českém zemském sněmu zasedal za Stranu konzervativního velkostatku.[2][6] Na mandát rezignoval v roce 1902, kdy převzal správu dědictví po matce na Moravě.[9] V Památníku českých starostů na Moravě z roku 1909 je uváděn jako c. k. komoří, velkostatkář, říšský a zemský poslanec, od roku 1900 starosta Kvasic, místopředseda starostenského sboru kroměřížského, místopředseda okresní školní rady a okresního silničního výboru a předseda agrární banky moravské.[10]
Po přestěhování na Moravu se stal poslancem Moravského zemského sněmu. V zemských volbách roku 1906 sem byl zvolen za kurii velkostatkářskou, v I. sboru.[11] Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za český obvod Morava 14. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub (širší aliance českých klerikálních subjektů).[12][13] Šlo o dlouhodobější tendenci moravské historické šlechty spolupracovat s katolickým politickým táborem.[14] V rámci finančního odboru Moravského zemského sněmu byl aktivním účastníkem politických debat, kromě toho zastával řadu čestných funkcí v různých institucích na Kroměřížsku. V letech 1910–1912 byl prezidentem Zemědělské rady Moravského markrabství a v letech 1908–1914 předsedou Moravské agrární a průmyslové banky v Brně. V letech 1903–1915 byl také starostou v Kvasicích, kde v té době trvale žil.
Po smrti staršího bratra Františka zdědil v roce 1916 titul knížete a majetek v severních Čechách (Děčín).[6] Zároveň se stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny, dále byl c. k. tajným radou a čestným rytířem Maltézského řádu. Jaroslav z Thun-Hohensteinu byl přes svou manželku švagrem Františka Ferdinanda d'Este a patřil k jeho osobním přátelům.[6] Po sarajevském atentátu se stal poručníkem následníkových dětí (měl na starost především správu majetku, vlastní výchovu následníkových dětí zajišťovala švagrová Jindřiška Chotková). Zabýval se výzkumem genealogie svého rodu.[1] Okolo roku 1909 a 1910 se s bratrem Franzem začali zajímat o automobily a vzájemně se informovali o nákupu nových vozů a cestách podniknutých s nimi. Patřili mezi průkopníky motorismu mezi šlechtickou společností.[15]
Zemřel v březnu 1929[6] na svém zámku v Děčíně na slabost srdce. Pohřeb se konal v kapli svatého Jana v Podmoklech.[5]
Majetek
Po matce Leopoldině z rodu Lambergů zdědil v roce 1902 na Moravě velkostatky Kvasice, Morkovice a Zdounky.[1] K těmto třem velkostatkům patřilo téměř 5 500 hektarů půdy a několik průmyslových provozů.[16] Krátce poté Jaroslav z Thun-Hohensteinu rezignoval na politické aktivity v Čechách a trvale přesídlil na Moravu, aby se věnoval správě majetku. Rodina žila na zámku v Kvasicích, na podzimní hony se zajíždělo do Morkovic. Morkovický velkostatek byl v roce 1911 odprodán Filipu Arnoštovi Kinskému. K další změně v majetkových poměrech došlo v roce 1916, kdy Jaroslav po starším bratru Františku Antonínovi zdědil kromě knížecího titulu také stěžejní majetek Thun-Hohensteinů v severních Čechách. Jednalo se o velkostatek Děčín s přidruženým statkem Jílové s celkovou rozlohou 11 016 hektarů půdy. Kromě majorátního fideikomisu patřilo k dědictví po Františku Antonínovi ještě panství Peruc a velkostatek Zdíkov na Šumavě o rozloze více než 5 000 hektarů půdy.[17] Po převzetí majetku v Čechách přesídlil kníže Jaroslav na zámek v Děčíně, kde pod jeho poručnickou správou vyrůstali i sirotci po zavražděném následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este. Po zániku monarchie a vzniku Československa došlo k majetkovým ztrátám, kdy byl během pozemkové reformy vyvlastněn velkostatek Zdíkov.
Rodina
Ještě během univerzitních studií se v roce 1887 oženil v Praze s hraběnkou Marií Piou Chotkovou (1863–1935), dcerou diplomata Bohuslava Chotka a starší sestrou Žofie Chotkové, vévodkyně z Hohenbergu. Marie Pia se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství pocházelo šest dětí, s výjimkou nejmladšího syna Arnošta Leopolda, narozeného v Kvasicích, se všechny narodily v Praze.[18]
- 1. Leopoldina Marie (16. dubna 1889, Praha – 21. června 1975, Purkersdorf), manž. 1938 František Maria svobodný pán Vorst-Gudenau-Mirbach (6. května 1878, Żądłowice, Lodžské vojvodství – 28. února 1952, Köfering), c. k. komoří, kapitán
- 2. František de Paula Antonín (17. prosince 1890, Praha – 20. dubna 1973, Ulm), c. k. komoří, nadporučík, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Děčín a Peruc, manž. 1916 Marie Františka princezna Lobkowiczová (2. dubna 1893, Praha – 17. února 1964, Bolzano)
- 3. Vilemína Marie (11. prosince 1892, Praha – 17. května 1957, Vídeň), manž. 1918 Arnošt Gideon svobodný pán Laudon (3. července 1886, Bystřice pod Hostýnem – 26. března 1944, Brno), rytíř Maltézského řádu, majitel velkostatku Bystřice pod Hostýnem
- 4. Marie Anna (15. března 1897, Praha – 18. února 1971, Řezno), manž. 1920 Alfred Maria hrabě z Neippergu (21. června 1888, Schwaigern, Bádensko-Württembersko – 11. září 1941, Grünwald, Bavorsko)
- 5. Sophie Marie (28. listopadu 1901, Praha – 17. prosince 1981, Köfering), I. manž. 1922 Josef hrabě Lerchenfeld-Köfering (6. května 1895, Bamberk – 27. července 1936, Mnichov), rozvod 1925, II. manž. 1947 Karl Adolf Germann (1898–1952)
- 6. Arnošt Leopold (9. ledna 1905, Kvasice – 3. října 1985, Feldafing, Bavorsko), rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Kvasice, manž. 1934 Marie Terezie svobodná paní Wiederspergerová
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Thun-Hohenstein, Jaroslav, kníže, 1864-1929 [online]. opac.nm.cz [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ a b c d e NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Děčín
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Děčín
- ↑ a b c Dr. Jaroslav Thun Hohenstein. Národní politika. Březen 1929, roč. 47, čís. 65, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Dr. Jaroslav Thun Hohenstein zemřel. Národní listy. Březen 1929, roč. 69, čís. 65, s. 2. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 80.
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/026schuz/s026001.htm
- ↑ PAMÁTNÍK ČESKÝCH STAROSTŮ NA MORAVĚ. Brno: Ústřední starostenský sbor na Moravě, 1909. S. 199. Uspořádání dle soudních okresů a sčítání lidu 1900.
- ↑ Seznam poslanců minulého sněmu v Almanachu moravského sněmu zemského zvoleného od 11. listopadu do 7. prosince 1906, http://camea.svkos.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=563487&mcp=36686&idpi=1680954&author= Archivováno 28. 9. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 295.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 69.
- ↑ František a Jaroslav Thunové–šlechtičtí automobilisté-začátečníci [online]. isvav.cz [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23.
- ↑ Přehled majetku Thun-Hohensteinů na Moravě in: Neuester Schematismus der Herrschaften und Güter in Mähren und Schlesien, Brno, 1899; s. 91–92 dostupné online
- ↑ Přehled majetku Thun-Hohensteinů v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 595–600 dostupné online
- ↑ Rodina knížete Jaroslava Thun-Hohensteina in: Gothaischer Hofkalender, Gotha, 1929; s. 405 dostupné online
Literatura
- MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; s. 721–723 ISBN 978-80-7325-272-4
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav František z Thun-Hohensteinu na Wikimedia Commons
- Jaroslav Thun-Hohenstein na webu rakouského parlamentu
- Rodokmen děčínské větve Thun-Hohensteinů
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav z Thun-Hohensteinu
Média použitá na této stránce
Österreichischer Politiker, Reichsratswahl 1907, Name siehe Dateiname
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: